Tajemství měnové intervence: obranou japonského jenu chrání Amerika hlavně sama sebe

Spojené státy minulý týden přistoupily k neobvyklému kroku: poprvé od roku 1998 spojily síly s Japonskem, aby tržními intervencemi podpořily prudce oslabující jen. Přestože prezident Donald Trump akci prezentuje jako „přátelské gesto“, ve skutečnosti jde o pragmatický kalkul Washingtonu. Slabá japonská měna totiž ohrožuje nejen tamní ekonomiku, ale čím dál víc i americké zájmy.

Japonská měna od konce roku 2011 ztratila k dolaru 57 procent své hodnoty. Minulý týden oslabila až na 164 jenů za dolar a přiblížila se svému 40letému minimu. Pro Japonsko to znamená dramatický a po dekády nevídaný nárůst inflace a životních nákladů. Pro Američany zase neférovou výhodu pro japonské vývozce, která naráží na snahy Bílého domu obnovit konkurenceschopnost domácího průmyslu pomocí cel.

I proto americké ministerstvo financí v poslední červencový den vystoupilo společně s japonským ministerstvem financí na obranu jenu poté, co japonská vláda v předešlých dnech nakoupila podle odhadů analytiků zhruba 8,45 bilionu jenů (1,3 bilionu korun). Tokio následně investory varovalo, že může dojít k další společné intervenci.

„Tato společná akce ... byla zaměřena proti nadměrné volatilitě a chaotickým výkyvům japonského jenu v posledních měsících,“ prohlásila japonská ministryně financí Sacuki Katajamová. „S dalšími společnými intervencemi nebudeme váhat.“

Objem americké intervence není znám, ale agentura Reuters zveřejnila fotografii poznámky amerického ministra financí Scotta Bessenta ve znění: „Koupit japonské jeny (JPY) v hodnotě pět až deset miliard dolarů.“ Bessent následně prohlásil, že USA udělají „vše, co bude třeba“, aby snahu o stabilizaci jenu podpořily.

V centru pozornosti: americký dluh i hypotéky

Spíše než o záchranu jenu však jde Američanům o obranu amerických státních dluhopisů, jichž je Japonsko největším zahraničním držitelem. Pokud by Tokio začalo rozprodávat americké dluhopisy, aby získalo dolary potřebné k podpoře jenu, vyvolalo by nebezpečný tlak na růst výnosů, které musí americká vláda platit investorům. Vzhledem k tomu, že hodnota dluhu USA už překročila 100 procent HDP, představuje každý pohyb výnosů vzhůru nemalý dodatečný náklad pro státní kasu.

Výnos amerických 30letých dluhopisů jen v průběhu července vzrostl ze 4,97 na 5,27 procenta, a meziročně byl ke konci měsíce výš dokonce téměř o půl procentního bodu. To nejenže prodražuje obsluhu amerického státního dluhu, ale také zvyšuje náklady na hypotéky běžných domácností a dál zhoršuje – politicky značně citlivou a už tak špatnou – dostupnost bydlení.

Úroky, jež americká vláda platí investorům, činily loni téměř bilion dolarů (21 bilionů korun). Vláda už za ně vydává více než na obranu. 30letý výnos je nejvyšší od roku 2007 a jeden a půl procentního bodu nad srovnatelným německým úrokem. Drží ho tam dlouhodobě neudržitelné rozpočtové deficity kolem osmi procent HDP ročně a obavy z inflace. Roli hraje i protahovaná válka s Íránem a nejistota, zda bude proti růstu cen americká centrální banka připravena dostatečně razantně zakročit.

Koordinovaný zásah Washingtonu a Tokia sice může tržní výkyvy krátkodobě zbrzdit, hluboké strukturální problémy japonské ekonomiky, a tedy dlouhodobý tlak na oslabení jenu, však neodstraní. Japonsko se sice vymanilo z deflace, trvající po tři desetiletí, ale domácnosti, firmy i politici zvyklí na svět stabilních cen a prakticky bezplatných peněz se přizpůsobují pouze velmi pomalu.

Snaha zvrátit neodvratitelné?

Podniky zvyklé na nulové úrokové sazby špatně snášejí růst úroků, byť jsou v mezinárodním srovnání stále nízké, a objevují se první bankroty firem. Japonské domácnosti se loni musely vyrovnat s bezmála čtyřprocentní inflací a tempo zvyšování mezd za posledních šest let zaostávalo za růstem cen. Zvyšování životních nákladů je v Japonsku velkým tématem.

Slabá měna situaci ještě zhoršuje s tím, jak se dražší dovoz propisuje do inflace. Vláda premiérky Sanae Takaičiové proto na pomoc domácnostem vynakládá biliony jenů. Tato expanzivní politika ovšem vyvolává obavy investorů ohledně stavu veřejných financí země, jež má největší podíl dluhu na HDP v rozvinutém světě, překračujícím 200 procent. 

Japonská centrální banka, která začala sazby zvedat ze záporných hodnot až v roce 2024 a dosud je dostala na pouhé jedno procento, je podle investorů nezvyšuje dostatečně rychle na to, aby inflaci udržela u dvouprocentního cíle. Po měnové intervenci trhy očekávají další zpřísnění už v září, což bude na druhou stranu dál testovat odolnost podniků a povede k dalšímu zhoršení již tak problematických veřejných financí.

