Může Česko z nových dluhů ekonomicky vyrůst? To je nyní krajně nepravděpodobné

Vláda Andreje Babiše plánuje příští rok další uvolnění rozpočtové politiky. Opakuje přitom mantru, podle níž vyšší výdaje zajistí rychlejší hospodářský růst a ten nafouklé rozpočtové schodky a celkové zadlužení za pár let opět sníží.

V nové studii Centra veřejných financí při Univerzitě Karlově však spolu s bývalým členem bankovní rady České národní banky Tomášem Holubem ukazujeme, že takový výsledek je krajně nepravděpodobný. Navržená struktura rozpočtu naopak v současných podmínkách povede k rychlejšímu růstu veřejného dluhu, dražším půjčkám pro vládu, firmy i spotřebitele a vynutí si bolestivější fiskální opatření v budoucnu.

Česko má nyní na evropské poměry relativně nízkou míru zadlužení – byť tak vysoké dluhy jako členové eurozóny Francie či Belgie si dovolit nemůžeme. Naše solidní výchozí pozice je výhodou, které bychom si měli vážit a využívat ji rozumně. Země potřebuje strategické investice do obrany a oblastí podporujících produktivitu, jako je vzdělání, výzkum a infrastruktura – a financovat takové projekty pomocí půjček se může vyplatit.

Vývoj českého rozpočtu však prostor pro smysluplná prorůstová opatření naopak omezuje. Většina jeho schodku – přes 185 miliard korun, tedy zhruba dvě procenta hrubého domácího produktu – je takzvaně strukturální. To znamená, že přetrvává i v době momentálního svižného hospodářského růstu, který loni dosáhl 2,7 procenta a byl tak zhruba v souladu s naším potenciálem.

K umazání tohoto deficitu by byl potřeba ještě výrazně silnější ekonomický boom, což je těžko dosažitelný cíl mimo jiné kvůli násobně vyšším nákladům na jeho financování. V současné době totiž dobíhají splatnosti dluhopisů, jež stát v minulosti vydával za téměř nulový úrok a nyní je nahrazuje novými s úrokem kolem čtyř až pěti procent.

Rozpočtové sliby, rozpočtové chyby

V upraveném Fiskálně-strukturálním plánu předkládaném Evropské komisi vláda slibuje, že konsolidaci – tedy ozdravování veřejných financí – neruší, jen ji o pár let odsouvá. Je však několik pádných důvodů, proč lze i o tom pochybovat.

Za prvé, návrh předpokládá snižování deficitu také ve volebním roce 2029. To zní jako zbožné přání – před volbami vlády obvykle vyrukují s dárky voličům v podobě vyšších výdajů či daňových úlev. Nebylo tomu jinak ani loni, kdy byla ještě u moci výrazně fiskálně konzervativnější koalice premiéra Petra Fialy.

Za druhé, současný kabinet v dalších letech slibuje ještě ostřejší tempo konsolidace než ten předchozí. Strukturální schodek by měl klesat o těžko představitelných 50–60 miliard korun ročně a v roce 2030 – tedy až v příštím funkčním období – by se rozpočet očištěný o splátky úroků měl překlopit do přebytku.

Za třetí, Babišova koalice nepředstavila žádná konkrétní konsolidační opatření. Počítá sice s lepším výběrem existujících daní a silnějším hospodářským růstem, ale jak už bylo vysvětleno výše, to samo o sobě stačit nebude. O snižování některých výdajů ani zvyšování daní se nikde nemluví – přitom možností, které by výrazně neomezily hospodářský růst, má vláda hodně.

Na příjmové straně se nabízí komplexnější reforma, jakou loni navrhli přední čeští odborníci na veřejné finance v rámci studie Chytřejší daně. V omezenějším rozsahu by šlo zvýšit daně z nemovitostí, valorizovat spotřební daně na neřesti jako alkohol, tabák a cukr – které už několik let rostou pomaleji než mzdy – a omezit nesystémová zvýhodnění a výjimky v sazbách daně z přidané hodnoty.

Kdyby vláda chtěla být ambiciózní, mohla by navíc získat 130–140 miliard korun ročně obnovením výpočtu daně z příjmu z takzvané superhrubé mzdy. Ten od roku 2021 zrušila Babišova předchozí vláda s opoziční ODS, pandemické opatření však ekonomice příliš nepomohlo. Daně totiž výrazně klesly hlavně lidem s vysokými příjmy, kteří peníze navíc namísto útraty ukládali na spořicí účty, do zahraničních akcií nebo investičních bytů.

Místo návratu k progresivnějšímu zdanění příjmů před rokem 2021 však současná vláda zvažuje naopak plošné snížení sazby firemní daně – ačkoli ekonomicky účinnější a rozpočtově úspornější by bylo zvýšit daňové odpisy.

