Afghánistán se po dvaceti letech vrátil do područí radikálního islamistického hnutí Tálibán. Ve všech evropských státech proto sílí obavy z nové uprchlické krize. Řada expertů a zahraničních médií se shoduje, že situace z let 2015 až 2016 se opakovat nebude. Proniknout dnes do Evropy je totiž pro Afghánce mnohem těžší než před šesti lety.
V důsledku válečného konfliktu muselo od začátku roku opustit své domovy až 400 tisíc Afghánců, ukazují data Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Tento počet navíc v příštích měsících zcela určitě prudce vzroste.
„Momentálně zemi opouští dvacet až třicet tisíc osob týdně. Lety jsou plné, a to se bavíme o lidech, kteří mají v pořádku cestovní dokumenty, tedy dokázali si obstarat víza a povolení k pobytu v jiných státech,“ řekla serveru Euronews Caroline Van Burenová z UNHCR. „Nyní ale pozorujeme zvýšené množství těch, kteří utíkají neregulérním způsobem, tedy bez dokladů,“ dodala.
„V posledních měsících už vzrostl počet uprchlíků z Afghánistánu. A vzhledem k situaci bych řekl, že ten nárůst bude pokračovat. A většinou půjde o nelegální migraci,“ potvrdil deníku E15 Tomáš Kocian, regionální ředitel pro Blízký východ z neziskové humanitární organizace Člověk v tísni.
Video: People run on tarmac of Kabul international airport as a US military aircraft attempts to take off. pic.twitter.com/9qA36HS0WQ
— TOLOnews (@TOLOnews) August 16, 2021
V pondělí obletěly svět šokující záběry ukazující, jak se stovky migrantů v Kábulu zoufale pokoušejí dostat do odlétajícího amerického nákladního letadla. Na riziko dalšího masového exodu afghánských obyvatel směrem do Evropy už na jaře upozorňoval turecký expert na zahraniční politiku Kemal Kirişci.
Je také třeba si uvědomit, že přes dva miliony afghánských uprchlíků již dříve přijaly sousední Pákistán a Írán. „Jejich pohostinnost nesmí být brána jako samozřejmost,“ napsal v červenci ve své zprávě UNHCR a zdůraznil, že programy na péči o tyto migranty jsou dlouhodobě silně podfinancované.
Jen neopakovat staré chyby
Evropská unie jednoznačně nechce připustit reprízu takzvané migrační krize, která nastala v letech 2015 až 2016, kdy se na kontinent pokoušely nezákonně proniknout stovky tisíc uprchlíků převážně z válkou rozvrácené Sýrie. Tehdy vznikla roztržka mezi unijními státy o povinné přerozdělování migrantů a posílila populistická politika některých národních politických hnutí. Nedá se přitom očekávat, že by odpůrci uprchlíků změnili názor.
„Data, která máme k dispozici, ukazují, že česká společnost stabilně odmítá přijímání migrantů. Nějak významně se to nezměnilo,“ souhlasí Vít Dostál, ředitel Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. „Rakousko a Německo nebudou v žádném případě řešit afghánský problém za celou Evropskou unii,“ uvedl také rakouský ministr vnitra Karl Nehammer.
Dokonce i dosluhující německá kancléřka Angela Merkelová, která se stala před šesti lety symbolem přijímání uprchlíků, v poslední době významně změnila rétoriku. „Nemůžeme vyřešit všechny problémy tím, že přijmeme každého,“ prohlásila minulý měsíc.
Roli jistě hraje v reakcích státníků i pandemie. Jen Německo utratilo v roce 2016 za opatření související s migrací více než dvacet miliard eur, zhruba půl bilionu korun, připomíná server Politico. Patrně málokterá evropská vláda bude při současné neutěšené ekonomické situaci ochotná za uprchlíky utratit takovou částku.
„Evropská unie by rozhodně měla postupovat jednotně. Brusel již projednává reformu azylu a migrace. Současný vývoj bude nejspíše znamenat silnější tlak na rychlejší schvalování,“ myslí si Dostál. „Samozřejmě jedna z otázek, která se v rámci reformy diskutuje, jsou dobrovolné relokace nebo finanční kompenzace ze strany zemí, které budou přijímání přerozdělených uprchlíků odmítat,“ doplňuje.
Krize posílí Lukašenka a Erdoğana
Nová migrační vlna bude podle odborníků zcela jistě užitečná pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Ten už dříve využíval přechody uprchlíků z Blízkého východu přes turecké území do Evropy jako vyjednávací páku vůči Bruselu. V letech 2015 až 2016 tak donutil Evropskou unii, aby Ankaře zaplatila za udržení migrantů v Turecku šest miliard eur.
„Erdoğan může využít situace, aby ukázal, jak slavná Evropská unie nedodržuje vlastní principy, zatímco Turecko přijímá muslimy v nouzi s otevřenou náručí,“ míní Kirişci. Zároveň dodává, že i v této zemi sílí odpor místních vůči migrantům zejména kvůli špatnému stavu turecké ekonomiky.
Tím spíš je pravděpodobné, že Erdoğan zvolí podobnou strategii jako posledně. Zvláště když se Brusel zdá být připraven znovu rozdávat peníze. „Evropská unie bude pokračovat v podpoře partnerů, kteří ochraňují uprchlíky a osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, včetně hostitelských zemí,“ sdělil serveru Euronews mluvčí Evropské komise.
Situace bude patrně nadále zneužívat také autoritářský běloruský prezident Alexandr Lukašenko, jenž se Evropské unii mstí za uvalené hospodářské sankce a nijak nebrání vstupu migrantů do sousední Litvy a Lotyšska. Navzdory všem výše zmíněným skutečnostem se nicméně zdá, že počet nelegálních uprchlíků, kterým se povede projít do Evropy, by přece jen nemusel být tak masivní jako při minulé krizi.
Cesta do Evropy je mnohým uzavřena
„Abyste se dostali z Afghánistánu do Evropy, musíte překročit spousty hranic, které jsou dnes mnohem lépe střeženy než před pár lety,“ vysvětluje rakouský expert na migraci Gerald Knaus. „Pro srovnání, za prvních šest měsíců roku 2015 prošlo z Turecka do Řecka přes půl milionu migrantů. V letošním prvním pololetí to byly asi čtyři tisíce, tedy 125krát méně,“ vypočítává.
„Evropská unie je určitě letos na řešení podobné situace připravena lépe než před šesti lety. Navíc pochybuji, že bude průchod přes afghánské hranice volný – Tálibán je uzavřel a tranzit přes ně budou určitě regulovat sousední země,“ přidává se Kocian. „Tálibán sice oznámil, že nechá hranice otevřené pro ty, kteří chtějí odejít, včetně Afghánců, je ale otázkou, nakolik se dá jeho tvrzení věřit, to teprve uvidíme,“ podotýká Kocian.
„Afghánci nemají mnoho možností, jak odejít. Hlavní letiště začíná ovládat Tálibán a situace bude den ode dne horší,“ souhlasí válečný veterán Jan Žižka, jenž se zúčastnil osmi misí české armády v Afghánistánu. Zabránit v odchodu mnoha lidem může podle Žižky i chudoba velké části obyvatelstva.
Německo, Francie a Nizozemsko minulý týden pozastavily deportace Afghánců, kteří již jsou na evropské půdě, zpátky do vlasti. Kanada chce přijmout dvacet tisíc běženců. Také Spojené státy rozšířily svůj migrační program o Afghánce, kteří pracují nebo pracovali pro americkou vládu.
Česko zřejmě pomáhat nebude
Kolik lidí by mohla přijmout a nakonec opravdu přijme Česká republika, se těžko odhaduje. Ze 188 Afghánců, kteří v Česku za posledních deset let požádali o mezinárodní ochranu, dostalo azyl 21 osob a dalším 43 poskytl stát dočasné útočiště. S povolením k pobytu tak nyní v Česku žije přes tři sta Afghánců. Jak vyplývá z výročních statistik ministerstva vnitra, jsou to zaměstnanci, podnikatelé či studenti.
Nyní mohou být afghánských žadatelů o azyl v tuzemsku stovky. Ministerstvo vnitra, které odpovídá za migrační politiku, zatím nechce jejich počet komentovat. Šéf rezortu Jan Hamáček (ČSSD) bude o pomoci utečencům jednat s hejtmany ve čtvrtek.
Vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) v posledních dnech čelila kritice, že pružně nezareagovala a nepomohla afghánským tlumočníkům, bez nichž by se čeští vojáci a civilisté při působení v zemi neobešli. Česko rovněž dlouhodobě patří v Evropské unii k zemím, které udělují azyl uprchlíkům nejméně.
„Způsoby, jak pomoci, ze strany státu zcela jistě existují, ale pochybuji, že je to politicky průchodné. Zvláště před volbami. Navíc by se vstřícné kroky jistě setkaly s odmítavými kroky veřejnosti. Proto nepředpokládám, že by k nějaké velkorysejší nabídce ze strany vlády došlo,“ uzavírá Kocian.
Kolik Západ utratil za válku v Afghánistánu
|