V pasti „carry trades“

Za oslabováním jenu – vedle nevalných parametrů japonské ekonomiky – v poslední době stojí také obnovení sázek proti jenu v důsledku oživení operací nazývaných „carry trades“: investoři si ve skutečnosti, případně pomocí futures kontraktů půjčují jeny za nízké úrokové sazby a prodávají je za dolary, jež investují do výnosnějších amerických aktiv. To signalizuje jak nedůvěru investorů v udržení síly japonské měny, tak to, že rozdíl mezi jenovými úrokovými sazbami a ostatními měnami zůstává pořád příliš velký. Základní americká úroková sazba je ve srovnání s jenem téměř čtyřikrát vyšší.

Japonsko se snaží pád měny odvrátit opakovanými miliardovými intervencemi už od roku 2022, přičemž investoři i ekonomové jasně vidí, že za tlakem na kurz stojí nekonzistentnost jeho hospodářské politiky. Účast USA na japonských měnových intervencích je však mimořádnou událostí. Jde o první společné nákupy jenu od roku 1998.

Poté co se Spojené státy po téměř tři desetiletí na mezinárodním devizovém trhu v podstatě držely stranou, nyní do něj za méně než rok výrazně zasáhly už dvakrát. První taková operace proběhla v Argentině v říjnu 2025, kdy ministerstvo financí nakoupilo nezveřejněné množství pesos a s argentinskou centrální bankou uzavřelo swapovou dohodu v hodnotě 20 miliard dolarů. Tato podpora pomohla odvrátit tlak na peso po porážce strany prezidenta Javiera Mileie v lokálních volbách, které dočasně zpochybnily politickou budoucnost tohoto libertariánského politika a ideového souputníka prezidenta Donalda Trumpa.

Měnové intervence jako nový nástroj diplomacie

Tyto dva zásahy naznačují, že Trumpova administrativa začala kurzové zásahy používat jako nástroj politiky a diplomacie. Trump zřejmě v Takaičiové vidí ideovou spojenkyni podobnou Mileiovi. To dokládá mimo jiné rozhodnutí premiérky prosadit největší posílení vojenských kapacit od druhé světové války. V příštích pěti letech země plánuje zdvojnásobit výdaje na obranu na dvě procenta HDP.

Japonsku přitom Washington pomohl už v lednu 2026, když se kurz blížil k hranici 160 jenů za dolar. Na žádost ministerstva financí tehdy požádala Federální rezervní banka v New Yorku hlavní obchodníky o orientační kotace kurzu dolaru vůči jenu – postup známý jako „rate check“. K žádnému nákupu ani prodeji měny sice nedošlo, ale tato výzva byla chápána jako signál, že by mohlo k nákupům dojít. Podobný krok pak předcházel také intervenci z minulého pátku.

Jen výrazně zareagoval už na rate check a následná intervence ho ze 164 stlačila až pod úroveň 157 jenů za dolar. Nyní se obchoduje kolem 158,3 jenu za dolar. Vědomí, že přímé nákupy měny nebudou fungovat donekonečna, vyvolalo ve Washingtonu obavy z dalšího vývoje.

Aby předešlo tlaku na výnosy amerických bondů zvaných treasuries, intervenovalo ministerstvo financí USA pomocí prodeje nikoli dolarových, ale eurových aktiv ve svém držení. To podle deníku Financial Times vyvolalo pozdvižení v Evropské centrální bance (ECB), jež byla o tomto kroku Američany spravena až poté, co operace proběhla.

Někteří vysoce postavení představitelé ECB navíc považují rozhodnutí USA používat při obchodování eura za bezprecedentní porušení dlouhodobých zvyklostí v oblasti spolupráce mezi západními měnovými orgány, uvedly nejmenované zdroje deníku.

Americké prodeje eur na pokyn amerického ministerstva financí byly „zarážející“ a „smutné“, sdělil Financial Times jeden z informovaných zdrojů obeznámený s diskusemi mezi evropskými centrálními bankéři. „To se ještě nikdy nestalo,“ dodal.

Součástí operace bylo i prohlášení Tokia, že při budoucích intervencích pravděpodobně využije repo nástroj FIMA americké centrální banky. Tím by výměnou za americké státní dluhopisy získalo potřebné dolary, aniž by je muselo prodávat na trhu a tlačit vzhůru výnosy amerických státních dluhopisů.

Ministr financí Scott Bessent však zašel ještě dál, když americkou centrální banku Fed vyzval, aby rozšířila současný denní limit tohoto nástroje. Ten vůči jedné měně činí 60 miliard dolarů. Tento velmi neobvyklý požadavek potvrzuje, že intervence Washingtonu byla především aktem sebeobrany.

Kritici varují, že jde o zoufalé řešení, jež s sebou nese extrémní dlouhodobá rizika: narušuje nezávislost Fedu a dočasný nástroj mění na permanentní „zadní vrátka“ pro další záchranné balíčky. To může urychlit ztrátu důvěry jak v jen, tak dokonce v americký dolar, což by ještě prohloubilo případnou globální finanční krizi – pokud by v blízké době nastala.

S tím nesouhlasí stratégové americké investiční banky Goldman Sachs, podle nichž je nepravděpodobné, že by americká podpora jenu poškodila postavení dolaru jako hlavní rezervní měny na světě. Takový argument podle nich předpokládá, že se USA v budoucnu pokusí bránit ostatním zemím v prodeji amerických státních dluhopisů.

„To se nám jeví jako poněkud přehnaný závěr,“ napsali ve své zprávě stratégové banky v čele s Michaelem Cahillem. „Domníváme se, že kroky Ministerstva financí USA a dostupnost a užitečnost mechanismu FIMA dokazují, že v současné době nikdo jiný ani zdaleka nedokáže konkurovat užitečnosti amerického dolaru, jeho síťovým efektům a podpůrné infrastruktuře,“ dodali.