Eduard Palíšek: Novou průmyslovou revoluci pocítíme do pěti let

Na strojírenském veletrhu jste představili několik konceptů digitalizace výroby, které odpovídají trendům takzvané čtvrté průmyslové revoluce. Jaký je o tato řešení ze strany průmyslových firem zájem?

Řešení jako například softwarové prostředí Teamcenter nebo automatizační techniku již dodáváme. Ale ten pravý čas teprve přijde. Teď je třeba připravit infrastrukturu. Mnozí si pod pojmem průmysl 4.0 představují pouze digitalizaci, ale ta je jenom jednou z částí celého konceptu. Jiní pod tímto pojmem vidí pouze robotizaci, ale to je také jen část pravdy. Nasazení robotů v průmyslu zvyšuje pružnost výroby, ale není to hlavní stavební kámen. Řadu operací nemá smysl robotizovat. Úvaha, že větší automatizace připraví lidi o práci, je neopodstatněná.

Dnes už nekomunikují jen lidé mezi sebou nebo lidé s technikou. Čím dál více spolu komunikují i jednotlivé stroje. Informují se. Sice se o Průmyslu 4.0 mluví jako o čtvrté průmyslové revoluci, ale to „r “ se dává do závorky, protože půjde o revoluční evoluci.

Jakou infrastrukturu je třeba připravit?

Hlavně datovou infrastrukturu. Musíme se podívat na existenci rychlého internetu s dostatečnou přenosovou kapacitou. Musí mít připravené cloudové kapacity. Musí být vyřešena otázka bezpečnosti přenosu dat. Najednou se budou v datovém prostoru pohybovat velmi citlivé informace. Budou se muset nastavit principy, jak se s těmito daty pracuje, kdo je za ně zodpovědný, jak se zabrání jejich zneužívání. Totéž platí pro osobní data.

Není to vše jen způsob, jak do marketingu aplikací průmyslu 4.0 vtáhnout stát, aby tak částečně udělal práci za vás při propagaci vašich zařízení?

Tak to není. Jde o boj o konkurenceschopnost. Dnes už nekomunikují jen lidé mezi sebou nebo lidé s technikou. Čím dál více spolu komunikují i jednotlivé stroje, předávají si informace o tom, v jakém jsou stavu, co právě provádějí, jak se mohou optimalizovat. Z této komunikace vzniká obrovské množství dat. V nich se skrývá hodnota, je to v podstatě majetek. Například K-Mart začal analyzovat nákupní chování zákazníků, což mu pomohlo optimalizovat skladové zásoby, obměňovat sortiment v obchodech, tak aby byl pro zákazníky atraktivní. Tím byl konkurenceschopnější mezi ostatními řetězci. A nepotřeboval k tomu žádnou aktivitu ze strany státu.

Neměly by k novým technologiím přistupovat takto i české firmy, že když je to pro ně výhodné, tak řešení koupí a nebudou se pořád obracet ke státu o nějakou podporu?

Primární zodpovědnost je na firmách, je na nich, aby neztratily svou konkurenceschopnost. V budoucnu bude důležité, aby i subdodavatelé byli schopni firemní systémy a výrobu napojit na virtuální systémy odběratelů. Aby už třeba nepotřebovali písemnou objednávku a výkresovou dokumentaci na určité kabelové svazky, ale aby požadavek plynule tekl od odběratele k dodavateli podle jeho aktuální potřeby. Pokud firma takové očekávání nenaplní, bude snadno vyměněná za tu, která takovou možnost odběrateli nabídne. Na druhé straně firmy potřebují podmínky, aby takové systémy a opatření mohly zavádět. Ne všechno je ještě k dispozici.

V tom má hrát roli stát?

Je třeba vytvořit podmínky, aby české firmy nebo vědecká pracoviště dokázala svým know-how ovlivňovat směr, kterým se bude průmysl 4.0 ubírat. To znamená usnadnit vznik a rozvoj inovativních firem. Abychom nebyli jenom tím, kdo bude reagovat na dění ve světě.

Co tím konkrétně myslíte?

Třeba že se zapojíme do tvorby norem pro komunikační a bezpečnostní protokoly, aby byla zajištěna propojitelnost jednotlivých zařízení a aby to nebyla doména jen jednoho výrobce. Musí také vzniknout řada inteligentních čidel, protože stroje bez schopnosti vnímat fyzickou realitu nebudou schopny reagovat. V oblasti čidel máme v Česku solidní výzkum. V oblasti antivirové ochrany jsme světovou špičkou. Prostor pro Česko ve vývoji a definování nového prostředí, v němž se bude průmysl 4.0 uskutečňovat, je obrovský.

Eduard Palíšek, generální ředitel Siemens v ČR|Michael Tomes, E15

Jsou odvětví, která budou tahounem v nasazování nových výrobních konceptů?

