Komentář Michala Čupy: Aukční agónie 5G vstupuje do dalšího dějství

5G sítě, ilustrační foto

5G sítě, ilustrační foto Zdroj: Profimedia

5G (ilustrační foto)
5G
3
Fotogalerie

Předsedkyně rady Českého telekomunikačního úřadu Hana Továrková minulý týden překvapivě rozhodla změnit podmínky aukce 5G. Děje se tak již potřetí během několika měsíců a kmitočtová aukce se tak opět vrací do bodu nula.

Odchod od druhého pokusu je přitom natolik překotný, že regulátor hodil do koše připomínky z veřejné konzultace a nový pokus zahájil bez jejich vypořádání s odvoláním na to, že na trhu existují další potenciální subjekty se zájmem o aukci.

Změna je tedy motivována připomínkami, které se Úřad rozhodl nevypořádat. Regulátor tím bezprecedentně vybočuje z obvyklé regulační praxe, která vyžaduje konzistentnost, transparentnost a předpověditelnost rozhodování.

Neobvyklý krok změnit koncept aukce reflektuje bezradnost a nekompetentnost. Regulátor zjevně neví, co chce nebo potřebuje přepsat podmínky pod určité zájemce. Nejspíše obojí. Je jasné, že aukce nesleduje strategii, která by měla vést k tomu, aby se zákazníci konečně dočkali rozumných cen a Česká republika platformy pro Průmysl 4.0. Strategii nahradila taktika spočívající v podřízení se okamžitým požadavkům případného zájemce.    

Aukce řeší problém, který neexistuje

Do podmínek aukce se znovu vrací vyhrazené pásmo 700 MHz, které má usnadnit vstup nového hráče. Regulátor tvrdošíjně sleduje fikci, že dlouholeté problémy českého trhu vyřeší nástup dalšího provozovatele a další síť. Přehlíží, že skutečným problémem našeho trhu je absence spravedlivé soutěže. Pokud ta nebude, je irelevantní, kolik sítí a operátorů máme.  

Spravedlivé soutěži na trhu brání zejména to, že tři provozovatelé fungují na půdorysu dvou sítí. Dva provozovatelé sdílející společnou síť, O2 (resp. CETIN) a T-Mobile proto pracují s výrazně nižšími náklady než Vodafone, který je ze sdílení vyloučen. Tento zásadní problém však regulátor v novém návrhu podmínek ignoruje. Přitom rozdělení trhu mezi tři provozovatele je v EU obvyklý a dobře fungující regulovaný model.

Řešení je přitom jednoduché, exitujícící sítě budou konsolidovat a sdílet mezi všechny provozovatele. Kmitočtová aukce je jedinečnou a na dlouho dobu také poslední šancí problém deformovaného trhu vyřešit a provozovatele dovést ke konsolidaci. Pokud tuto šanci regulátor promarní, stávající stav bude konzervován dost možná na celou dekádu. Nový aukční koncept však s konsolidací nepočítá.  

Přitom na problém defektní struktury telekomunikačního trhu upozorňují také závěry vyšetřování českého telekomunikačního trhu, které provedla Evropská komise. Ta v srpnu loňského roku shledala, že sdílení sítí O2 (resp. CETIN) a T-Mobil hospodářskou soutěž omezuje, čímž jsou porušeny antimonopolní předpisy EU.   

Proti tomuto stavu přitom regulátor ČTÚ nikdy nevystoupil. Naopak, ve svém nezávazném stanovisku v roce 2015 neshledal, že by dohoda O2 a T-Mobile jakkoliv narušila soutěž na trhu.  

Lze očekávat, že Evropská komise (EK) se při posuzování finančních podmínek nadcházející aukce bude hledat řešení problému konsolidace, na který v dostatečném předstihu upozornila. A protože žádné takové řešení nenajde, říkáme si o problém.

Zapomeňme na průmysl

Síť 5G nemá sloužit jen rychlému přístupu počítačů a mobilních telefonů na internet. Díky mimořádné rychlosti, spolehlivosti a zejména nízké doby odezvy najde 5G primární uplatnění v průmyslu. Umožní robotizaci a automatizaci výroby, autonomní dopravu, virtuální a doplněnou realitu, telemedicínu a připojení nejrůznějších chytrých přístrojů v rámci tzv. internetu věcí. Tedy vše to, co naléhavě potřebuje hospodářství pro zajištění konkurenceschopnosti. Služby 5G jsou kritickou infrastrukturou pro přechod od stávajících montoven založených na levné lidské práci k modernímu Průmyslu 4.0 založenému na robotizaci. Ve světě to už pochopili.

Z nového návrhu podmínek vydělené pásmo 40 MHz pro průmyslové aplikace vypadlo. Nebylo v prvním návrhu, objevilo se ve druhém a zmizelo z třetího. Místo vyděleného pásma uvalí regulátor na provozovatele povinnost nabídnout k pronájmu všechny kmitočty v pásmu 3400–3800 MHz, které operátor vydražil, a to za regulovanou cenu. Myšlenka, že kmitočty, které provozovatel draze pořídí v aukci pak odevzdá za regulovanou cenu je ale něco bizarního.

Navíc není jasné, podle jakých principů regulátor určí, který z provozovatelů takovou konfiskaci ziská. Opět se zde vytváří prostor pro netransparentní a nepředvídatelné rozhodování regulátora. Není dokonce ani zaručeno, že v případě potřeby budou potřebná pásma k dispozici. Operátoři přeci neplatí za kmitočtová pásma proto, aby je nechala „uskladněna“ pro případné rozhodnutí regulátora.   

Reálně tak hrozí, že kromě deformovaného telekomunikačního trhu se dopracujeme navíc ještě k nekonkurenceschopnému průmyslu.

Znárodněný roaming

Rozjezd případného nového provozovatele vyžaduje tzv. národní roaming. Ten umožní novému provozovateli obsloužit své zákazníky prostřednictvím sítě svých konkurentů, a to po nezbytně krátkou dobu výstavby vlastní sítě. Což je v pořádku. Co není v pořádku je, pokud se práh pro národní roaming stanoví nepřiměřeně nízko. Nový provozovatel díky tomu může cizopasit na investicích existujících provozovatelů.  

Přesně tak chce regulátor stanovit podmínky pro národní roaming. K přístupu k národnímu roamingu totiž stačí pouhých 10 procent pokrytí populace (nikoliv území). Jinými slovy, jen s minimálními investicemi lze „tenkou“ sítí pokrýt například Prahu, a tím si zajistit levnou vstupenku na telekomunikační trh bez nutnosti investovat miliardy.

Jak vyplývá z podmínek zájemci o národní roaming by měli být pouze významní infrastrukturní hráči, pokrývající vlastní sítí s využitím vlastních kmitočtů populaci České republiky. Regulátor volá po silném infrastrukturním hráči s vlastní sítí, ale zároveň požaduje, aby tento „silný hráč“ zvýšil pokrytí z 10 procent na pouhých 30 procent populace (nikoliv území) během čtyř let. To rozhodně nejsou charakteristiky silného hráče. Nové podmínky tak jednoznačně nahrávají slabším hráčům.   

Oprávněné obavy umocňuje formulace, že „úřad rovněž nově umožní, aby v závislosti na výsledcích výběrového řízení poskytovaly na základě závazku národní roaming jen někteří ze stávajících operátorů.“ Opět se tedy otevírá prostor pro podivné, netransparentní a nepředvídatelné rozhodnutí regulátora.

Takové pojetí národního roamingu připomíná znárodnění sítí stávajících provozovatelů a lze proto jen těžko očekávat, že by se s tím stávající provozovatelé smířili. Regulátor tu nepochybně narazí. Velké právní firmy a konzultanti ČTÚ a MPO si nepochybně přijdou na své.  

Pokřivené řízení nenapraví pokřivený trh

Pravděpodobnost, že by na náš komplikovaný, saturovaný a deformovaný trh vstoupil čtvrtý operátor (a byl přitom nezávislý) zůstává nízká. Fakt, že na trhu budou čtyři provozovatelé sám o sobě nezaručuje, že zákazníkovi bude lépe. To může zajistit jedině spravedlivá soutěž a férová regulace. Náprava pokřiveného trhu je pod kontrolou regulátora. Naopak vstup dalšího provozovatele není. Přesto se regulátor upíná k tomu, že další provozovatel jako mávnutím kouzelného proutku všechny letité problémy našeho trhu vyřeší. 

Regulátor zásadní změnou koncepce aukce zvyšuje sázku na něco, co nemá pod kontrolou a neřeší to, co řešit má. Sázka není dobrou alternativou strategie ani dobrou manažerskou praxí.   

Nově vyhlášené podmínky jsou bezkonkurenčně největší aukčním přehmatem, který jsme tu kdy měli. Míra netransparentnosti procesu i klíčových principů aukce poráží jakoukoliv obrazotvornost. Paradoxní je, že ministr Havlíček v lednu odvolal předsedu ČTÚ Nováka s tím, že aukce „vykazovala nestandardní prvky“.  

Proces, který regulátor nyní uplatňuje, a to včetně nevypořádání připomínek vysílají jasný a negativní signál případným (nezávislým) zájemcům.

K novému návrhu podmínek vypsal ČTÚ veřejnou konzultaci a připomínky bude přijímat do 4. července.