Dnes začnu zeširoka. Mým dávným kamarádem je bratislavský archeolog, aktivista, organizátor a polistopadový ministr kultury Ladislav Snopko, známý jako Agnes. Volal mi v pondělí, že druhý den vytáhne na koncert Boba Dylana do pražské Lucerny příští slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou, v jejímž předvolebním štábu pracoval. A že pak s ní půjdeme na kafe a že zavolá kdy a kam.
No teda! Však jsem ji nedávno i na těchto stránkách chválil. Čekal jsem na jeho telefonát však marně. Mezitím jsem se aspoň ve sportovní hospodě podíval na Ligu mistrů a pak naslepo vyrazil do jistého podniku poblíž Lucerny, odkud již zvolna odcházeli. Příští slovenská prezidentka je přívětivá a charizmatická žena, jak jsem ji vnímal během našeho krátkého setkání. A já pitomec, pln zážitků z fotbalu, jsem se jí napřed zeptal, komu fandí. Uzemnila mě, že o fotbale nemá ani páru, protože je přece bývalá basketbalistka.
Trpěl jsem před setkáním velkou trémou, svěřil jsem se s tím na Facebooku a ptal se, o čem si s ní povídat. A co si vzít na sebe? Má duchaplná nejstarší dcera mě nabádala, hlavně ať si neberu ponožky do sandálů.
Nakonec jsem našel staré tričko s Václavem Havlem z trutnovského Open Air festivalu a myslím, že neurazilo. Tak jsme asi deset minut vedli jakýsi hovor a na poslední chvíli mě napadlo, že ji poprosím o podpis. Ochotný číšník nám poskytl prázdnou účtenku a tužku, takže jsem ulovil unikát, protože se mi paní Zuzana přiznala, že takhle se ještě nikdy nepodepisovala. Kdo z vás to má? A ani jsem z nervozity nestačil položit předem připravenou rádoby vtipnou otázku, tak aspoň zde. „Víte, jaký je jeden z hlavních rozdílů mezi Vámi a Milošem Zemanem? Ten by na Dylana ani do Lucerny s Mynářem a Ovčáčkem nikdy nešel, protože neví, že nějaký Dylan vůbec existuje!“
