Zápisník Marka Schwarzmanna: Zbytečnosti

Pražský hrad (ilustrační foto)

Pražský hrad (ilustrační foto) Zdroj: Tomas Novak, Euro

Pražský hrad - ilustrační foto
2
Fotogalerie

Jdete po ulici, bloumáte obchodem nebo doma koukáte na televizi. Vtom slyšíte nějakou písničku a váš mozek tu hudební pecku tak nějak nasaje a v průběhu následujících minut, hodin, či dokonce dní vám toho melodického parchanta omílá do zblbnutí. Také se vám to občas stává? Ne a ne se něčeho takového zbavit? Říkáte si, kdy už to, sakra, skončí? Kdy budu mít konečně klid od té zpočátku příjemné a chytlavé melodie, z níž se postupně stala noční můra, a co povede k jejímu konci? Jak se nedávno přesvědčil premiér Sobotka, audience na Hradě nepomáhá.

Mimochodem, asi jste už někdy slyšeli o ostrovech Svaté Heleny, že? A víte, že tam mají „nejzbytečnější letiště na světě“? Před více než dekádou Britská zámořská teritoriální správa oznámila, že tam vybuduje letiště. Stavbu za 285 milionů liber pak po prodlevách otevřeli asi před necelým rokem a teprve o uplynulém víkendu na ní dokonce přivítali první (!) letadlo. Tak si tak říkám, že tamní letiště má tedy asi stejnou propustnost jako bezpečnostní kontroly na Hradě. A je asi stejně praktické.

Poslední dobou se obzvláště na sociálních sítích setkávám s diskuzemi o tom, kdože vlastně to Československo v pětačtyřicátém osvobodil a kdože na tom měl větší podíl, jestli Sověti nebo Spojenci, a komuže bychom za to při oslavách měli více lézt do zadnice. Myslím, že slušnější by bylo spíše poděkovat všem a uctít ty, kteří při tom padli. Díky.