Jak přesvědčivá umí být Tesla. Slévárnu Beneš a Lát zlákala k elektromobilitě

Zdroj: Unicorn a.s.

Téměř tři čtvrtiny nových aut v Česku kupují firmy. Právě na nich z velké části závisí, nakolik a jak rychle přejde silniční doprava na elektřinu. Často bývá prvotním hybatelem osobní nadšení manažera, jako tomu bylo v české slévárně a lisovně Beneš a Lát.

Nejsilnějším argumentem bývá vlastní zkušenost. V roce 2014 si manažer vybíral nový osobní automobil a dospěl k Audi A7. Pak ale Jan Lát, finanční ředitel firmy Beneš a Lát, potkal na ulici Teslu a začal se o ni zajímat. Protože v Česku tehdy žádné dealerství nebylo, zajel si ji vyzkoušet do Rakouska. Z projížďky elektromobilem se v létě 2015 vracel s objednávkou na Model S v kapse.

„Překvapily mě dvě věci. Tesla byla srovnatelná pohodlností, velikostí, výbavou, měla velmi podobnou cenovku, ale technologicky, například ve smyslu různých funkcionalit, byla mnohem dál,“ vysvětluje Lát svoje rozhodnutí.

K autům rovnou i dobíječky

Když pak firma, která má slévárny hliníkových a zinkových slitin a lisovnu plastů ve středočeském a libereckém kraji, řešila dopravu svých zaměstnanců, směr byl dán. Po přestěhování sídla z Průhonic do Poříčan přepravoval zaměstnance ze staré destinace do nové najatý autobus. Postupem let byl ale stále méně vytížený, a tak společnost využila tehdejší státní dotace a pořídila v roce 2018 dva mikrobusy Nissan eNV 200, z nichž jeden dnes sváží zaměstnance z Průhonic a Prahy a druhý z oblasti od Kolína. „Zároveň jsme se rozhodli řešit cestování mezi našimi výrobními závody, které už dnes máme po republice čtyři. Kromě Poříčan je to Mimoň a dva závody u Semil. Lokality jsou od sebe zhruba 120–130 kilometrů, takže volba padla na elektromobil. V té době vyhrál e-Golf,“ říká Jan Lát. Firma zároveň instalovala ve všech závodech jednu rychlejší dobíjecí stanici o výkonu 55 kilowatt, aby řidiči elektroaut mohli v případě potřeby relativně rychle doplnit baterii pro další jízdu. 

Dobíjení ve vlastní režii je přitom ideální cestou, jak minimalizovat provozní náklady elektromobilů. „Pořídit si vlastní stanice znamená dobíjet za tarif od dodavatele energie. Navíc si lze tuto infrastrukturu nastavit přesně podle svých potřeb, pokud jde o rychlost dobíjení,“ podotýká Ivo Hykyš ze společnosti Unicorn, která pod značkou ChargeUp dodává komplexní řešení pro dobíjení elektromobilů.

Něco přes litr nafty na 100 kilometrů

Firma Beneš a Lát to potvrzuje v praxi. Sedmimístné Nissany a v drtivé většině i e-Gofla nabíjí ve svých závodech za firemní tarif, který býval dvě až tři korun za kilowatthodinu. Například při spotřebě Volkswagenu to znamenalo náklady zhruba 40 korun na 100 kilometrů jízdy. „To bylo v levnějších dobách něco přes litr nafty. Dnes máme elektřinu dejme tomu za šest sedm korun, tak to je asi koruna na kilometr jízdy, ale pořád jsme pod polovinou nákladů na klasické auto se stejným výkonem,“ vypočítává Lát. 

Další výhodou elektroaut jsou podle něj minimální náklady na servis. Není totiž potřeba měnit provozní kapaliny ani tolik jiných dílů, třeba filtrů, jako u běžného auta.

Dojezd elektromobilů stačí

Společnost má dnes ve vozovém parku 23 aut, z toho 3 elektromobily. Rozšiřování elektrické flotily záleží na dalších vhodných příležitostech. V Beneš a Lát by například ocenili elektrickou dodávku do 3,5 tuny, která uveze tři čtvrtě tuny nákladu, aby mohla mezi závody převážet odlitky. „Dobíjecí infrastrukturu máme připravenu pro další auta a poohlížíme se spíše po dodávkách. Nejsem žádný dogmatik, nebudeme elektroauta nutit obchodníkům, i když většina z nich by s nimi svou práci také zvládla,“ říká Jan Lát.

Ekonomika elektromobility vyznívá podle Iva Hykyše z Unicornu zpravidla tak, že vyšší pořizovací investici časem vyrovnají nižší náklady na provoz.

Dojezd je stále nižší než u alternativ se spalovacím motorem, ale postupně roste. Jen mezi lety 2015 až 2021 podle Mezinárodní agentury pro energii vzrostl v průměru o dvě třetiny na více než 350 kilometrů. „Podstatný je způsob využití elektrických vozů současných parametrů. Pendlování mezi výrobními závody nebo každodenní svoz zaměstnanců na trasách, které jsou přiměřené dlouhé, jsou pro firmy ideálními možnostmi,“ říká Hykyš. A podotýká, že lidé hodně řeší dojezd, ale v reálu běžný motorista i se současným dojezdem bateriových aut bez problémů vystačí. „Analýzy ukazují, že i firemní vozidla v Česku v průměru ujedou za den do sta kilometrů,“ podotýká Hykyš.