Návrat expremiéra není pro ČSSD žádným řešením, ale zrnka inspirace by u něj hledat mohla.
Zpráva, že Jiří Paroubek zvažuje návrat do ČSSD, není zase tak překvapivá. Paroubka celostátní politika bavila. Velmi. Tragické výsledky jeho strany LEV 21 jej odsoudily k politickému důchodu a sepisování glos a komentářů na vlastní web. Mimochodem nezřídka celkem trefných; politický instinkt a chuť sledovat a komentovat dění bývalého premiéra neopustily. Nadhled a rozvahu, kterou mnozí politici včetně Paroubka bohužel získávají až po odchodu z funkcí, expremiér ukázal nejednou, například v nedávném rozhovoru pro E15.
Nabízí se samozřejmě také úvaha, že ČSSD by někoho jako Jiřího Paroubka potřebovala. V tom smyslu, že by potřebovala vůdce s vítěznou mentalitou, který by dokázal rozhozenou stranu popadnout za pačesy a klidně i nevybíravými způsoby ji vytáhnout z tragických preferencí kolem 15 procent do míst, kde se bojuje o volební vítězství.
Jenže to, že by strana potřebovala někoho, jako byl v roce 2006 Jiří Paroubek, ani zdaleka neznamená, že potřebuje Jiřího Paroubka v roce 2016. Politika se za těch deset let hodně změnila, Paroubek za sebou táhne mnohá závaží od zásahu na CzechTeku přes podivné války v ústecké organizaci ČSSD až po tragikomickou anabázi s pokusem o oživení národních socialistů. Napáchal také mnoho zlé krve ve straně, což je vidět i na hrubě odmítavé reakci pražské ČSSD. Navíc Paroubkův komunikační modus založený na přímočarosti a ukřičené lidovosti celkem úspěšně okopíroval Andrej Babiš a Paroubek by dnes složitě hledal způsob, jak jeho stylu čelit.
Paroubkova éra minula, ačkoli byla kratší, než by si on sám přál. Ale jeho nástup je dodnes nepřekonanou ukázkou politického tahu na branku a každý, kdo by chtěl ČSSD vést ke světlejším politickým zítřkům, by jej měl studovat a hledat v něm zrnka inspirace.
