Karel Líkař: Politiku nekomentujeme, to na Východě pomáhá

Karel Líkař

Karel Líkař Zdroj: Michael Tomes

Léta se na výstavbách zemědělských podniků podílely desítky i stovky dodavatelů, které bylo složité koordinovat. Před zhruba deseti lety se ale i u farem začal prosazovat trend výstavby na klíč, kde vše řídí jediný dodavatel. Využila toho i česká společnost Bauer Technics, která v zemích bývalého Sovětského svazu vybudovala desítku projektů za miliardy korun. „Ze začátku to bylo na Východě hodně kruté, ale pak se začalo ukazovat, že to je zajímavý byznys,“ říká zakladatel firmy Karel Líkař.

Jak ovlivnila váš byznys na Ukrajině válka na východě?

Hodně. Měli jsme před podpisem smlouvu za 108 milionů eur, ale předminulý týden definitivě padla, protože Exportní garanční a pojišťovací společnost sdělila, že tam za této situace nemůže jít. Shodou okolností jsem mluvil s naším zákazníkem přímo v Doněcku, kde jsme postavili novou továrnu. Musel odejít a nyní žije ve Švýcarsku, továrna je rozbitá, a to má ještě nesplacený úvěr. Bylo tam 200 pracovních míst a údajně je to všechno rozstřílené.

To byl náš poslední projekt, zbývala už jen malá montáž jednoho technologického zařízení. Takových projektů jsme měli na Ukrajině několik. Přestože máme v zemi silnou pozici, i díky kanceláři v Kyjevě, je nyní vše blokováno. A obávám se, že na dlouho. Ukrajina je zemědělská země a měla být pro nás po Rusku nejdůležitějším trhem, ale teď se obávám, že bude vše špatně.

Projevily se protiruské sankce a odvetná opatření ruské strany včetně zákazu dovozu velké části potravin?

Pro Evropskou unii je to špatně, protože nám potraviny zůstanou tady. Zemědělci se tak dostanou do problémů a asi je bude muset někdo dotovat. Je to určitá daň za vývoj vztahů s Ruskem, kdy si musíme uvědomit, že má stále svoji sílu a vliv, kterého se nebude chtít vzdát. Na druhé straně v Rusku tím pádem chybí vše – maso, mléko a mléčné výrobky, protože oni vlastní infrastrukturu příliš vybudovanou nemají.

Pro nás jako exportéra jsou dopady sankcí příležitostí, jak získat větší podíl na ruském trhu právě v segmentu zemědělství. Prezident Vladimír Putin vydal několik prezidentských výnosů pro zemědělství, mimo jiné o obrovských dotacích na výstavbu nových farem. To je pro nás dobře. V prvních měsících po zavedení sankcí to bylo pro každého z unie nepříjemné a nálady byly až neadekvátní tomu, co se stalo. Teď se to už napravilo a o české exportéry je nadále zájem.

Zásadní jsou lidé. Spolupracovali jsme s dánskou společností na budování farmy na Slovensku, kde mají sedm tisíc prasnic a pracuje tam do čtyřiceti lidí. V Rusku bude na takové farmě lidí tři sta. A nepřesvědčíte je, že je to nesmysl

Dodávky farem na klíč jsou prý nyní trendem?

Ve světě je to nyní velké téma. Všichni do tohoto byznysu jdou. Dříve se dodávaly malé celky – někdo dodal vzduchotechniku, jiný krmný systém, další programové vybavení. Ale posléze to přineslo i potíže s financováním. Banky najednou zjistily, že některé projekty jsou nedostavěné, protože někdo špatně odhadl cenu. Když máte sto i více dodavatelů, nikdo to nedokáže zkoordinovat a říct: Bude to stát 102 milionů nebo 105 milionů eur.

Kdežto když je dodavatel jeden a ještě to třeba jako u nás pojistí EGAP, tak mají jistotu. Kdybychom to náhodou nepostavili, je to naše chyba a výpadek peněz pocítí EGAP, ne investor. Navíc mají garanci, že je zaškolíme, bude to fungovat a dostanou náhradní díly. To je nyní všude ve světě, ať je to severní Afrika, Ázerbájdžán, Rusko nebo Bělorusko.

