Vládní pomoc může být buď rychlá, nebo efektivní

Úsporný tarif by měl být vnímán jako mimořádné řešení mimořádné situace. Ilustrační foto.

Úsporný tarif by měl být vnímán jako mimořádné řešení mimořádné situace. Ilustrační foto. Zdroj: Pexels

Poslanci minulý týden schválili novelu energetického zákona, která by měla umožnit zavedení takzvaného úsporného tarifu jako formu pomoci domácnostem v době zvýšených cen energie. Detaily ohledně samotného tarifu zatím nejsou známy, nicméně ze zveřejněných informací vyplývá, že příspěvek by od státu dostávali přímo obchodníci, kteří jej následně promítnou do zákaznického vyúčtování, případně pravidelných zálohových plateb. Příspěvek bude vyplácen automaticky všem domácnostem odebírajím elektřinu a zemní plyn. Na konkrétní formě podpory pro zákazníky tepláren se zatím stále pracuje.

Plošná forma podpory je v každém případě změnou oproti stávajícímu, cíleně zaměřenému příspěvku na bydlení, který měl původně plnit stejnou funkci. Samotná volba mezi plošnou a cílenou podporou není lehká. U cílené podpory je vždy náročné stanovit podmínky jejího čerpání tak, aby byla tato pomoc zaměřená na ty, kteří ji nejvíce potřebují, a současně bylo relativně snadné ověřit splnění těchto podmínek.

Například u zmíněného příspěvku na bydlení, který měl příjemcům kompenzovat i zvýšené platby za energii, lze pozorovat, že většina těch, kteří na něj mají nárok, ho ve skutečnosti nečerpá. Na vině je mimo jiné vysoká administrativní náročnost pro žadatele. Realizace plošné podpory je oproti tomu výrazně snazší a rychlejší i pro stát. Na druhou stranu jsou u této formy podpory podpořeni i ti, kteří pomoc nepotřebují.

Jinými slovy pomoc lze řešit buď rychle, nebo efektivně ve smyslu jejího zaměření na ohrožené skupiny obyvatel. V tuto chvíli to vypadá, že se vláda rozhodla pro první možnost, což dává smysl s ohledem na omezenou institucionální kapacitu i časový rámec, respektive tenčící se úspory mnohých domácností.

Daní za to bude zvýšená zátěž pro státní rozpočet. Zatímco u 10 procent nejbohatších domácností tvořily před současným zdražením výdaje na teplo a elektřinu zhruba dvě procenta jejich celkových výdajů, u 10 procent nejchudších domácností se blížily k 10 procentům, přičemž lze očekávat, že po zdražení bude nepoměr ještě větší. Kdyby tak byla státní pomoc zaměřena řekněme pouze na 50 procent domácností, splnila by svůj účel a vyšla by výrazně levněji.

Otázkou je, jak bude úsporný tarif motivovat spotřebitele k energetickým úsporám. V minulosti byla zmiňována tarifní pásma odvozená od průměrné spotřeby. Na spotřebu nad základní pásmo by se následně státní podpora nevztahovala. To by mělo domácnosti motivovat k šetrnosti. Současně je důležité, aby byl úsporný tarif spojen s informační kampaní a konkrétní pomocí při realizaci úspor. Zde se nabízí využití existující sítě poraden EKIS, Energetických konzultačních a informačních středisek, která by tuto službu mohla zajišťovat.

Úsporný tarif by měl být vnímán jako mimořádné řešení mimořádné situace. Pro tento účel by tak šlo využít například i financování pomocí jednorázového zdanění mimořádných zisků energetických firem (takzvanou windfall tax). V dlouhodobém horizontu je ovšem nutné systémové řešení založené na podpoře energetických úspor realizovaných ve výrazně rychlejším tempu než nyní nebo rozvoj domácích obnovitelných, ale i opomíjených druhotných zdrojů energie. Využití energie Slunce, větru nebo třeba tepla odpadních vod totiž nepodléhá geopolitickým omezením tak jako importovaná fosilní paliva.

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky