Ne že by to bylo něco nového pod sluncem. Projednávání státního rozpočtu je zápas na výdrž a jeho konečná podoba je obvykle určena tím, kdo koho utahá. Je to takový mix – hraje se o to, zda správci jednotlivých rezortů dřív unaví ministra financí, či on je.
Případně o to, kdo ztratí trpělivost anebo jako „slabší kus“ předčasně odpadne. Požadavky jednotlivých členů vlády bývají na začátku vždy přemrštěné, jinak by nebylo oč licitovat.
Letos je to ale přece jen trochu jinak. Ať už jde o ministry z řad ČSSD, ANO nebo lidovců, není slyšet nic jiného, než potřebuji, je nutné, bez miliard navíc se prostě neobejdu. A co hůř, ani správce státní pokladny zatím zjevně nedokázal svým kolegům vysvětlit, že kde nic není, ani smrt nebere.
Možná mu to ještě nedošlo. Spíše se ale smířil s tím, že pořádně zatnout sekyru je před volbami, a ty komunální jsou blízko, mnohem výhodnější.