Kdy se tomu začala věnovat vaše firma?

My jsme odhadovali už tak před deseti dvanácti lety, že je mezera na trhu. Tehdy jsme se do toho pustili. Ze začátku bylo vše hodně kruté, ale pak se najednou začalo ukazovat, že je to zajímavé. Stali jsme se teprve asi třetí firmou v tehdejším Putinově programu rozvoje zemědělství (APK). To byly zlaté časy, nikdo nikoho moc neprověřoval, poslali vám peníze a řekli: „Strojtě.“ Poslední dobou už je to ale hodně svázané a kontroluje se každý dolar, euro nebo rubl. Je to však vždy dost tvrdý byznys, protože v některých zemích stavební firmy neakceptují absolutně nic.

Nějaká kvalita nebo termíny, to jim nic neříká, zvláště v Bělorusku. Je proto velice složité vše udržet pohromadě, aby to nějak vypadalo a nemuseli jsme se za to stydět. Ale zase mají takovou náturu, že když to dobře dopadne, tak ta informace běží po všech státech bývalého Sovětského svazu. To je pozitivní stránka věci – když se u nich jednou dobře zapíšete, tak už máte dobrou pozici všude.

Kdo je vaší největší konkurencí – evropské firmy, nebo už tamní?

Tamní zatím ne. Největší problém je totiž financování. Naše nové projekty v Kazachstánu stojí jeden asi 150 milionů eur a druhý 120 milionů. Do takového projektu nemůže jít firma, která nemá zaprvé zkušenosti a zadruhé za sebou nemá banku. V těchto zemích to jen tak nejde. Bez pojištění EGAP nás není ochotna financovat ani česká banka. Vždyť vidíte, co se děje v poslední době. Kdyby nám před dvěma lety někdo řekl, co se bude dít na Ukrajině, kde jsme měli nádherné projekty před podpisem a všechno už bylo téměř hotové. Nikdo nečekal, že o tolik spadne rubl a cena ropy. To jsou věci, kvůli kterým tady EGAP je. Ceníme si, že nás dnes berou a změnili pozici vůči zemědělství. Dříve v EGAP říkali: Zemědělství, to je přece velký problém kvůli vlivům počasí.

Liší se podmínky ve státech bývalého Sovětského svazu mezi sebou?

Velice. Třeba Rusko už má v současné době většinu předpisů podobných jako u nás. Dokonce uznávají i českou inženýrskou autorizaci. Bělorusko je naopak velice administrativní a vše je svázáno předpisy. Také tam docela neradi vidí zahraniční firmy, protože vše dělají podstatně levněji a efektivněji. Mají obavy, aby nenarušili dominantní pozici domácích firem. V Bělorusku jsme jedna z mála firem, která tam vydržela.

A co Kazachstán?

V tomto je liberálnější. Podporují investice, a kdo přinese peníze, tak staví. I když je to jedna z nejbohatších zemí na světě, tak kazašský stát peníze vynakládá nerad. Dokonce na letišti jsou zvláštní průchody pro deset zemí, které jsou v Kazachstánu největšími investory a mají s nimi bezvízový styk. My jsme zatím zhruba jedenáctí až dvanáctí, takže víza mít musíme. Ale zase je dostanete snadno.

Karel Líkař (56)
Absolvent Stavební fakulty ČVUT Praha (1982), v roce 2009 získal doktorát na České zemědělské univerzitě na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. Profesní kariéru začínal v roce 1982 jako projektant a později vedoucí ateliéru v Agroprojektu. Na začátku devadesátých let byl ředitelem společnosti V. Racek, která projektovala a dodávala zemědělské technologie. V roce 1991 odešel do Rakouska k firmě Bauer Voitsberg, kde řídil dodávky zemědělských technologií pro východní Evropu. V roce 1997 založil v Česku společnost Bauer Technics, v níž působí jako obchodní ředitel a člen představenstva.

