Spousta uživatelů bitcoinu se stává kriminálníky, aniž by o tom věděla. Pokud dnes pro své pohodlí na burze vymění bitcoin za nějaký stablecoin zafixovaný třeba k dolaru, mělo by to za pár měsíců být v daňovém přiznání. Nebo pokud si koupí bitcoin, aby si za něj na burze koupili nějakou jinou kryptoměnu. Za hranu zákona se dostane i ten, kdo do daňového přiznání neuvede, že si za 0,001 bitcoinu koupil někde v Praze kávu nebo pivo. Anebo když neuvede, že po 100 tisíci spekulativních obchodech na konci roku vydělal celkem 200 korun.
A ve skutečnosti je to ještě o něco horší. V České republice máme několik konceptů, které výše uvedené problémy řeší u jiných aktiv. Řeší je hlavně kvůli tomu, abychom nevytvářeli z lidí zločince kvůli několika korunám, které by mohli odvést na daních. A nejde jen o příjmy státní pokladny, jedním z hlavních důvodů je i čistý nesoulad výnosů a nákladů pro společnost jako celek. Řešit daňové přiznání kvůli pár korunám a případně takové jednání vymáhat, soudit a trestat, je neúměrně nákladné k tomu, co by to mohlo státní kase přinést.
Dlouho jsme to řešit nemuseli, protože bitcoin byl pokoutným nástrojem kryptoanarchistů a jiných zajímavých živlů technologického a ekonomického undergroundu. Dnes je to ale nástroj, který si nezanedbatelná část světa vyzkoušela a v různých podobách vlastní či používá. Už to není nic, co by se nevešlo do zorného pole státních institucí. Bohužel ale významné množství lidí ani netuší, že páchá něco nelegálního, když nezdaní nákup kávy.
Jistě, neznalost zákona neomlouvá, ale cílem státu by mělo být, aby se tu dobře žilo, ne aby z desítek tisíc lidí dělal kriminálníky, navíc kvůli něčemu, co by mu ani nic nevydělalo. Naopak mu to možná prodělává, protože někteří lidé radši utečou kvůli nejistotě danit jinam a někdo do toho pro jistotu ani nejde. Hodnotový test u prodeje cenných papírů je u nás nastavený na příjmy z prodeje ve výši 100 tisíc korun. Jde o příjmy bez ohledu na náklady, takže stát tím přichází u každého takového člověka zpravidla o stovky korun, či méně.
V době, kdy online daňové přiznání stojí právě zhruba tolik, je to naprosto logický krok. Jistě, lepší by bylo, kdyby bitcoin se státem vůbec nemusel mít nic společného, ale pokud už má, dává hodnotový test smysl. U cenných papírů je poté ale možné aplikovat i časový test, tedy vyjmout z daňového přiznání příjmy a náklady u cenných papírů držených déle než tři roky.
Tady na tom stát tratí na první pohled mnohem víc, nicméně cílem časového testu není šetřit náklady na daňové přiznání a vymáhání práva, ale motivovat veřejnost k investování, což státu sníží náklady spojené s penzemi. Pokud nespekulujete, ale spoříte si investováním na stáří, potom je za vás stát rád a nechce vám to komplikovat. Prodej jedné měny za druhou pak řeší stát například u zahraničních měn tak, že se kurzový zisk nedaní. Proč je to jiné u kryptoměn?
A to není vše. Posledním problémem pak je rezervovanost bank k přijímání korun za prodej bitcoinů. „Rád bych to všechno zdanil, ale žádná banka mi peníze z burzy v zahraničí nepřijme,“ volal mi před časem neznámý člověk s prosbou o radu. „Vždyť lidem, jako jsem já, nakonec nezbyde nic jiného než to vyměnit někde na hranicích za igelitku s hotovostí,“ žertoval o své zoufalé situaci. Vždyť přesně tohle nechce ani on, ani stát. Stát to skoro nic nestojí, pokud to udělá chytře, může na tom i vydělat, ale hlavně ušetří trápení svým občanům. Dává to smysl.