Nehospodárné výdaje

Výdaje státu jsou pak v celé řadě oblastí nedostatečně zacílené či neefektivní a daly by se omezovat. To se týká například desítek miliard korun, jež jdou každý rok na dotace finančních produktů (kde vláda naopak plánuje začít subvencovat hypotéky pro mladé rodiny), vdovské důchody či plošný rodičovský příspěvek.

Jak už jsme v newsletteru 11am vysvětlili dříve, schodky rozpočtu a s nimi spojený růst státního dluhu se dotýkají nás všech. Dříve nebo později bude konsolidace nutná, protože veřejné finance nyní nejsou na udržitelné trajektorii. Čím déle ji budeme odkládat, tím bolestivější bude.

Jiné dopady cítíme už teď. Kvůli neudržitelnosti současného fiskálního trendu požadují investoři na dluhopisovém trhu za půjčování peněz státu vyšší kompenzaci. Takzvaná riziková přirážka odráží i globální faktory včetně konfliktu na Blízkém východě, naše státní úroky však začaly růst dlouho před ním a geopolitická situace nejspíš v nadcházejících letech zůstane napjatá.

Výnosy státních dluhopisů navíc slouží jako vodítko i pro ostatní komerční sazby například u hypoték pro domácnosti či půjček firmám na financování investic. Ty se kvůli tržnímu očekávání vyššího veřejného dluhu prodražují už dnes.

Investovat na dluh, ale obezřetně

Rozpočtový schodek není sám o sobě špatná věc. Existují veřejné investice, které dokážou zvýšit produktivní kapacitu ekonomiky a navázat na sebe i další soukromou aktivitu. Tím se v dlouhodobém horizontu vyplatí, a má tedy smysl financovat je dluhem. Mnoho takových oblastí a opatření dobře popisuje hospodářská strategie samotné vlády: vzdělání, věda, výzkum a inovace, modernizace energetiky a dopravní či digitální infrastruktury. To vše by mohlo Česku pomoci dostat se z dlouhého období stagnace produktivity.

Právě pro financování takových projektů je ale potřeba mít fiskální prostor, tedy možnost se o něco více – a relativně levně – zadlužit. Současná vláda si však podle svého programového prohlášení neplánuje půjčovat jen na investice, ale také na ekonomicky méně přínosné položky. K těm patří rychlejší růst důchodů, dotování elektřiny a zemědělství, slevy na jízdném nebo rušení koncesionářských poplatků za rozhlas a televizi.

Veřejné instituce jako ČNB a bankovní analytici tak nyní očekávají, že příští rok schodek veřejných financí přesáhne tři procenta HDP. To je přitom hranice, již nastavila Evropská unie – byť ji mnoho členských států dlouhodobě vůbec nedodržuje – a kterou i sama česká vláda stále označuje za nepřekročitelnou.

Další zátěží pro veřejné finance bude nutné navýšení výdajů na obranu, jež potvrdil nedávný summit NATO v Ankaře. Česko loni nesplnilo ani starý cíl aliance ve výši dvou procent HDP, a jeho poměr výdajů k velikosti ekonomiky spolu s Maďarskem dokonce na rozdíl od všech ostatních členů NATO a EU poklesl. Dvouprocentní cíl nesplníme ani letos, a přitom naše armáda musí dohnat mnoho let nedostatečných investic do zbraní a dalšího vybavení.

Přehnaný alarmismus některých fiskálních jestřábů není namístě – státní bankrot po vzoru Řecka nám nehrozí a veřejný dluh zůstává nízký. Od roku 2019 však roste pátým nejrychlejším tempem v EU, a přitom se nedá říct, že bychom si tím koupili bůhvíjaké hospodářské výsledky. Měli bychom tedy být obezřetní a snažit se omezený fiskální prostor využít co nejsmysluplněji.

Podívat se pravdě do očí

To vyžaduje zvýšení efektivity veřejných financí pomocí takzvaného výkonového rozpočtování, kdy stát kontinuálně měří a vyhodnocuje, čeho se snaží svou fiskální politikou dosáhnout a jak se mu to daří. Prioritu by přitom měla mít opatření reflektující současnou geopolitickou i ekonomickou realitu, tedy především obrana, neudržitelný důchodový systém a nízká produktivita práce.

Hlavně je ale potřeba podívat se pravdě do očí. Strategické veřejné investice jsou nutné a v dlouhodobém horizontu mohou růst skutečně posílit. Dnešní neudržitelnou trajektorii veřejných financí v Česku ovšem nezvrátí – na to bude třeba přijmout další rozpočtová opatření, ideálně na příjmové i výdajové straně.