Co bude Evropa dělat, až se zavřou kohouty s ruským plynem? V horizontu následujících měsíců se nejspíše nevyhneme určitým omezujícím opatřením. Jejich míra bude závislá i na tom, nakolik se nám podaří zajistit dodávky z jiných zemí. Ať už půjde o zvýšení dovozu s využitím existujících plynovodů, nebo, a to především, o import zkapalněného zemního plynu po moři.
V praxi se omezení mohou dotknout především průmyslu. Nicméně podle analýzy think-tanku Bruegel je odpojení od ruského plynu možné, aniž by to pro nás znamenalo devastující ekonomické dopady nebo problémy se zásobováním teplem a elektřinou.
Kritické v této souvislosti bude především naplnění nyní poloprázdných plynových zásobníků tak, abychom se dokázali připravit na vyšší odběr v průběhu příští zimy. Z důvodu zachování energetické bezpečnosti lze očekávat dočasné pozastavení procesu odklonu od uhelné a u některých států i jaderné energetiky.
V případě uhlí ale nesmíme zapomínat, že s každým prodloužením využívání tohoto zdroje riskujeme vážné dopady na celou společnost ve formě klimatických změn. V delším časovém horizontu bude nutné přehodnotit naši stávající energetickou politiku, která dosud předpokládala relativně snadnou dostupnost zemního plynu.
Úspory jsou nezbytné
Nyní bychom měli řešit jeho náhradu v první řadě zvýšenou energetickou efektivitou v kombinaci s druhotnými a obnovitelnými zdroji. V případě efektivity nejde jen o zateplení staveb, ale například také o energetický management. V podstatě každý chápe význam provádění managementu finančního, ale málokdo včetně veřejných institucí nebo soukromého sektoru řeší hospodaření s energiemi.
Většinou se daný subjekt spokojí s ročním vyúčtováním, jako by to byla hotová věc. Přitom pravidelné sledování a vyhodnocování spotřeby umožňuje nasměrování úsporných opatření tam, kde mají největší přínos.
Samotné energetické úspory jsou sice během na dlouhou trať, ale v časech vysokých cen energie nebyla doba jejich návratnosti nikdy tak krátká jako nyní. Tato opatření nejen že posilují naši energetickou bezpečnost tím, že šetří vlastní energii, ale navíc snižují nároky na související infrastrukturu včetně systémů centrálního vytápění. Dalším bonusem je omezení odlivu financí za nákup zahraničního plynu a podpora domácí ekonomiky.
Využítí odpadního tepla
Velký potenciál mají i druhotné zdroje například v oblasti odpadního tepla. To je dostupné v odpadních vodách, průmyslových nebo výpočetních procesech, případně v nákupních centrech a zde provozovaných chladírenských technologiích. V zahraničí lze nalézt příklady teplárenských společností, které nabízejí výkup tohoto odpadního tepla a jeho zapojení do centrálního zásobování.
Podpora obnovitelných zdrojů, například v podobě komunitní energetiky, může koncovým zákazníkům přinést nižší ceny osvobozené od části poplatků za rozvod a distribuci.
Kromě těchto lokálních řešení bychom měli rozvíjet také přeshraniční spolupráci v rámci EU, zejména s těmi zeměmi, jež mají pro výrobu z obnovitelných zdrojů výhodnější podmínky. Vyrobená energie k nám může být dopravena jak ve formě elektřiny, tak třeba zeleného vodíku či jiných syntetických paliv.
Teprve to, co nedokážeme pokrýt výše popsanými způsoby, bychom měli řešit s pomocí importovaného plynu, avšak s maximální efektivitou. Plyn by měl být využíván primárně pro doplnění obnovitelných zdrojů ve chvílích, kdy nefouká vítr nebo nesvítí slunce.
Touto elektřinou mohou být poháněna i tepelná čerpadla, která umějí produkovat teplo s vyšší účinností než plynové kotle. Řešení tedy existují, byť jejich zavedení do praxe bude zpočátku vyžadovat nejen zvýšené investice, ale i změnu zajetých kolejí.
Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky
