Čtvrteční neformální jednání ministrů zemědělství zemí EU v Praze, jehož tématem bylo mimo jiné zajištění dostatku potravin pro občany Evropské unie, je nepochybně jedním z důvodů, proč představitelé průmyslových zemědělských podniků ohlásili další z řady protestů. Cílem protestů nejen proti domácí, ale i proti evropské zemědělské politice má být mimo jiné varování před dalším růstem cen potravin.
Potraviny v naší zemi ovšem už podražily, a některé dokonce meziročně o vysoké desítky procent. V posledních měsících se ale růst zpomaluje, v některých případech zastavuje, a u některých komodit dokonce dochází k mírnému poklesu cen. Přesto si řada spotřebitelů v ČR kladla a klade otázku, proč došlo k tak výraznému zdražování potravin právě v naší zemi, když ve většině dalších zemí EU ceny tak dramaticky nerostly.
Důvodů k tomu byla samozřejmě celá řada, mezi ty zásadní ale patřil výrazný nárůst cen energií spolu se skutečností, že naše země byla na rozdíl od řady členských států EU mimořádně závislá na dodávkách ruského plynu, který je využíván v mnoha našich potravinářských podnicích, například v pekárnách.
Vzhledem k tomu, že do současné doby nevyužila ČR možnost částečně kompenzovat producentům potravin energetické vícenáklady, byli výrobci potravin nuceni tyto náklady odrážet v konečných cenách. Válečný konflikt na Ukrajině se navíc nepromítl jen do energetických vícenákladů, ale také například do cen průmyslových hnojiv, což pro změnu znamenalo (a znamená) vyšší náklady na zemědělskou produkci. I v tomto případě byla naše země závislejší na dodávkách z Ruska, Ukrajiny nebo z Běloruska než jiné evropské státy.
Vliv na spotřebitelské ceny potravin má však také vysoká daň z přidané hodnoty (DPH), která je v ČR nejvyšší ve středoevropském regionu a činí 15 procent, zatímco v sousedních zemích je mnohem nižší (v Polsku pět procent, v Německu sedm procent, v Rakousku 10 procent). V ČR přitom nedošlo k žádné cenové regulaci, na rozdíl například od Polska, které dočasně snížilo DPH na potraviny na nulu. Je však třeba vědět, že jak kompenzace cen energií, tak pokles DPH na potraviny by bylo nutné financovat ze zdrojů státního rozpočtu a tím tak trochu „projídat“ svou budoucnost.
Předpoklady k výraznému růstu cen potravin se ale v naší zemi kumulovaly již několik let. Podle dlouhodobých dat Evropského statistického úřadu (Eurostat) byly ceny potravin v ČR řadu let šesté nejnižší v EU také proto, že tuzemští spotřebitelé byli a jsou na ceny potravin velmi citliví i z historického hlediska.
Výchozí základna pro zdražování potravin tak byla poměrně nízká a bylo tak svým způsobem otázkou času, kdy se ceny „utrhnou ze řetězu“. K tomu navíc přispěla i skutečnost, že se v covidové době dostalo do oběhu velké množství peněz a producenti čehokoli si mohli dovolit zvýšit ceny svých výrobků. Omezením transportních možností se pak také v době covidové snížila zahraniční konkurence, která hrála v mnoha případech roli brzdy cen potravin na tuzemském trhu.
Ten je navíc v porovnání s jinými státy EU poměrně malý a neumožňuje rozklad rostoucích nákladů na větší objem produkovaného zboží, pakliže nejde o zboží, které je možné vyvážet. A takovým zbožím tuzemská potravinářská a zemědělská produkce není. Každoroční bilance agroobchodu končí pro ČR desetimiliardovými schodky a bude tomu tak podle pololetních průběžných výsledků i letos. Vlivů na růst cen potravin v naší zemi je ale samozřejmě daleko víc, mimo jiné i kurz české měny nebo poměrně rychlý růst úrokových sazeb, který prodražil řadu investic.
Vše ale nasvědčuje tomu, že dosavadní rychlý růst cen potravin (ne ale růst jako takový) v ČR končí, což dokazují i data Českého statistického úřadu, podle nichž v červenci letošního roku klesly poprvé po delší době meziměsíčně ceny zemědělských výrobců, a to o 3,6 procenta, i když byly meziročně stále o téměř 40 procent vyšší. V srpnu letošního roku pak podle ČSÚ meziročně ceny potravin v naší zemi ještě sice mírně vzrostly, některé potraviny, především pak zelenina, ale už i mírně zlevnily. Pokud navíc dojde k již avizovanému zastropování cen energií, ceny potravin už rozhodně dramaticky neporostou. Tak či tak ale není vývoj cen potravin v ČR důsledkem stávající zemědělské politiky (nová pravidla budou navíc uplatňována až od příštího roku), ale byl a je dán existencí válečného konfliktu a z něj vyplývajících problémů v oblasti energetiky.
Autor je agrární analytik a spolupracovník projektu České zájmy v EU
