Macron a Scholz nejsou kamarádi do krize: Proč by EU neměla spoléhat na francouzsko-německý motor

Francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz (28.5.2024)

Francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz (28.5.2024) Zdroj: ČTK / Ebrahim Noroozi

Od třídenní návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Německu se čekalo víc. Spolu s kancléřem Olafem Scholzem sice zveřejnili deklaraci nazvanou „Nový program pro zvyšování konkurenceschopnosti a růstu v EU“, jenže neobsahuje nic převratně nového. Francie a Německo mají prostě odlišné názory na řadu klíčových součástí budoucí evropské politicko-ekonomické strategie. Prostor jejich shody lze tudíž popsat jako „nejmenší společný jmenovatel“.

Článek vyšel na webu Info.cz

Macron navštívil Německo oficiálně jako hlava státu poprvé za 24 let. V Drážďanech řečnil převážně pro mládež: zopakoval při té příležitosti své nedávné výroky ze „sorbonnského projevu“, zejména o evropské „strategické autonomii“. A vyhlásil, že EU by měla v příštím rozpočtovém období (2028–34) hospodařit s dvojnásobným rozpočtem ve srovnání s dneškem. 

To je zajisté ambiciózní návrh, ale ve zmíněném prohlášení sepsaném o dva dny později, ani ve společném článku, který Macron a Scholz uveřejnili v listu Financial Times, se nic takového neobjevilo.

Zavázali se sice k „evropskému rozpočtu pro budoucnost“, aniž však uvedli konkrétní mety. Chtějí, aby takový rozpočet čerpal „z nových vlastních zdrojů“, tedy nenavrhují navýšení příspěvků členských států. Přejí si podnítit průmyslové strategie, ale také Zelenou dohodu pro Evropu.

Domnívají se, že EU by měla zejména oslabit pravidla pro poskytování státní pomoci podnikům a nebránit slučování velkých firem. Že by měla rozvolnit antimonopolní legislativu a usnadnit tak vznik megapodniků, „evropských šampionů“, schopných konkurovat nadnárodním společnostem z USA. Tedy nic nového pod sluncem. Ale hlavně – ani slovo o konkrétních finančních prostředcích, případně o nové společné půjčce podobné „fondu obnovy“, k níž se EU odhodlala po covidové pandemii.

Rozpočet Evropské unie má k dispozici něco málo přes bilion eur na sedm let; rovná se zhruba jednomu procentu hrubého domácího produktu (HDP), tedy ekonomického výkonu „sedmadvacítky“. Je tvořen převážně příspěvky z rozpočtu členských států, dále pak z cel vybíraných na vnějších hranicích EU a z malého odvodu z vybrané DPH. Ve srovnání s tím, čím disponují pro podporu svých ekonomik Spojené státy nebo Čína, je rozpočet Unie zanedbatelný.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!