Projevuje se nějak v jednání s úřady to, že režim Nursultana Nazarbajeva je považován západní Evropou a USA za autoritářský?

Myslím, že ne. Samozřejmě země, které útočí na státníky typu Lukašenko, Nazarbajev nebo Ilham Alijev v Ázerbájdžánu, se pak ocitnou na černé listině a jejich exportéři to mají podstatně těžší. V tom je zrovna důležitá role prezidenta Miloše Zemana v Rusku, kde máme před podpisem dva obrovské projekty.

Získali jsme je víceméně díky pozici Zemana. Bylo nám na rovinu řečeno: Budeme jednat s Dány či Italy, necháme si udělat nabídku, ale nemohou vyhrát, protože jejich politická reprezentace se staví k problému Ukrajiny nepravdivě a špatně, zatímco váš prezident Zeman zachovává neutrální postoj a nevyhraňuje se proti nám, proti Rusku. Takže Češi jsou vpředu. Mlčíme, nekomentujeme to, protože jsme byznysmeni, a do politiky jít nechceme.

V Kazachstánu vám prý k zakázkám pomohlo i to, že se umíte vyrovnat s tamními klimatickými podmínkami?

Typické klima v Kazachstánu se vyznačuje vysokými teplotami v létě. Když jsem tam byl loni, tak první dva tři dny jsme měli plus 48 stupňů Celsia. A v zimě je tam naopak kolem minus čtyřiceti. Zákazníci proto vědí, kde je nejčastěji průšvih – je to v mikroklimatu, protože nové genetiky jsou velice citlivé na vlivy okolního prostředí. A bakterie a mikroorganismy se tím více rozvíjejí, čím větší je vlhkost. Takže v tendrech hledí zejména na to, aby byla v pořádku vzduchotechnika.

A když firma pochází z jižní Itálie, kde v životě neviděli sníh, tak si asi těžko dovede představit a navrhnout odpovídající mikroklimatický systém s vytápěním a chlazením. Pro mne je to navíc celoživotní hobby. Dokonce i téma mého doktorátu bylo mikroklima a vliv na zdravotní stav velkochovů. Pro mne je tak snadné zjistit, kde něco nefunguje a kde nastala chyba. To je náš bonus, že to známe, a snažíme se tím prosadit.

Liší se nějak zásadně česká farma a farma v bývalém SSSR?

Obrovsky. Nemyslím vizuálně, neboť objekty vypadají velice podobně jako u nás, nebo předpisy, které musíte akceptovat, a u nás je nemáme. To není nic zásadního. Zásadní jsou lidé. Spolupracovali jsme s jednou dánskou společností na farmě na Slovensku, kde mají šest nebo sedm tisíc prasnic, na každou třicet selat – a pracuje tam nějakých 35 až 40 lidí. V Rusku na takové farmě bude těch lidí tři sta. A nemůžeme je přesvědčit, že je to nesmysl. Na farmách proto stavíme obrovské administrativní budovy. Každá farma má například velkou ochranku, aby se tam nekradlo. Takže musíte postavit zázemí, kde faremní policie bude pobývat. Mají své veterináře, zootechniky, šoféry, sekretářky… To je takový ansámbl, že když přijedou sem, jsou překvapení, jak jsou naše stavy redukované. Samozřejmě ceny masa jsou u nich podstatně vyšší, takže si mohou trochu dovolit něco navíc, ale ne takto v násobcích.

Jaký je podíl zakázek v Česku a v zahraničí?

V Česku máme zakázek málo. Podíl je asi kolem pěti až sedmi procent, zbytek je export, i když do západní Evropy nás moc nepouštějí. Zde nemůžete postavit velký komplex, když až dvě třetiny území jsou zóny ochrany spodních vod nebo přírody. Tady navíc řeknete „prase“ a všichni ekologové a další vyskočí. Kdežto na Sibiři si můžete stavět téměř, co chcete. Nějaké předpisy mají už i tam, něco jako zhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), ale stále je to ještě jiné.