Volební spolupráce lidovců a Starostů nabírá jasnější obrysy. Z mnoha důvodů dává smysl, ale skrývá v sobě také rizika pro obě strany.
Jakkoli jsou výsledky podzimních voleb zcela otevřené, volební modely ukazují přinejmenším na některé trendy. Jedním z nich je přetrvávající dominance hnutí ANO, která nutí ostatní politické strany k úvahám o spojenectvích.
Nejdále to zatím dotáhli Starostové a nezávislí, kteří v úterý oficiálně potvrdili, že stojí o volební spolupráci s lidovci. KDU-ČSL by sněmovní sňatek se Starosty měla posvětit v sobotu.
Ta spolupráce dává smysl a její volební potenciál není vzhledem k posledním ziskům obou stran zanedbatelný. Programový rámec dodají spíše lidovci, protože Starostové jsou ideově dost flexibilní. To ale v jejich případě nebude slabina. Na námitky, že starostenské hnutí postrádá ideologii, se Petr Gazdík naučil chytře odpovídat, že ideologií Starostů je subsidiarita, tedy přesvědčení, že o každém problému se má rozhodovat na nejnižší možné mocenské úrovni, která zároveň umožňuje jeho efektivní řešení.
Tato snaha po decentralizaci moci je v případě Starostů uvěřitelná, navíc je v mnoha ohledech sympatická v kontrastu s brutálním centralismem, který čiší z Andreje Babiše – a to by se mohlo ve volební kampani hodit. A také ji lze šikovně poschovávat do různých programových kapitol od daní (rozpočtové určení) po zdravotnictví. Lidovci by s těmito tendencemi současně neměli mít větší problém, protože i oni se profilují jako výrazně venkovská strana a kladou důraz na regionální rozměr politiky. Takže sepsat společný program nepochybně problém nebude.
Jenže program není všechno. Pokud by Starostové s lidovci uzavřeli před volbami obyčejnou koalici, volební zákon by jim zvedl práh vstupu do sněmovny z pěti na deset procent. A kdyby dokonce chtěli z koalice čouhat ještě třeba Evropští demokraté, bylo by to rovnou patnáct. Volební zákon zkrátka koalicím nepřeje, a proto se už léta do voleb vrhají volební bloky oficiálně skryté pod jednou střechou (naposledy právě třeba „TOP 09 s podporou Starostů“).
Takovému útvaru sice pro překročení sněmovního prahu postačí pět procent hlasů, ale má zas jiná rizika. V první řadě personální. Volební blok musí mít jednoho lídra.
Petr Gazdík se v rozhovoru pro Info.cz celkem moudře vyhnul otázce, zda by „superlídrem“ měl být jeden z předsedů zúčastněných stran (což by automaticky předurčilo některá mocenská nastavení v bloku) a zároveň vyjádřil ochotu podpořit nějakou výraznou lidoveckou osobnost, třeba exministryni zdravotnictví a bývalou europoslankyni Zuzanu Roithovou. Je to hezké první vstřícné gesto, ale lidovcům i Starostům dodaly krajské volby velké sebevědomí. Dohody se nebudou rodit lehce. To platí nejen o lídrovi, ale také o názvu či značce volebního bloku. V ní se musejí důstojně a přiměřeně snoubit obě jména, aby si ani jeden z partnerů nepřipadal jako béčko, a současně se musí vejít na středně velký billboard.
Pro Starosty navíc plyne jisté riziko také z faktu, že povedou kampaň společně s vládní stranou. Takže jakékoli vymezování se vůči Andreji Babišovi nebo vládě jako celku, tak oblíbené v předvolebních půtkách, bude od začátku působit nevěrohodně. Navíc Gazdíkovo hnutí vládne s tím Babišovým v několika městech a také ve Zlínském a Středočeském kraji. Kampaň bude muset být šikovně vedená, aby nepůsobila trapně. Ostrou protibabišovskou rétoriku budou muset obě strany přenechat jiným.
Přes všechna rizika však má spolupráce lidovců a Starostů šanci uspět, pokud osobnosti v obou stranách uhlídají svá ega.
