Plastika bez plastu? Obor se vrací k přirozenosti, říká Vanesa Lovětínská z ABClinic Art & Beauty

Estetická medicína bývá s pojmem udržitelnosti spojována jen zřídka. Podle Vanesy Lovětínské z ABClinic Art & Beauty však právě tento obor definuje průsečík mezi fyzickým zdravím, psychikou a dlouhodobou kvalitou života. „Udržitelnost vnímám jako investici do vlastní tělesné schránky a mentální pohody. Cílem není umělá dokonalost, ale stav, kdy člověk dokáže ve svém těle spokojeně fungovat,“ vysvětluje v podcastu Trendy v udržitelnosti.

Moderní plastická chirurgie je dnes z velké části psychologickou disciplínou. Klíčem k úspěchu není jen precizní skalpel, ale schopnost lékaře rozklíčovat skutečnou motivaci pacienta a v případě rizikových očekávání mít odvahu říct ne. „Ideální je, když člověk o zákroku přemýšlí minimálně rok. Impulzivní rozhodnutí je v chirurgii vždy rizikem,“ dodává.

Destruktivní roli v tomto procesu často hrají sociální sítě. „Instagram dnes hýbe světem a pro náš obor je to často problém. Pacienti nezřídka přicházejí s vyfiltrovanou fotografií a očekávají identický výsledek, což je medicínsky nereálné,“ upozorňuje lékařka. Souboj mezi virtuální iluzí a realitou se tak stává jednou z největších výzev.

Od výplní k přirozenosti

Požadavky pacientů se výrazně liší podle generací. Zatímco mladší klientky častěji přicházejí kvůli zvětšení prsou nebo výplním, ženy po porodu řeší funkční změny těla – nejčastěji modelaci prsou či operaci břicha. Kolem čtyřicítky pak dominují zákroky jako operace víček či facelift. Přesto je v oboru patrný jeden společný a zásadní posun: „Vidím jasný odklon od extrémů a návrat k přirozenosti,“ říká Lovětínská.

Zatímco dříve trhu dominovaly výrazné implantáty, dnes se ke slovu dostává lipofilling. Vlastní tuk, odebraný například z břicha nebo stehen, dokáže přirozeně modelovat prsa či vyplnit vrásky v obličeji. Metoda má navíc hluboký medicínský přesah, například při rekonstrukci prsou u onkologických pacientek.

Když skalpel vrací kvalitu života

Plastika není jen povrchní záležitostí. Pro řadu pacientů znamená konec chronických bolestí. Typickým příkladem je zmenšení poprsí, které ženám ulevuje od celoživotních potíží s krční páteří. Podobně operace očních víček často řeší reálné omezení zorného pole.

Zásadní je však i psychologický efekt. „Vidím pacienty, kteří po zákroku doslova rozkvetou. Získají sebevědomí a začnou o sebe celkově víc pečovat,“ popisuje lékařka. Zároveň ale varuje před hledáním dokonalosti, kterou skalpel zajistit neumí: „Někdy problém není v těle, ale v nastavení mysli,“ dodává.

Ekologická stopa sterilního prostředí

Když přijde řeč na ekologii, zdravotnictví obecně stojí před složitou výzvou. Chirurgie totiž vyžaduje sterilní prostředí a velké množství jednorázového materiálu. „Používáme nástroje zabalené v několika vrstvách obalů a spoustu věcí na jedno použití. V tu chvíli je prioritou bezpečnost pacienta,“ vysvětluje Lovětínská.

Změna podle ní musí přijít především od výrobců zdravotnických materiálů a farmaceutických firem. Přesto vidí prostor pro posun například v podobě certifikací klinik, které by se více zaměřovaly na ekologické standardy. „Myslím, že by si taková ekoklinika svou klientelu určitě našla. Lidé dnes udržitelnost řeší mnohem víc než dřív,“ uzavírá s tím, že tou nejvíce udržitelnou hodnotou stejně zůstává vnitřní krása.

Jak sociální sítě mění očekávání pacientů? Kde končí estetika a začíná zdravotní indikace? A může být plastická chirurgie někdy opravdu udržitelná? Poslechněte si celý rozhovor s Vanesou Lovětínskou v podcastu Trendy v udržitelnosti.