Vláda žene deficit pod tříprocentní strop, někde bude muset najít 115 miliard. Naštve své voliče?
- Vládní plán počítá v roce 2027 s deficitem 2,8 procenta HDP, od evropského limitu jej bude dělit pouhých 18 miliard korun.
- Ministerstvo financí samo nevěří, že avizované masivní investice výrazně zrychlí českou ekonomiku a pomohou splatit dluhy.
- Aby vláda následně snížila schodky o 115 miliard korun bez zvyšování daní, musela by dramaticky seškrtat veřejné výdaje.
Nedávno zveřejněný fiskálně-strukturální plán z dílny ministerstva financí představuje asi první oficiální dokument, který nám umožňuje posoudit, jakým způsobem vláda hodlá naplňovat své hlavní sliby v oblasti veřejných financí.
Podle jejího programového prohlášení můžeme počítat s deficitem „bezpečně pod hranicí tří procent HDP“ a jeho postupným snižováním díky „masivním investicím do dlouhodobého ekonomického růstu“. Jelikož fiskálně-strukturální plán obsahuje pohled ministerstva mimo jiné právě na tyto veličiny, měl by logicky být s těmito vizemi v souladu.
Plán skutečně počítá s deficitem sektoru vládních institucí pod hranicí tří procent. Deficit by podle něj měl vrcholit v roce 2027 na hodnotě 2,8 procenta. Za „bezpečnou“ tedy zřejmě máme považovat rezervu 0,2 procenta. Pro představu: celkové výdaje vládního sektoru budou v roce 2027 dosahovat zhruba 4000 miliard korun a zmiňovaná rezerva bude odpovídat přibližně 18 miliardám. Rezerva je to tedy asi stejně bezpečná, jako kdybyste chtěli podjet most vysoký tři metry vozidlem, které měří 2,987 metru. Vaše rezerva je zhruba 1,3 centimetru. To nezní úplně bezpečně.
Navíc ekonomický vývoj je s takto vysokou přesností prakticky nepředpověditelný. Nemusí nutně přijít rovnou pandemie, ale jakékoliv zaškobrtnutí ekonomiky nebo nenadálý výdaj okamžitě přesouvají celé desítky miliard. Spíše než jízdu po upravené silnici bychom si tedy měli představit snahu podjet most na lodi ve vlnách. S výškovou rezervou 1,3 centimetru.
Žádný zlatý důl
Potenciálně ještě zajímavější je názor ministerstva na ony „masivní“ investice do dlouhodobého růstu, díky kterým bychom měli následně snadno umořit vzniklý dluh. Vládní investice teoreticky mohou ekonomiku pozvednout dvěma způsoby. Tím prvním je takzvaný fiskální multiplikátor, který zjednodušeně říká, jak velká část peněz, které stát utratí, se následně objeví v ekonomice jako nově vytvořené bohatství. Ministerstvo tento multiplikátor v dokumentu poctivě diskutuje a dochází k závěru, že v případě investic činí zhruba 0,3 až 0,7. Tedy že z každé koruny, kterou vláda na dluh proinvestuje, se nám vrátí 30 až 70 haléřů. To nezní úplně jako zlatý důl.
VIDEO: Vláda ordinuje ekonomice pivo a bůček, riskujeme infarkt, říká šéf rozpočtové rady Hampl v pořadu FLOW
Druhým, a zřejmě i důležitějším, kanálem, kterým investice pomáhají, je pak zvýšení potenciálu ekonomiky. Pokud jsou investice správně zacílené, zlepší ekonomickou výkonnost celé země prostě proto, že bude lépe „šlapat“. Rychlejší železnice, delší dálnice, chytřejší úřady a tak dále. Tady je nicméně ministerstvo ještě skeptičtější. Růst potenciálu české ekonomiky podle něj bude v příštích letech zpomalovat, nikoliv zrychlovat. A dokonce jej odhaduje ještě slabší, než když stejný dokument sestavovalo před dvěma lety. Žádné skokové zvýšení produktivity vlivem „masivních“ investic tedy ministerstvo evidentně neočekává.
Stará dobrá konsolidace
V kontextu vládou avizovaného „postupného snižování deficitu“ se tak nabízí hádanka. Pokud se vláda nejprve chystá deficit zvýšit těsně na hranici tří procent HDP a podle odhadu ministerstva mu pak s jeho krocením nepomůže hospodářský zázrak nastartovaný masivními investicemi, jak má následně dojít ke slibovanému snižování?
Zbývá jediná možnost – stará dobrá rozpočtová konsolidace. Tedy zvyšování daní nebo snižování výdajů. Podle dokumentu ministerstva k ní má dojít v letech 2028 a 2029 a celkem by měla deficity snížit o úctyhodných zhruba 115 miliard. Vláda si přitom v programovém prohlášení jakékoliv zvýšení daní explicitně zakázala. Takže zbývá snižování výdajů. Takto velké objemy peněz ale nelze ušetřit na náplních do tiskáren. Znamenalo by to dramatické omezování podpor či kvality a dostupnosti základních veřejných služeb. A to vše těsně před příštími parlamentními volbami. Tím už ale ministerský dokument sklouzává vyloženě do žánru sci-fi.
