Komentář Michala Čupy: Skutečnou příčinu drahých dat nikdo neřeší

Michal Čupa

Michal Čupa Zdroj: Anna Vacková, E15

Michal Čupa
Michal Čupa
Michal Čupa
Ilustrační foto
Ilustrační foto
6
Fotogalerie

Celý svůj profesní život jsem zasvětil telekomunikačnímu a technologickému sektoru. V Česku i v zahraničí jsem vedl firmy, které působily v roli monopolisty, stejně jako firmy, které pro trh znamenaly konkurenci a novou krev. Aktuální situace s cenami mobilních dat značí jediné. Nikdo si zřejmě neví rady s tím, jak zajistit, aby se sliby politiků na zlevnění staly realitou.

V zahraničí není obvyklé, že by premiér musel vstupovat do diskuse o cenách jedné služby a slibovat, že se postará o nápravu. Je to však reakce na dnešní neutěšenou situaci. Ta nenastala náhodou, stejně tak jako ne náhodou platíme relativně vysoké poplatky. Nebylo tomu tak vždy. V roce 2013 mělo Česko jedny z nejlepších cen v Evropě pro hlasové služby. Proč se tedy během šesti let vše obrátilo a slibované „datové jaro“ opět nepřichází?

Pro mobilní provozovatele je klíčovým zdrojem kmitočtové pásmo, které se draží v aukcích. V roce 2013 pořádal regulátor (ČTÚ) aukci kmitočtů pro služby LTE. Mezi závazná rozvojová kritéria přitom vnutil řadu podmínek, které donutily vítěze aukcí rozvinout kvalitní síť LTE i tam, kde objektivně nebyla poptávka. Například vítězové aukce museli v roce 2013 do 30 měsíců po udělení licence pokrýt 30 řídce osídlených oblastí a dalších míst, a to bez ohledu na jejich tehdy aktuální tržní potenciál. Navíc nejvýhodnější část spektra vyhradil regulátor novému operátorovi, který ale nepřišel.

Stávající operátoři tedy pracovali se suboptimálním spektrem, zatímco jeho nejefektivnější část ležela ladem. Další aukce se konala v roce 2016 a měla podobný charakter. Opět vyhrazená výhoda pro nový subjekt a opět závazné technické parametry, tentokráte týkající se rychlosti – mimochodem proto dnes máme nejrychlejší LTE síť v Evropě, neboť operátoři z toho postupem času udělali konkurenční výhodu. V podmínkách první (2013) ani druhé aukce (2016) nenajdete slovo o cenách pro koncové zákazníky. Nový operátor opět nepřišel.

Pro regulátora byl vstup nového provozovatele vždy plán A, ale nikdy neexistoval plán B. Přitom právě B je scénář, který náš trh jede již šest let. Regulátor svými požadavky nadiktoval provozovatelům sítí vybudovat Bentley, zatímco trh volal spíše po Octavii. Proto se nedivme, že ceny za služby jsou mimo. Pokud to zjednodušíme, máme k dispozici perfektní síť, kterou si nemůžeme dovolit. To, co by bylo potřeba, je rozumná kvalita za rozumné peníze.

O rok později, v roce 2017, si regulátor přišel do parlamentu pro výrazně větší pravomoci s tím, že potřebuje silnou ruku proti mobilním operátorům. A zároveň přinejmenším počtvrté slíbil „datové jaro“. Problém silné ruky je v tom, že silná ruka musí vědět, čeho chce dosáhnout, a to v tomto případě regulátor neví. Proto po dvou letech zase marně čekáme na další „datové jaro“.

Korunu situaci nasadili i sami operátoři. Svým zákazníkům nebyli schopni za posledních šest let kvalitu sítí a služeb jakkoli pozitivně komunikovat. Místo toho dávali často přednost zbytečně agresivním obchodním praktikám, čímž u zákazníků místo loajality a důvěry vytvořili pachuť.

Je zřejmé, že vysoké ceny nemáme náhodou. Jsou produktem dlouhého bezkoncepčního vývoje. Je nutno přiznat, že ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v rámci svých omezených pravomocí učinilo řadu konkrétních kroků, a dokonce možná absolutně vše proto, aby se situace zlepšila. Nyní se tohoto úkolu ujímá i premiér. Telekomunikace si to zasluhují. Ale hlavně si zasluhují, aby po letech tápání konečně vznikla vize a strategie pro toto odvětví.

Realitou však je, že největší trumfy v rukávu a potenciál pro skutečně reálné ovlivnění neuspokojivé situace na českém telekomunikačním trhu má dnes jediný subjekt, a to ČTÚ. Paradoxně stejný úřad se celkem cíleně vyhýbá vyhroceným mediálním debatám, které oprávněně volají po odpovědnosti za aktuální situaci na trhu.

Dnešní regulace je již od roku 2013 založena na hypotéze, že trh potřebuje dalšího provozovatele, který mávnutím proutku věc vyřeší. Pro tuto hypotézu však nenacházíme žádné opodstatnění. Když bych se aktuálně vžil do jedné ze svých historických rolí – totiž konkurenta spasitele, který vstupuje na trh, a přináší liberalizaci a potřebnou konkurenci, kladl bych si od rána do večera jednu jedinou otázku. Jak zřejmou a předvídatelnou regulační koncepci má ČTÚ na českém trhu? Je na tolik zřejmá, aby vstup na trh pro mě nebyl nepředvídatelným rizikem?

Operátoři a zvlášť ti noví, musí do sítí a služeb investovat desítky miliard, přičemž doba návratnosti investic přesahuje pět let. Nový operátor se navíc bude střetávat se zkušenými a profesionálními hráči, kteří jsou ve svých pozicích dobře opevněni.

K tomu, aby operátoři mohli investovat do infrastruktury své miliardy s dlouhou dobou návratnosti, je třeba, aby regulace fungovala nediskriminačně, transparentně a předvídatelně. U nás neplatí ani první, ani druhé, ani třetí. Regulace dokonce není ani prokonkurenční. Provozovatelé se s neefektivní regulací vypořádají jednoduše. Sníží svá rizika kombinací nižších investic a vyšších cen. Přesunou tedy problém regulace na bedra spotřebitelů. To je neúprosná logika situace, ve které jsme a do které jsme se nedostali náhodou.  

Ad hoc rozhodování vlády a korekce ze strany MPO (byť se MPO snaží, co může) nemohou při nejlepší vůli nahradit absenci srozumitelné regulační politiky.

Navíc současná situace s drahými daty je jen začátek. Vlastně je to jakási příslovečná špička ledovce celého problému. Nyní před námi stojí zavedení sítí a služeb 5G. Ty budou nezbytné nejen pro další rozvoj spotřebitelského trhu, ale zejména pro nástup inovativních služeb, jako je třeba IoT (internet věcí). Zde už nepůjde jen o boj za nízké ceny, ale půjde o schopnost udržet konkurenceschopnost českého hospodářství a kvalitu života pro každého.

Naše telekomunikační sítě budou v krátké budoucnosti chronicky podinvestované, na horizontu je nutnost dalších masivních investic, pokud chceme dosáhnout všestranné digitalizace, IoT, e-governmentu a naplnit další plány Czech Republic – The Country For The Future. Nicméně nové investice nepřilákáme do našich sítí a služeb, pokud nebudeme mít jasný a srozumitelný, prokonkurenční regulační rámec. Ten musí vzejít od silného a trhem respektovaného vedení ČTU a být podpořen vládou. V opačném případě budeme za pět let číst jen další a další průzkumy cenových srovnání a politici budou hledat, komu onoho černého Petra dají do ruky.

Michal Čupa
Absolvent ČVUT kariéru rozjel v roce 1992 jako technický viceprezident Českého Telecomu, odkud v roce 1999 přešel budovat jeho konkurenci Contactel. Po roce 2004 začal pendlovat mezi Českem a Ruskem, kde byl viceprezidentem Golden Telecom. O dva roky později usedl do čela české a rok nato ruské pobočky Microsoftu. V roce 2013 vedl České Radiokomunikace a po roce a půl se vrátil do Moskvy, kde podniká ve virtuální realitě. Má kromě nových technologií rád i historii, hlavně druhou světovou válku, a kvůli svému velkému koníčku létání si udělal i pilotní průkaz