Příměří zlevnilo ropu, ale nejistota trvá. Hormuz zůstává rizikem pro světovou ekonomiku

Ropa a plyn po oznámení příměří na Blízkém východě a dočasného zprůchodnění Hormuzského průlivu prudce zlevnily. Celý svět si oddechl, že Donald Trump odložil svůj záměr „vyhladit civilizaci“ Íránu, s nímž místo toho hodlá jednat o ukončení už déle než pět týdnů trvající války, kterou spolu s Izraelem rozpoutal, aniž by jasně vysvětlil proč.

Nadšení ze zmírnění napětí však tlumí mnoho nejasností ohledně podmínek příměří i fakt, že jej Izrael zřejmě už porušil, takže Írán začal Hormuz znovu blokovat. Ačkoli informaci o opětovném zastavení provozu Bílý dům popřel, majitelé obchodních lodí a tankerů jsou vůči dohodnutému příměří skeptičtí a zatím spíše vyčkávají.

Obnovení dopravy touto kritickou tepnou světového obchodu s ropou, plynem či hnojivy brání rovněž nedostatek podrobností o dohodnutých podmínkách bezpečného průjezdu. Analytici na trzích mezitím varují, že paliva mohou opět rychle zdražit, pokud se křehké příměří rozpadne nebo pokud jednání o trvalém míru, jež mají začít v pátek v Islámábádu, nepřinesou výsledky.

Příměří může představovat první krok k nastolení trvalého míru a postupného obnovení dodávek surovin. Ale s impulzivním americkým prezidentem v čele mohou vyjednávání stejně dobře selhat. A válka, jejíž rozpoutání Trump odůvodňoval jednou obavami z nedovoleného vývoje jaderné zbraně, jindy zájmem o íránskou ropu, bude pokračovat.

Výpadek dodávek z Perského zálivu, který už nyní Mezinárodní agentura pro energii (IEA) označuje za vůbec nejhorší energetický otřes v historii, by se pak dále prohloubil a ceny paliv by vystoupaly ještě výše. Následovala by vlna inflace, v některých afrických zemích možná i hladomor, jinde recese.

Ať už se situace bude vyvíjet jakkoli, konflikt naplno ukázal, jak moc má nevypočitatelný íránský režim světové dodávky klíčových surovin pod kontrolou. Hormuzským průlivem proudí pětina světových dodávek ropy a zkapalněného plynu (LNG), třetina po moři přepravovaných dodávek močoviny a čpavku a téměř polovina světového vývozu síry – komponentů nezastupitelných při výrobě hnojiv.

Vyvážejí se tudy i významné objemy hliníku a helia, které je nezbytné pro výrobu pokročilých čipů. Jeho nedostatek může výrazně zpomalit rozvoj umělé inteligence.

Díky kontrole nad takto koncentrovaným množstvím světového obchodu – jež se naplno ukazuje až nyní, protože průliv nebyl v minulosti nikdy uzavřen – konflikt pozici Íránu vlastně posílil. Jakmile se Teheránu podařilo Hormuz jednou paralyzovat, může to udělat i podruhé.

Pro světovou ekonomiku je tak velká moc nad globálním obchodem v rukou islamistického režimu obrovské riziko a státy na něj už začínají reagovat. Ty, které paliva dovážejí, budou diverzifikovat dodavatele i zdroje energie. Státy v regionu, jež paliva těží a produkují, budou budovat alternativní trasy.

Mýtné brány v Hormuzu

Dohoda o příměří včetně otevření průlivu pro dopravu je podle dostupných informací jen ve velmi hrubých rysech, postrádá důležité podrobnosti a zdaleka nepředstavuje naplnění podmínek požadovaných Spojenými státy ani Íránem. Obě strany se ji přesto snaží prezentovat jako své vlastní vítězství.

Dohoda podle Economist Podcasts mluví o jeho částečném otevření. Trump však chce, aby se úžina otevřela úplně. Írán říká, že lodě budou podrobeny určitým omezením a možná budou muset platit mýtné Íránu i Ománu. Pořád však není jasné, kolika plavidlům bude průjezd umožněn, zda a kolik za něj budou platit a kdy přesně se dvoutýdenní okno volného průjezdu zavře.

I přes dosavadní blokádu kontrolovanou Islámskými revolučními gardami Írán umožňoval průjezd některým lodím, jež považoval za „ne nepřátelské“, tedy takové, které neměly vazbu na Izrael či Spojené státy. Podle serveru zaměřeného na lodní dopravu Lloyd’s List některé musely platit mýtné v čínských jüanech, zatímco jiné spoléhaly na diplomacii. Kromě některých čínských plavidel tak úžinou propluly i francouzské, japonské nebo panamské lodě.

Podle Jasona Schenkera z Prestige Economics citovaného agenturou Bloomberg se kvůli nejasnostem o podmínkách průjezdu lodí bude fyzický obchod rozjíždět jen velmi opatrně. Norské lodě například z těchto důvodů plavbu průlivem prozatím obnovit neplánují. Ale i kdyby dopravci všechny tyto informace měli k dispozici, nelze jen tak na povel během 24 hodin rozjet světový námořní obchod, uvádí Bloomberg.

Škody na vybavení i reputaci

O rychlém návratu dodávek na předválečnou úroveň nemůže být řeč, ani kdyby jednání o trvalém míru byla úspěšná. Brání tomu nejen masivní škody na výrobních zařízeních a energetické infrastruktuře, ale také na reputaci regionu.

Země Blízkého východu se ji budou snažit rychle napravit, jak svědčí komentář vyslance Spojených arabských emirátů (SAE) pro obchod a filantropii ve Financial Times. Válka podle něj uspíší hlubší integraci regionu, například propojení infrastruktury včetně železnic, silnic a přenosových sítí. Tím se zároveň prohloubí propojení se světovým trhem.

Přestože by vysoké ceny ropy a plynu měly být pro země v Zálivu přínosem, některé z nich nejsou kvůli neprůchodnosti průlivu a nedostatku alternativní infrastruktury schopny komodity na trh dostat. Omán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty mohou vyvážet určité množství přes ropovody a přístavy, ale státy jako Irák, Kuvajt a Katar žádné alternativní trasy nemají. Vybudování nové či revitalizace staré infrastruktury proto pro ně bude do budoucna zásadní.

Uhlí, jádro a obnovitelné zdroje

Evropské a asijské země, které výpadek vývozů z Perského zálivu zasáhl nejvíce, se budou snažit co nejrychleji svou závislost na dovozech paliv snížit. Krátkodobým řešením bude posílení výroby z levnějšího uhlí. Státy kvůli válce již nyní odstraňují limity nebo oprašují odstavené uhelné zdroje, i když zatím nestaví nové, upozorňuje list Financial Times.

Itálie rozhodla o odsunutí termínu ukončení provozu uhelných elektráren o deset let do roku 2038 a německé uhelné elektrárny od začátku konfliktu vyrábějí více energie než ty plynové. Japonsko a Jižní Korea odstranily limity na spalování uhlí a Thajsko restartovalo některé své už odstavené elektrárny na toto znečišťující palivo, píše list.

Zájem přitahuje rovněž jádro. Německá ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová nedávno vyzvala, aby země přehodnotila svůj odmítavý přístup k jádru. Německo uzavřelo svou poslední jadernou elektrárnu v roce 2023 a podle ministryně se tak země ocitá v situaci, kdy nemá žádnou alternativu.

Itálie a státy střední Evropy včetně Česka kvůli krizi také vyzývají k přehodnocení systému emisních povolenek, který podepírá přechod kontinentu na výrobu z bezemisních zdrojů tím, že firmy vede k omezování množství vypouštěných skleníkových plynů.

V dlouhodobém horizontu z konfliktu jako vítěz vyjdou hlavně obnovitelné zdroje, tvrdí analytici oslovení listem. Jejich výstavba se vyplatí díky levnějším komponentům i bateriím. Americká konzultační společnost Thunder Said Energy kvůli válce zvýšila odhad světové instalované solární kapacity pro tento rok o 100 gigawattů na 830 gigawattů. 

Válka je vždy tragédií, v níž umírá mnoho nevinných lidí. V tomto případě budiž slabou útěchou, že díky budování alternativ v oblasti dodávek i zdrojů bude vliv nebezpečného Íránu, jenž svými jadernými ambicemi i podporou teroristických skupin dlouhodobě ohrožuje celý svět, postupně slábnout. Slovy vyslance SAE pro Financial Times: „Soustředění tak velké části světového obchodu do jednoho sporného koridoru je anomálií, kterou svět toleroval po desetiletí. Tato tolerance teď skončila.“