Na koncerty moc nechodím, ale dvě akce si nikdy nenechám ujít. Jednak přehlídku etnické hudby Respect Festival, jednak pražský mezinárodní festival pouličního divadla Za dveřmi. Ten se odehrává už jedenáct let na holešovickém Výstavišti.
Jeho ředitel Jakub Vedral vyznává dramaturgii „čím šílenější, tím lepší“, takže jen tak nezapomenu na předloňské vystoupení Španěla s italskými a argentinskými kořeny Adriana Schvarzsteina, potrhlého „zeleného mužíčka“, který poté co vypil divákům pivo a zatančil si s dámami, nadirigoval publikum do tramvaje a odjel s ním někam pryč. Nebo na francouzskou Companie Une de Plus, jež propojuje loutky, pantomimu, tanec, chůdy a masky.
V úterý jsem stihl fantastickou pětici finských akrobatek Sisus Sirkus v představení Mosh Split. Lepé děvy předvádějí neskutečné gymnastické kousky v desetimetrové výšce na hrazdách, lanech a trapézách. Nic tak dechberoucího jsem léta neviděl. Ale abych program nepřechválil, moc mě nebrala večerní Johnny’s Stuntshow německého dua Bängditos Theater, která spočívala v tom, že se dva chlapi honí kolem neodbrzděného auta.
V úterý jsem stihl fantastickou pětici finských akrobatek Sisus Sirkus v představení Mosh Split. Lepé děvy předvádějí neskutečné gymnastické kousky v desetimetrové výšce na hrazdách, lanech a trapézách. Nic tak dechberoucího jsem léta neviděl. Ale abych program nepřechválil, moc mě nebrala večerní Johnny’s Stuntshow německého dua Bängditos Theater, která spočívala v tom, že se dva chlapi honí kolem neodbrzděného auta.
