Babišův nový rozpočet je pro Česko větší hrozbou než ten Fialův

Čtenář titulků mohl být v úterý znepokojen zprávami o tom, že státní rozpočet loni skončil se schodkem čítajícím 290,7 miliardy korun a že plánovaný schodek byl tedy překročen o bezmála 50 miliard. Detailnější pohled však napovídá, že faktory, které stály za překvapivě výrazným zhoršením hotovostního salda, jsou spíše dočasného charakteru, či dokonce může dojít k jejich kompenzaci v prvních měsících letošního roku.

Loňský celoroční výsledek tedy sám o sobě není důvodem, proč by se měl deficit z této úrovně letos dále prohloubit. V mezinárodně srovnatelné metodice bude pravděpodobně hospodaření českého státu za loňský rok navíc vyznívat výrazně optimističtěji.

Investiční prosinec

Zčásti se na zhoršení hospodaření státu odrazily zvýšené investice, které v prosinci vyskočily nad rámec obvyklé sezónnosti, byť celkově rozpočet ani tak nepřekročily. Prosincový „investiční boom“ mohl být spojen mimo jiné se snahou o dosažení dvouprocentního cíle v rámci obranných výdajů. Ty podle odhadu ministerstva financí loni dosáhly 2,02 procenta HDP. Je přitom pravděpodobné, že i vzhledem k překvapivě rychle rostoucí ekonomice v loňském třetím čtvrtletí musely být doplňovány právě až ke konci roku, aby byl alianční závazek NATO skutečně splněn.

Klíčovým důvodem překročení loňského plánovaného schodku jsou však EU fondy. Podíváme-li se na hospodaření státu očištěné o příjmy a výdaje na projekty z EU a související finanční mechanismy, činil rozpočtový schodek 249,9 miliardy a meziročně i oproti celkovému rozpočtu tak byl nižší o zhruba 40 miliard, tedy „pouze“ o asi 10 miliard horší než plán.

Hlavní háček zde patrně tkví v tom, že zmiňované plnění státního rozpočtu je vykazováno na hotovostní bázi, kde často dochází k tomu, že rozpočtový výdaj (částečně) krytý EU fondy předchází samotnému čerpání prostředků z EU na příjmové straně. Kvůli tomu pak můžeme pozorovat dočasné prohlubování hotovostního schodku.

Co zajímá tvůrce ratingů

Mezinárodně srovnatelná metodika pracuje s akruálním vyjádřením, podle které je saldo i o tyto dočasné časové nesoulady v peněžních tocích spojených s EU fondy upraveno. V delší časové řadě navíc ztrácí smysl také porovnávání absolutních nominálních částek, které přirozeně a trvale narůstají kvůli zvýšené inflaci. Z těchto důvodů je tedy i pro ratingové agentury mnohem důležitější, jak dopadlo hospodaření celých veřejných financí v akruální metodice a v poměru k nominálnímu HDP.

Přestože tento údaj zatím není znám, s kolegy z Komerční banky odhadujeme, že konečný schodek veřejných financí za loňský rok by mohl být lehce nad dvěma procenty HDP, přičemž deficitní hospodaření státu opět zčásti kompenzovaly přebytky krajů a obcí. Rizikem pro reputaci tuzemských státních dluhopisů na finančních trzích, potažmo rating ČR, je tedy hlavně budoucí vývoj. A zde se rizika začínají kumulovat – vzhledem k pravděpodobnému rozvolnění tuzemských fiskálních pravidel a avizovanému zrušení důchodové reformy – poměrně jednoznačně v negativním směru.