Letná je velkoměsto ve skořápce. Maloměsto uprostřed velkoměsta. Můžete si vybrat, jakému prostředí dáte přednost, nebo plynule prolínat mezi letenskými vrstvami. Na Letné se prostě žije dobře. Průvodce po Praze 7 pro e15 magazín sepsal Pavel Vondráček, autor podcastu Maxim a bývalý šéfredaktor časopisu Maxim.
Pověst je lepkavá, často nespravedlivá a nelze ji snadno setřít. Povídá se například, že pražská Letná je hnízdiště skupiny snobských lidí, částí médií posměšně nazývaných „členové pražské kavárny“. Pro ně je údajně forma důležitější než obsah a poznáte je snadno podle pečlivě střižených vousů, tvídových sak, vyhrnutých nohavic a barevných ponožek, zásadně volí Jana Čižinského a jeho Prahu 7 Sobě, utrácejí nesmyslné peníze za předraženou kávu v bistrech. A pokud nejste vegetarián, tak se na té Letné ani nenajíte.
Je to jen slupka, lepkavě bulvárně novinářský lak, který odráží a nepropouští skutečný pohled. Pod lakem je jiná Letná, jejíž pravou podobu nejlépe poznáte tak, že budete členem volební komise při komunálních volbách. Tam spatříte skutečnou Letnou: rodiny s dětmi, osamělé důchodce, řemeslníky a další obyvatele čtvrti. A hluboko pod touto vrstvou je nakonec samotné jádro Letné, ta polovina jejích obyvatel, která k volbám ani do kaváren nechodí.
Možnost volby
Třicet let pracuji v novinách, projel jsem tuto zemi křížem krážem a do čeřenu nalovil tisíce příběhů z různých měst a vesnic a mohu snad srovnávat. A jsem rád, že žiji na pražské Letné, v níž se prolíná viditelná velkoměstská anonymita se sousedským maloměstem pod povrchem. Na Letné si můžete vybrat, v jaké vrstvě se chcete pohybovat, případně se pohybovat mezi nimi. Na rozdíl od jiných českých měst a mnoha pražských čtvrtí zde na Letné totiž máte možnost volby.
Stačí se třeba postavit do křižovatky Jirečkovy ulice s Oveneckou. Na jedné straně je Pilot Café – sterilní hipsterský stále plný podnik s blazeovanou obsluhou, pražskými cenami, sofistikovanými pokrmy a skleněnou výlohou, za níž se host cítí jako rybička v akváriu.
Na druhé straně je Klášterní pivnice, letenskými zvaná Prašivka, s absurdně nízkými venkovskými cenami piva a jídla, s odérem linoucím se ze záchodů, přítmím v lokálu, specifickými štamgasty a s přísným až autoritativním výčepním. Mezi těmito podniky vede tenká dělicí linie.
Falešná slupka
A právě toto neustálé prostupování, stýkání a potýkání ostře definovaných světů je nejtypičtějším atributem Letné. Není to atribut jen iluzorní, je i reálný. Můžete jej nejen vidět, ale dokonce i cítit a hmatatelně vnímat, například v letenských parcích.
Letná je sevřená mezi dvěma největšími pražskými parky – Letenskými sady s výhledem na Prahu, na to cizí město tam kdesi dole za řekou Vltavou, a Stromovkou, z níž můžete zadními vrátky vyjet na kole z velkoměsta podél řeky do prostorné venkovské krajiny.
Uprostřed Stromovky je takzvaný dubový pahorek. Vystupuje ze dna bývalého rybníka, je porostlý mohutnými starými duby. Jeden z nich je mezi arboristy obzvláště slavný – je vykotlaný, zkroucený, ale stále živý. Po zásahu stromolékaře byl ale pokryt pláty akátové kůry – falešná slupka chránící jádro – čistá esence Letné.
Pes u stolu i v kině
Stromovku, kterou Letenští považují za svůj park více než samotné Letenské sady, spojuje s Prahou Rudolfova štola. Přivádí vltavskou vodu do rybníků ve Stromovce a v letních vedrech se u jejího renesančního portálu shromažďují „milovníci“ chladu. Ten proudí z podzemí a osvěžuje nejen Letenské patrioty, ale i jejich psí kamarády. Celý život mě psi doprovázejí na cestách a upřímně mohu napsat, že jsem nikde nepozoroval tak tolerantní prostředí pro ně samotné a jejich majitele. 
Psi patří neodmyslitelně k Letné, stejně jako k ní patří její bistra, kavárny, hospody a naprostý nedostatek parkovacích míst. Letenští psi mohou všude a nikdo se nepodivuje, když sedí se svými pány u stolu v hospodě, chodí po chodnících bez vodítka nebo sledují filmy z balkonu v místním kině BIO OKO.
Co je to tam dole pod kopcem?
Letná je prototypem moderní velkoměstské čtvrti, v níž máte vše v dosahu patnácti minut: obchody i supermarkety, zahradní velkohospody i miniaturní čajovny, zastávky tramvají i metra, parky i cyklostezky, školy i galerie, a nakonec i samotné centrum Prahy. To je blízko fyzicky, ale daleko psychicky, až tak daleko, že mnoho Leteňáků si po mnoha měsících pobytu ve své čtvrti vyděšeně uvědomí, že tam dole pod kopcem je ještě nějaké jiné město, hektické, vystresované a nezelené.