Velkým motorem jsou automobilky. Siemens třeba spolupracuje s Masserati. Zavedením metod průmyslu 4.0 do výroby modelu Ghibli se zkrátila doba uvedení na trh na šestnáct měsíců a o třicet procent se zkrátil čas na vývoj. I v takovém exkluzivním zboží je rychlost inovací velmi důležitá, aby si výrobek udržel konkurenceschopnost. Nedávno se dokonce vyrobilo celé auto metodou 3D tisku. Ten bude mít v budoucnu neoddiskutovatelnou roli ve výrobě.

Může být 3D tisk levnější než velkokapacitní sériová výroba?

Vtip je v tom, jak se takzvaná aditivní výroba uplatní v sériové výrobě nebo nově v individualizované hromadné výrobě. Představte si třeba kombinaci klasického obrábění a aditivní výroby. Při výrobě dílu z odlitku můžete minimalizovat rozměr části, kterou potřebujete mít odlitu a opracovánu ze základního materiálu, a všechno, co tento minimální možný profil přesahuje, můžete dotisknout metodou 3D tisku. Tím se sníží energetická i materiálová náročnost výroby. To se může promítnout ve snížení ceny a zkrácení času výroby.

Jak daleko je tato budoucnost?

Hmatatelné dopady přijdou tak za pět let. Za nějakých patnáct let bychom měli vidět širší uplatnění těchto metod ve výrobě. Což je hrozně krátká doba, protože nikdo nemá zdroje na to, aby sešrotoval starou továrnu a nakoupil nové automatizované linky. Sice se o Průmyslu 4.0 mluví jako o čtvrté průmyslové revoluci, ale to „r“ se dává do závorky, protože půjde o revoluční evoluci.

Dají se prvky Průmyslu 4.0 vidět ve vašich českých závodech?

V závodě v Letohradě, který funguje pod značkou OEZ, jsme vytvořili linku na výrobu jističů. Ta už některé prvky Průmyslu 4.0 obsahuje. Jistič se skládá z jednotlivých prvků, které na sobě mají QR kódy a nesou informaci o technologickém postupu. Pracovník montáže si díky čtečce QR kódu zjistí, z jakých komponent se má jistič skládat. Označí se mu regály ve skladě, kde jsou tyto součásti k dispozici. Na obrazovce se mu ukáže, jak má konečná sestava vypadat. Kamera zkontroluje, jestli je jistič složený tak, jak má být. Produkt si tak v podstatě řídí svou stavbu sám. V ostatních závodech budeme tyto prvky postupně zavádět, jak budou nabíhat nové produkty.

Je nějaká paralela mezi průmyslem 4.0 a energetikou 2.0, kde se mluví o chytrých sítích, vzájemné komunikaci výroben energie a spotřebitelů?

Je to hodně propojené. Bude-li požadavek na pružnost na straně spotřeby, budou muset i sítě pružně reagovat a dodávat energie v takové kvalitě a množství, jaké požadují jednotliví spotřebitelé. V budoucnu se koncept energetiky otočí. Nebude třeba vyvážit to, co se vyrobí, ale vyrobit to, co je požadováno.

Eduard Palíšek, generální ředitel Siemens v ČR|Michael Tomes, E15

Je v této nové energetice nějaký byznysový potenciál pro český Siemens?

Obrovský. Zařízení pro chytré sítě a systémy jejich vzájemné komunikace už nabízíme.

Na co se chcete zaměřit v Česku v dalších letech?

Kromě oblastí, o nichž jsme už mluvili, také na poskytování energetických služeb typu EPC neboli energetických služeb s garancí. Pro tyto projekty je v Česku velký potenciál. Dokážeme zákazníkům vytipovat technologické změny v jejich energetických systémech, navrhnout je a zrealizovat. A také garantovat úspory, které jsme vyprojektovali. Tyto úpravy umíme také profinancovat a investice se pak splácí z dosahovaných úspor.

Jste schopni s těmito službami proniknout i do průmyslových firem, které o ně zatím moc zájem nemají?

Určitě. Když má podnikatel v průmyslu omezené peníze na rozvoj a má se rozhodnout, jestli je nasměrujete do průmyslu 4.0 nebo do snížení energetické náročnosti budov, tak když mu někdo nabídne, že energetickou náročnost vyřeší za něj, tak ho taková nabídka jistě osloví.

Zní to logicky, ale firmy to moc nedělají.

Řada firem už na to přišla. Stačí začít od tak jednoduché věci, jako je osvětlení. Provedli jsme třeba komplexní renovaci osvětlení v našem brněnském závodě na výrobu parních turbín, kde to přineslo zajímavé výsledky. V Mohelnici jsme udělali komplexní rekonstrukci tepelného hospodářství, výrazně jsme snížili emisní zátěž CO2 a podstatným způsobem snížili náklady na vytápění. Čím dál více firem si tyto potřeby uvědomuje stejně jako my.