Vláda velkých korporátů. Zdanění AI může pomoci stvořit novou aristokracii
- Vyšší regulace a daně mohou vytvořit bariéry vstupu, které ochrání dominantní hráče a ztíží život menším konkurentům.
- Pokud budou veřejné rozpočty či důchodové systémy navázány na příjmy z několika AI firem, přesune se část reálné moci z politiky do korporací.
- Koncentrace kapitálu, dat a technologické infrastruktury může podle kritiků vést k digitálnímu feudalismu.
Bratři v AI triku. Tváří se jako kapitalisté, ale volají po tom, aby je stát zdanil. Představa, že technologičtí magnáti dobrovolně touží odevzdávat peníze eráru, zní skoro až úsměvně. Přesně to se ale děje kolem umělé inteligence. Elon Musk nebo šéfové předních laboratoří často mluví o nutnosti zdanění sebe sama.
Nejde však o náhlý záchvat lidumilství. Je to chladná hra o moc. Miliardáři se snaží postavit legislativní hradby kolem svého království a nepustit dál nikoho menšího. A na konci dne i získat dosud nepředstavitelnou moc.
Vstupujeme do éry rozkvětu technooligarchie. Rychle se pro ni vžil trefný pojem broligarchy. Tito takzvaní tech bros z Křemíkového údolí si dobře uvědomují sílu svých nástrojů. Když se podíváme na raketový růst hodnoty firmy Anthropic, která válcuje konkurenci a míří k bilionu dolarů, hrají tito lidé nejvyšší ligu. Volání po zdanění umělé inteligence je pro ně způsobem, jak vytvořit drahou licenci na existenci. Menší startupy ji nezaplatí a trh se uzavře.
Stát příliš závislý na finančním úspěchu tech gigantů
Navíc, pokud státy na tuto hru přistoupí a zavedou daň z algoritmů, chytí se do pasti. Politici rádi slyší na snadné peníze, které by zalepily díry v rozpočtech. Jenže tím se zrodí nebezpečná symbióza. Stát se stane finančně závislým na úspěchu několika technologických gigantů. Když vládní příjmy stojí na výsledcích hrstky vyvolených firem, přestáváte jim z pozice síly diktovat pravidla. Moc se přesune z parlamentů do korporátních správních rad. To není volný trh, ale učebnicový korporativismus.
Tento posun bude nejvíce viditelný v té nejcitlivější oblasti, kterou jsou důchody. Často slyšíme argument, že umělá inteligence vezme lidem práci, a proto musíme zdanit roboty, abychom měli na penze. Důsledek bude děsivý. O tom, jestli budou mít senioři na životní potřeby, bude rozhodovat úspěch a libovůle hrstky technologických šéfů. Pokud tito lidé budou držet klíč ke státní pokladně, získají klíčový vliv na vlády.
Nová digitální elita
Výše popsané se již vážně diskutuje i na akademické půdě. Studie v časopise Frontiers in Artificial Intelligence varuje před koncentrací moci v rukou digitální elity. Autoři popisují hrozbu nového technologického feudalismu. Jakmile státy delegují financování svých základních funkcí na technologické monopoly, ztratí kontrolu. Kdo by se pak takové oligarchii odvážil postavit, když by jediným stisknutím tlačítka mohli tito lidé poslat celý penzijní systém do kolen? Odpovíte si snadno sami.
Je to debata, která se už naplno promítá i do českého prostředí. Mluvil o tom Patrik Tkáč na konferenci SHIFTS. Nedávno také v e15 poznamenal rektor ČVUT Vojtěch Petráček, že se zdanění umělé inteligence v budoucnu nevyhneme. Akademici mají pravdu v tom, že politický tlak na nové zdroje bude obrovský. Je to pragmatické zhodnocení reality a musíme ho brát jako varování. Pokud k tomu přistoupíme pouze jako k technickému řešení rozpočtu, může to špatně dopadnout. Přehlédneme transformaci do situace, v níž stát bude nakonec tahat za kratší konec.
Ekonomická teorie minimálně od dob nositele Nobelovy ceny George Stiglera ukazuje, že regulace často nejvíce pomáhají těm, které měly původně omezovat. Umělá inteligence má obrovský potenciál měnit svět k lepšímu. Pokud z ní ale uděláme hlavní pilíř daňového systému, stvoříme monstrum. Otázka pro nejbližší desetiletí proto nezní, jak moc algoritmy zdanit. Klíčové je, kdo se dokáže postavit dravé broligarchii, až bude ovládat peníze na důchody. Politici to nebudou. Ti už budou v područí nových sponzorů. Bratrů ve zdaněném AI triku.
