Kurýři a řidiči pod ochranou EU. Český zákon má změnit vztah platforem a OSVČ
- Nový zákon má od prosince zpřísnit pravidla pro digitální platformy.
- Pokud má platforma kontrolu, pracovník má být nově brán jako zaměstnanec.
- Vyšší ochrana zvýší náklady a může omezit flexibilitu i sazby.
V Česku by měl od prosince začít platit nový zákon o práci přes digitální platformy. Má upravit pravidla pro tento typ práce, posílit ochranu pracovníků a lépe chránit jejich osobní údaje. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) má návrh normy vládě předložit v březnu. Podle Michala Španěla, analytika pracovního portálu JenPráce.cz, nejde o kosmetickou úpravu tuzemské gig ekonomiky, ale o zásah do základního nastavení vztahu mezi platformami a lidmi, kteří pro ně pracují.
„Evropská pravidla, která bude český zákon přebírat, staví na tom, že pokud má platforma nad člověkem faktickou kontrolu – například určuje výši odměny, přidělování zakázek nebo závazná pravidla chování – bude se nově vycházet z toho, že jde o zaměstnance, ne o nezávislou OSVČ. Důkazní břemeno, že je někdo skutečně podnikatel, tak ponese platforma, nikoli pracovník,“ vysvětluje.
Převzetí evropské směrnice a boj proti švarcsystému
Nový zákon přenáší do české legislativy evropskou směrnici, která v celé EU nastavuje minimální pracovní podmínky a standardy ochrany osobních údajů u digitálních platforem. Členské státy mají na uvedení do praxe čas do 2. prosince, jinak jim hrozí sankce. Podle legislativního plánu má norma zavést nástroje pro „správné určení statusu zaměstnance“ a pravidla pro práci řízenou algoritmy – včetně transparentnosti, bezpečnosti, lidského dohledu a odpovědnosti.
Doprovodně se mají měnit i další zákony, například zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, zákon o inspekci práce či zákon o pobytu cizinců. Vláda tím zároveň plní svůj závazek zpřísnit boj proti práci načerno a omezit švarcsystém.
„Navrhovaná úprava je z pohledu pracovního práva i daní zásadní, protože míří na dlouhodobě nejasné vymezení mezi podnikáním a závislou prací. Klíčová bude praktická aplikace testů skutečné kontroly, zejména u algoritmického řízení,“ říká Gabriela Ivanco, daňová poradkyně společnosti Forvis Mazars.
„Změna může výrazně zasáhnout do nákladové struktury platforem a zvýšit administrativu spojenou s odvody a reportingem. Výsledek bude záviset na tom, zda se podaří nastavit pravidla tak, aby omezila zneužívání švarcsystému, ale zároveň nezlikvidovala flexibilitu, která je pro tento segment trhu typická,“ dodává.
Dosavadní praxe: švarcsystém a prekarizace
Podle dřívější analýzy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (RILSA) téměř nikdo z pracovníků některé z 95 českých digitálních platforem neměl zaměstnaneckou smlouvu. Studie upozornila na možný švarcsystém a riziko prekarizace – tedy nejisté práce bez ochrany, kterou běžně poskytuje pracovní poměr. Nejproblematičtější byly doručovací platformy, kde práce kurýrů nesla znaky závislé práce. „Lze vážně uvažovat o tom, že se jedná o závislou práci konanou mimo pracovní poměr, tudíž nelegální,“ uvádí zpráva.
Algoritmy pod lidským dohledem a omezení práce s daty
Evropská směrnice i chystaný zákon proto míří také na způsob, jakým platformy využívají algoritmy. „Platformy už nebudou moci člověka jednoduše ‚vyřadit z provozu‘ čistě na základě automatizovaného rozhodnutí – třeba trvalým zablokováním účtu – bez možnosti lidského přezkumu a srozumitelného vysvětlení,“ říká Michal Španěl.
Důležitá rozhodnutí, jako zablokování přístupu k práci nebo výrazná změna odměňování, by měla vždy podléhat reálnému lidskému dohledu a pracovník má mít přehled, jaká data o něm platforma k těmto krokům používá. Směrnice zároveň omezuje sběr a využívání citlivých dat, například údajů o emocionálním stavu nebo aktivitě pracovníků mimo dobu, kdy pro platformu skutečně pracují.
Vyšší ochrana, vyšší náklady a riziko přenesení na pracovníky
Změny ale nebudou bez nákladů. „Posílení ochrany pracovníků téměř jistě zvýší náklady firem – jak kvůli případné překlasifikaci OSVČ na zaměstnance, tak kvůli úpravám smluv, IT systémů a procesů,“ upozorňuje Španěl. Reálně tak hrozí, že část nákladů se platformy pokusí přenést zpět na pracující, například přes tlak na sazby nebo omezení dostupnosti práce. Spor o to, kdo je ještě „digitální pracovní platforma“, se povede hlavně u kurýrních a taxi služeb či agentur, kde je hranice mezi zaměstnancem a OSVČ tradičně nejasná.
„Navrhovaný zákon tak může být krokem k větší právní jistotě pro platformové pracovníky a ke sladění české legislativy s pravidly EU, ale úspěch jeho dopadu bude záviset na způsobu implementace – zda přinese zvýšení ochrany bez zbytečného byrokratického zatížení zaměstnavatelů a jak se promítne do mzdových, daňových a pracovněprávních procesů,“ uzavírá Gabriela Ivanco.
