Náš člověk v Pchjongčchangu: Schovaní diváci
Byla to ostuda. Na hokejové čtvrtfinále Česko–USA přišlo do haly v Kangnungu pouhých 2948 diváků. Část z nich si lístky nekoupila, byli pozváni. Na sjezdovém lyžování, které je tak populární na Západě, také zejí tribuny prázdnotou.
Otázkou ale je, jaký ekonomický výsledek nakonec pořadatelé oznámí. Orientovat se podle návštěvnosti nikdo nemůže.
Přitom při prodeji lístků se počítalo s tržbami přes 130 milionů eur. Samozřejmě daleko vyšší částky dodávají do olympijského systému sponzoři a prodej televizních práv.
Varování, že Korejce většina zimních sportů nezajímá, se tak naplnila. A do vzdálené země davy z ciziny také nedorazily. Vyprodáno bylo jen na zahajovacím ceremoniálu, kam stál lístek od 170 do 1150 eur. Na polovinu sportů přišly vstupenky na 50 eur. Vyšší ceny byly na hokej a na krasobruslení a rychlobruslení, které Korejci milují.
Vše o olympijských hrách čtěte zde >>>
Aby se „sekera“ v prodeji lístků neprohlubovala, na stadiony dorazily školy, zájezdy firem a důchodci – edukace o sportu, kterou Korejci brali jako zábavu. Kolik lístků se prodalo za reálné ceny a kolik by přišlo ve skutečnosti na olympiádu diváků, kdyby si všechno všichni platili, to ale zůstane v korejských hvězdách.
Autor je spolupracovníkem redakce
