V bohatnoucí společnosti roste význam vzdělávání

Bankovky

Bankovky Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Bankovky
2 Fotogalerie
Dominik Stroukal

Pracuji ve financích a ve vzdělávání. Obě oblasti patří mezi ty, které jsme dlouhou dobu zanedbávali a považovali za téměř neměnné. Do financí ale pronikly technologie a globalizace je vystavila obrovské konkurenci. Dnes jsou minimálně mnohem dostupnější každému. Nejsou ani zdaleka dokonalé, ale procházejí si změnou. Vedle toho vzdělávání je téměř totožné s tím, kterým prošly naše prababičky. Ale svítá na lepší časy.

Jistě, stalo se toho ve vzdělávání hodně. Netrestáme fyzicky, a když se to občas někde stane, je to výjimka, která může stát a stále častěji stojí učitele místo. V pandemii jsme viděli, že dnes lze učit snadno online, a vznikla celá řada online univerzit či kurzů, ať už placených, nebo zadarmo. Více peněz teče do firemního a celoživotního vzdělávání a vypadá to, že snad i znovu roste prestiž učitelského povolání. Je to ale málo. Kdybychom moji prababičku posadili dnes jako dítě do školní lavice prvňáčka, příliš rozdílů by nepoznala. Asi by nedostala rákoskou a používala by digitální žákovskou, ale systém jako takový je stejný.

Od jeslí po vysokou školu dáváme do skupin stejně staré děti a studenty. Naprosto ignorujeme skutečnost, že děti se přirozeně učí mezi sebou, často mladší od starších. Kantory stavíme před striktní a monotónní rozvrh s rigidními osnovami, načež se divíme, že to ani žáky, ani učitele příliš nebaví. Na vysokých školách výuku soudíme podle titulů, a tak před studenty mnohem více stavíme teoretiky a jen výjimečně jsme schopni jim dopřát i trochu praxe. Mezinárodně uznávaní profesoři a velké hvězdy repetitivně učí každý semestr totéž v obřích kurzech se stovkami studentů, kteří pak na cvičení v malých skupinách dostanou doktorandy. Skoro se zdá, že jsme všechno udělali naschvál naopak.

V rychle bohatnoucí společnosti lze očekávat, že více a více lidí bude věnovat svůj čas tomu, co jejich nejbližší, tedy vlastní děti, dělají většinu aktivní části dne v jakési třídě a s kým. Nerad bych se tím dotkl těch, kteří to dříve tolik neřešili, protože rozumím tomu, že na to nemuseli mít čas a sílu a také je to dáno dobou. Dnes se to však rychle mění. A je to dobře.

Dokladem jsou všechny ty rodičovské schůzky, na kterých si rodiče vymýšlejí, co vše je špatně. Řadu let jsem byl také učitelem na střední škole a vždy mi to přišlo nesmírně sympatické. Možná ne ty konkrétní nápady rodičů, ale samotný fakt, že mají tu možnost se mnou mluvit a dát mi zpětnou vazbu. Že mají tu chuť trávit tím čas. Kvůli vlastním dětem. Jistě, byli zaujatí ve prospěch vlastních dětí a řešili často nesmysly, ale mohli a chtěli.

Taková bohatnoucí společnost pak nutně povede k obrovským změnám ve vzdělávání. Nejen napříč celým západním světem, ale obrovské skoky vidíme i v chudších částech planety. Tam raketově roste podíl dětí se vzděláním a nejvíce revoluční je to zejména pro dívky. U nás to vidíme například na vyšším podílu soukromého vzdělávání, na rostoucím počtu rodin vzdělávajících své děti doma a na širokém spektru alternativních vyučovacích metod, které se rodičům nabízejí už od jeslí.

Pořád je to ale jen kosmetické a v průměru to český student během svého života nepozná. I alternativy jsou stále svázány vojenským vzdělávacím systémem Rakouska-Uherska. Ten je sice efektivní, avšak k levné výchově poslušných vojáků, nikoliv k péči o naše nejbližší, tedy naše děti. Je ale přirozené, že v bohatnoucí společnosti budeme chtít více a více investovat právě zde. A je to dobře, vzdělávání si svou velkou revoluci zaslouží.

Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger