Nedávné varování Harvardovy Univerzity, že mnoho pilotů trpí depresemi, není tak závažné, jako zrušení psychologických prohlídek. Myslí si to dopravní, letecký a klinický psycholog Oliver Dzvoník z Ústavu leteckého zdravotnictví. Jaktože psychologové nekontrolují zdravotní stav pilotů? A jaké jsou hlavní příčiny vzniku depresí?
Podle výzkumu Harvardovy Univerzity, kterého se v otázce duševního zdraví anonymně zúčastnilo dva tisíce pilotů komerčních linek, pravděpodobně trpí až čtvrtina těchto letců depresí. Je pro vás toto zjištění překvapivé?
Není. Průzkum naznačuje tendence, ty nejsou prokázané. Pokud by ale u těchto lidí depresi diagnostikoval lékař, měli by okamžitě navštívit odborníky. Mají-li problémy, musí je přiznat a ne zatajovat. Výzkum chápu spíše jako jistý signál toho, že ačkoliv letecká populace byla dosud považována veřejností za elitní profesní a sociální skupinu, tak má stejné či obdobné osobní a vztahové problémy jako běžní lidé.
Sedmdesát pět pilotů přiznalo (4 % respondentů), že mělo v uplynulých dvou týdnech před dnem výzkumu sebevražedné myšlenky. Je třeba se tohoto čísla obávat, nebo je přirozené, že o sáhnutí si na život člověk čas od času přemýšlí, byť si je vědom toho, že se k této alternativě neuchýlí?
I normální zdraví lidé mohou mít takzvané sebevražedné ideace (myšlenky, úvahy). To neznamená, že se chystají spáchat sebevraždu. Pokud u pilota propukne deprese a je v začátcích, tak ji lékař či psycholog nemusí úplně rozpoznat.
V rozhovorupřed necelýma dvěma lety jste řekl, že po vstupu Česka do Evropské unie byly zrušeny psychologické prohlídky pilotů kvůli tlakům z unie. Jak je kontrolována psychická kondice pilotů?
Letci musí alespoň jednou za rok absolvovat letecko-lékařské vyšetření, součástí kterého je posouzení psychického stavu pilota. To ale rozhodně není to samé, jako vyšetření odborníkem, například psychologem nebo psychiatrem. To je problém, od toho se totiž upustilo a psychologická vyšetření pilotů se pravidelně neprovádí.
Většina států EU tedy psychologická vyšetření nevyžaduje?
Většina západních zemí psychologické prohlídky nevyžaduje jako povinnou součást, my jsme to drželi odjakživa až do situace, kdy jsme vstoupili do EU. Pak nastaly tlaky z agentury pro bezpečnost v letectví typu: jak to, že vyšetření děláme, když to ostatní nedělají – a to se bavíme jak o vstupních psychologických vyšetřeních, tak o těch průběžných. S piloty se setkávám pouze při jejich vstupu do profese na začátku kariéry. Dříve tomu tak nebylo, s piloty jsem se setkával pravidelně v rámci letecko-lékařských prohlídek.
Je pro vás tato logika zarážející tím spíše, že k těmto tlakům dochází i necelé dva roky po tragédii společnosti GermanWings, kdy pilot úmyslně havaroval s letadlem?
Samozřejmě to je zarážející, přirozený a logický by byl pravý opak. Myslím, že převážil tlak ze strany pilotů a jejich organizací v tom směru, aby zátěž všemožných vyšetření nebyla tak stresující, jak oni tvrdí. Myslím si ale, že člověk, který není ochoten takové vyšetření podstoupit, může být nebezpečný jak sobě, tak svému okolí. Povolání pilota je stresující, náročné, a o samozřejmosti psychologického vyšetření by se vůbec nemělo spekulovat. Bez důkladného a pravidelného posuzování psychického stavu pilot se situace v letectví nezlepší, můžeme očekávat, že se výrazně zhorší.
Vždy jsem se domníval, že psychologické testy patří u pilotů ke klíčovým – dnes to tak není?
Povinné nejsou. Jsou stanovena onemocnění, kterými pilot nesmí trpět, není ale nakázáno, aby pilot musel absolvovat vyšetření psychologem.
Bojí se piloti přiznávat své potíže?
Obecně lze říci, že je to velmi individuální a často spojeno se vzájemnou důvěrou - někteří piloti se na nás obracejí spontánně, pokud potřebují radu nebo pomoc při řešení vlastních problémů. Piloti z nás asi mají respekt, někdy se bojí toho, co by se o sobě mohli dozvědět. Bohužel jsou i takoví, kteří hledají různé způsoby, jak nás obejít a hledají pomoc u jiných odborníků, u kterých se domnívají, že nemohou ohrozit jejich profesionální kariéru. V minulosti jsme zaznamenali i tendence pokoutně se léčit a nadále nepřiznat vážné zdravotní či psychické problémy.
Jsou země, kde se psychologické prohlídky úplně ignorují - například Rakousko, částečně i Německo
S čím se tito piloti léčili?
Nebylo to jen s mentálními poruchami, byla to i vážná somatická onemocnění. Dříve tu byla posudková turistika – pokud pilot neprošel prohlídkou u nás, tak to jel zkusit do jiné země, kde si nechal udělat certifikát. A ten mohl klidně získat, protože zahraniční lékaři nemuseli mít všechny informace o takovém pilotovi. Na úrovni EU se vytváří zdravotní databáze pilotů, ta ale zatím není v platnosti. Všechna pracoviště posuzující piloty by měla mít informace o každém příchozím pilotovi.
Takže je možné, že pilot, který neprojde psychickými testy u nás, si vypomůže nedostatečně propojenou legislativou a projde například v Německu?
Ano, může se to stát. U nás je zavedená psychologická část, je velmi důležitá z hlediska toho, jestli pilot projde komplexní prohlídkou. Jsou ale země, kde se psychologická část úplně ignoruje a neprovádí se.
Jak velké je riziko, že původně zdravý pilot, který projde všemi vstupními procesy a pilotuje dopravní letadlo, upadne do deprese a nebude se chtít svěřit lékaři?
U zdravé populace je odhad výskytu deprese pět až dvanáct procent. Nevím, jak velké je riziko, že u zdravého člověka propukne deprese, odhadnout to předem při vstupních prohlídkách je velmi náročné. Tady bych spíše spoléhal na indikátory problémů, na které může upozornit zaměstnavatel, spolupracovníci - například posádky letadel - nebo i nejbližší příbuzní.
Jaké jsou hlavní příčiny vzniku depresí u pilotů?
Spouštěčem mohou být pracovní podmínky, stres nebo únava. Letecké společnosti se snaží vytížit posádky na maximum. Dnes je strop devět set nalétaných hodin za rok, to je norma. Je ale otázka, v jakých podmínkách se tato zátěž odehrává. Pilotní povolání lze určitě přirovnat k těm vysoce exponovaným profesím, vyžaduje se vysoká úroveň odborné a psychofyziologické připravenosti. Úroveň vybavení a automatizace v letectví v poslední době významně změnila nároky na piloty dvoučlenných posádek letadel. Na jedné straně se snížily nároky na operační zátěž, na straně druhé jsou tu vyšší nároky na oblast spolupráce v posádce i mimo ni - komunikace, zpracování informací, situační uvědomění a rozhodování.
Jak náročná je léčba pilotů, kteří nemají pevně daný pracovní rozvrh a nemohou si tedy plánovat návštěvy u lékaře?
Máme takové případy, není jich ale mnoho. Vesměs to jsou piloti, kteří létají jen v Česku. Piloti, u kterých je požadovaná náročnější léčba, jsou samozřejmě po jistou dobu neschopní práce a nelétají.
Jaké problémy řešíte s piloty nejčastěji?
V poslední době potíže v partnerském či manželském soužití, problémy s adaptací na změny pracovního prostředí v souvislosti s cestováním za prací do zahraničí - například změny klimatu, kultury, způsobů trávení volného času, odloučenost od rodin… Jsou to ale i změny režimu práce a odpočinku, plánovaní letové činnosti a s tím spojená únava. V tomto směru spolupracujeme i se zaměstnavateli pilotů a snažíme se společně hledat optimální možnosti souladu mezi potřebami organizací a individuálními možnostmi zaměstnanců. Tlak na piloty se zvyšuje.
Chce se po nich příliš?
Z hlediska nastavených norem ne, z hlediska plánování letů ano. Někteří piloti charterových letů si stěžují, že aerolinky plánují spoje tak, že musí letci brzy vstávat a nemají dostatek spánku v noci – a tento spánek je nejefektivnější a pro pilota nejdůležitější. U jiných leteckých organizací to může být i nepravidelnost pracovní doby a nemožnost plánování volna dle vlastních potřeb a nutnost se tomu přizpůsobit.
Jak se v průběhu let proměňovaly zdroje stresu u pilotů?
Před lety byla lepší situace v tom, že nemuseli tak často hledat práci v zahraničí. Z toho často vzniká úzkost ze separace od rodiny, pak může následovat deprese. Dnes není taková možnost najít pracovní uplatnění doma. Vztahové nebo osobní problémy jsou podobné jako dřív.
Čím se z vašeho pohledu odlišují čeští piloti od ostatních?
Na západ od nás jsou piloti zřejmě větší individualisté, typicky Angláni nebo Němci. Další věc je úcta k předpisům, k dodržování daných standardů, kterou pozorujeme více na Západě. Východní kultury mají zase vyšší tendence akceptovat autoritu, vztah k ní. Jižanské kultury mají menší tendenci propadat depresi než ty severské, mají ale blíž k afektivním, emočním poruchám. Severská kultura je introvertní, jižané jsou více extroverti, a to se projevuje i ve výskytu mentálních poruch. Na severu je větší výskyt depresí, lidé jsou tam více uzavření.
Vzpomenete si na největší kuriozitu spojenou s psychikou pilotů, na kterou jste ve své kariéře narazil?
Jednu si pamatuji, stala se ale v USA. Tuším, že v roce 2012 došlo k případu, kdy kapitán lowcostového letadla upadl do psychotického stavu a začal mluvit nesmysly. Odešel z kokpitu a vydal se do kabiny cestujících – tam vyhrožoval, že letadlo spadne, protože je uneseno al-Káidou a že všichni umřou. To samozřejmě nebyla pravda. Kapitán se pak pokoušel vrátit do kokpitu, posádka ho ale zpacifikovala. Kopilot se uzamkl před kapitánem a nakonec s letadlem bezpečně přistál. Kapitán byl posléze zatčen a hospitalizován, tím ale příběh neskončil. Tento pilot asi po roce žaloval svou leteckou společnost za to, že nerozpoznala jeho psychické problémy a nechala ho létat. Takže happy Amerika.
Co považujete za největší kuriozitu v českém letectví?
Pokud psychiatr nebo jiný lékař zjistí u řidiče snížení schopnosti bezpečně řídit motorové vozidlo, musí to hlásit policii. Je mu pak pozastavená platnost řidičského průkazu. Je zajímavé, že pilot, kterému je odňatý řidičský průkaz, například z důvodů zjištění, že řídil pod vlivem alkoholu, může nadále létat, protože se to nikdo nedozví. Tohle to je velmi důležitá věc propojenosti informací v rámci státní správy a možnosti jejich dalšího využití - třeba jako indikátorů změn v chování či mentálním zdraví pilota.
| Akreditovaný dopravní, letecký a klinický psycholog Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze. Specializuje se na výběry, výchovu a výcvik leteckého personálu v problematice lidských faktorů, vyšetřování příčin leteckých nehod a incidentů. Věnuje se také individuální i skupinové psychoterapii. |
