Šéf SPD Tomio Okamura přímo srší nápady. Ten jistě nikoliv poslední v krátkosti zní – zvolme do čela dolní komory parlamentu zástupce ANO, vždyť přece šéfa sněmovny bude možné případně „převolit“.
Tak něco podobného už tu bylo. Protagonista obdobné hry se jmenoval Miloslav Vlček a na předsednický post ho sněmovna dočasně instalovala v srpnu roku 2006. Připomínat, jak a proč k tomu došlo, je v podstatě zbytečné.
Podstatný je výsledek. Na funkci, svěřenou mu provizorně, Vlček nakonec rezignoval několik týdnů před dalšími sněmovními volbami. A to jen kvůli nevysvětleným kauzám, do kterých se zamotal.
Jeho prozatímní vláda nad sněmovnou trvala čtyři roky. S nápadem na dočasného předsedu sněmovny přišel Okamura poté, co navštívil lánský zámek. Ale nebuďme zbytečně podezíraví.
Kdoví, kdo mu ho nakukal. Třeba ho má z vlastní hlavy a jeho podvědomí mu šeptá, že vést sněmovnu by taky nemuselo být špatné. Tak obratný, aby se mu podobný kousek povedl, ovšem Okamura není.
