Pavel Novotný: Tálibán dobyl Afghánistán a tváří se jako hodný strýc. Jak dlouho mu to vydrží?

Bojovníci Tálibánu obsadili prezidentský palác v Kábulu

Bojovníci Tálibánu obsadili prezidentský palác v Kábulu Zdroj: ČTK / AP / Zabi Karimi

Pavel Novotný

Vypadají stejně hrozivě jako před dvaceti lety. Procházejí Kábulem ve starých, venkovských šatech, s přerostlými vlasy a očima tmavě podmalovanýma proti uřknutí. Zbraně neodkládají ani v okamžiku, kdy se dobře baví – třeba na kolotoči v kábulském zábavním parku, který v hojném počtu navštívili. Takový je instinkt člověka, který v drsné afghánské krajině strávil bojem často i dlouhé roky. Tálibán ovládl Afghánistán. A obyvatelé země čekají, jak se staronoví vládci zachovají.

Zatím pamětníci nevěří vlastním uším. Obsazení Kábulu a vlastně i zbytku země proběhlo v relativním klidu, i když se bez násilí a zatýkání názorových oponentů neobešlo. Vousatí muži, kteří koncem 90. let pořádali veřejné popravy na stadionech, zakázali televizi i hudbu, ženy zamkli doma a dívky odmítli vzdělávat, dnes mluví bezmála jako reformisté. Na první tiskové konferenci vyhlásili, že se nebudou mstít. Oznámili amnestii pro úředníky, kteří se zapletli s prozápadní vládou. Cizincům nezkřiví vlas. A ženy budou mít svá práva, díky kterým se budou moci zapojit nejen do školství, ale dokonce prý i do správy státu. Byť za podmínky, že při svém angažmá budou dodržovat islámská pravidla, která lze – pravda – vykládat velmi pružně.

Je otázka, zda tálibům jistá vstřícnost vydrží. Respektive jak dlouho. Možná jde jen o taktický krok, který má uchlácholit svět i svobodomyslné Afghánce. Přesto je důležité se ptát: proč se tak nyní donedávna násilničtí radikálové chovají?

Tálibán vždy patřil do Afghánistánu. Nikdy nebyl islamistickou avantgardou, která volá po vzniku globální muslimské utopie a jejíž členové touží po mučednické oběti při teroristickém útoku v daleké Evropě. Jeho bojovníci jsou prostí, vlastně bigotní rodáci ze zapadlých údolí, kteří neznají jiné uspořádání než striktní patriarchální systém. Mnoho pěšáků slouží prostě pro peníze, ve válčící zemi jinou volbu ani neměli. Ano, mezi táliby je nemálo přesvědčených islamistů s mezinárodními ambicemi, kteří se nechali inspirovat ideologií al-Káidy. Většinu však v žádném případě netvoří.

Jinými slovy: Tálibán bojuje doma. A jakkoli jeho hodnoty rozhodně nesdílí celý Afghánistán, všichni v kraji vědí, kde a proč se tálibánská pravidla vzala.

Dalším důvodem tálibánské mírnosti může být pragmatický ohled na zvyklosti izolovaných regionů. Islamisté totiž dostali do rukou stát, který by tímto slovem označil jen málokterý Evropan. Odlehlá údolí obývají různá etnika a klany, které jsou vůči státu a centrální vládě loajální jen tehdy, pokud je to pro ně výhodné. Mravy ve městech s uzbeckými a tádžickými obyvateli jsou navíc opravdu jiné než na paštunském venkově, kde se zrodil Tálibán. A ten si zřejmě uvědomuje, že jakkoli se Afghánistán vcelku snadno a rychle dobývá, je velice složité mu efektivně a dlouho vládnout.

Nová je i skutečnost, že letošní Tálibán není v mezinárodní izolaci, na čemž mimochodem poslední měsíce a roky tvrdě pracoval. V 90. letech prakticky neměl zahraniční přátele a ty státy, které se s ním pokoušely kamarádit, nakonec odradil barbarským chováním. Teď se mu dvoří Rusko i Čína a Tálibán jejich návrhy věru neodmítá. Moskva v Afghánistánu ponechala své diplomaty, kteří už do světa snaživě hlásí, že pod Tálibánem je v Kábulu bezpečněji než za proamerické vlády. Peking pak prohlásil, že respektuje vůli afghánského lidu, čím myslí výhru Tálibánu. Obě výše uvedené totalitní země milují situaci, kdy mohou v roli zahraničních protektorů nahradit Ameriku. Jde ale také o nerostné suroviny, strategickou polohu Afghánistánu a v neposlední řadě i oi bezpečnostní ohledy.

Rusko je totiž patronem postsovětských států Střední Asie, které jsou s Afghánistánem propojené prostřednictvím svých etnických menšin. Chaos v Kábulu hrozí vyvolat zmatek, ba občanskou válku v Uzbekistánu i v Tádžikistánu. Kremelský dohled nad Tálibánem prý může zajistit, že se Afghánistán opět nestane mezinárodní centrálou islámských teroristů. Podobně uvažuje údajně také Čína, která tvrdí, že v Afghánistánu dokonce i nyní operují bojovníci za ujgurskou samostatnost. Mimochodem někdejší islámští horlivci, nyní pragmatici z Tálibánu, veřejně vyhlásili, že Peking výměnou za finanční podporu kritizovat nebudou. A otevřeně tak posvětili brutální útlak svých ujgurských souvěrců na západě Číny.

Proamerická vláda, které se o tomto víkendu rozplynula doslova jako chmýří, si ani za dvě dekády nedokázala získat důvěru Afghánců. Jistě, při faktické neexistenci afghánského politického národa šlo o navýsost těžký úkol. Kábulská elita se ale ani nepokusila budovat moderní stát. Zatím není jasné, jakou ambici má Tálibán. Zdá se absurdní předpokládat, že radikálně naladění paštunští venkované s islamistickou ideologií v zádech budou při administraci země úspěšnější než absolventi dobrých univerzit, kteří v Kábulu úřadovali dosud. Bizarní experiment jménem Islámský emirát verze 2021 každopádně začíná.