Vzpomenu-li si na populární hudbu dvacátého století, lze ve většině textů najít hlavní spojovací motiv – lásku. Stačí připomenout jednoduché, až urážející texty liverpoolské chlapecké skupiny Beatles, ABBA i Elvise Presleyho. V dnešních skladbách láska není, je zde ale tuna sexu.
„Baby, give it to me tonight. Give it all to me tonight.“ To hlásá jeden text. „Byla tak skvělá a sex byl taky skvělý,“ zní z další skladby.
Samozřejmě, láska v textech Presleyho či Beatles jsou o tom samém. Láska v šedesátých letech byla jednoznačně zaměnitelná za fyzický akt. Přesto v rámci symbolické hry, jíž texty jsou, bylo možné na obou stranách (původce textu i jeho příjemce) předstírat, že jde o lásku. Dnes již tuto možnost teenageři a slabomyslnější dvacátníci, na něž je tato hudební produkce cílená, nemají.
Na druhé straně je třeba poukázat na to, že právě existence takových skladeb a nulová kontroverze kolem nich dokazuje lehké otupění společnosti vůči schopnosti pop-music ovlivňovat mládež. Mnoho silových skupin se dlouho pokoušelo zakazovat téměř vše, co by v popu odkazovalo na nahotu a sex. Pamatuji si absurdní kampaň kolem písničky Barbie Girl kvůli verši „Můžeš mě učesat a celou svléknout.“ Navíc jde o další projev toho, že dnes mladí v jistém směru dospívají mnohem rychleji, ale v těch ostatních mi připadá, že mnohem pomaleji.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
