Pro posílení koruny nyní hraje více faktorů než proti němu. Česká národní banka zvedla základní úrokovou sazbu o 2,5 procentního bodu na 2,75 procenta během méně než půl roku. Tomu se přizpůsobují dluhopisové trhy. Český desetiletý státní dluhopis nabízí o 2,7 procentního bodu ročně více než ten německý, o 2,4 procentního bodu více než francouzský a o 1,4 procentního bodu více než italský. Takto výjimečně vysoký rozdíl slouží jako lákadlo zahraničním investorům pro alokaci prostředků do české koruny.
Jako eso v rukávu si navíc nechává ČNB prodej výnosů z devizových rezerv. De facto se jedná o opačné intervence, než prováděla ČNB v letech 2013 až 2017 za účelem oslabení naší měny. Guvernér Rusnok tuto možnost zatím odsunul. Pokud by se však kurz koruny vůči euru nevyvíjel dlouho žádoucím směrem, tedy hlouběji pod úroveň 25,0 CZK/EUR ze současných 25,45, jedná se o další potenciální katalyzátor pro posílení koruny.
Na přetřes také za chvíli přijde takzvaný rezoluční fond. V jednoduché zkratce nemohou evropské instituce (ani naše) držet přes konec roku mnoho hotovosti. Většina tak poptává na krátkou dobu relativně bezpečné papíry. A jak zmíněno výše, státní dluhopisy ČR nabízejí oproti eurozóně výrazně vyšší sazbu. Poptávka ze zahraničí kvůli rezolučnímu fondu by byla příjemným překvapením.
Protisíly nejsou zanedbatelné. Průmyslová výroba je nyní velmi slabá, kvůli uzavření závodů se propadla výroba aut a v návaznosti vykazuje slabá čísla důležitý export automobilů. To má z velké části za následek negativní obchodní bilanci – málo vyvážíme a poptávka po české koruně je slabá. Doplněno o různá omezující opatření a globální pandemickou nejistotu se jedná o koktejl, který na party v české koruně zrovna nezve.
Nicméně optimista ve mně mi říká, že tyto faktory v dalších jednotkách měsíců značně oslabí. A v ten moment bude mít národní měna k dispozici výhled na posílení jako už dlouho ne. Samozřejmě každý trh se umí pohnout dvěma směry. Ale v našem oboru úplné jistoty nic nenesou…
