Pohled na uhlí dnes není objektivní, říká nový šéf Teplárenského sdružení Tomáš Drápela | E15.cz

Pohled na uhlí dnes není objektivní, říká nový šéf Teplárenského sdružení Tomáš Drápela

Pohled na uhlí dnes není objektivní, říká nový šéf Teplárenského sdružení Tomáš Drápela
Předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Tomáš Drápela
• 
ZDROJ: profimedia.cz
Ondřej Souček

Ondřej Souček

Rostoucí ceny emisních povolenek razantně navýšily náklady tuzemských tepláren. Firmy navíc čekají investice do odsíření, které se mají v souhrnném objemu vyšplhat na desítky miliard korun. „Evropská unie se opět snaží být papežštější než papež a tím si podkopává i celou ekonomiku. Ostatní státy mimo Evropu zdaleka tak přísnou politiku nemají,“ říká nový předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Tomáš Drápela.

Teplárny dnes musejí čelit zvyšujícímu se tlaku kvůli dražším emisním povolenkám a přísnějším emisním limitům. Existuje ještě reálná šance, že v Česku někdo postaví větší tepelnou elektrárnu?

To je vysoce nepravděpodobné, ale ne kvůli vyšším nákladům, které jsou spojené s evropskou klimaticko-energetickou politikou. Důvodem budou spíše vysoké pořizovací náklady na infrastrukturu a také to, že dnes žádný starosta nepovolí, aby se celé město rozkopalo.

Za minulého režimu se komunisté nikoho neptali a potřebnou infrastrukturu vybudovali, teď je však takový krok nemyslitelný. Zároveň je to ale jedna z mála věcí, které nám v západní Evropě závidí. Dnes díky tomu máme stabilní energetickou soustavu, což nám umožňuje elektřinu i vyvážet.

Stabilní ano, ale větší uhelné teplárny jsou označovány jako zdaleka nejšpinavější zdroj energie.

To, jak se dnes kouká na uhlí, není objektivní. Veřejné mínění je ovlivněno jak iracionální politikou Evropské unie, tak plynárenskou lobby. Je sice pravda, že pálení plynu je z pohledu oxidu uhličitého asi o 60 procent čistější, ale to se bavíme o pálení paliva. U plynu pak existují další emise při jeho těžbě a zároveň vznikají velké ztráty při jeho transferu do místa spotřeby.

Nesmíme ale zapomínat ani na to, že spalováním plynu vznikají i oxidy dusíku, které jsou škodlivé pro zdraví. Uhelné elektrárny navíc už jednou prošly výraznou ekologizací, když v roce 1996 začaly odsiřovat kvůli tehdejším limitům. Pro životní prostředí to byl tehdy výrazný skok vpřed, který dával smysl. I dnes jsem celkově pro moderní technologie a nové cesty v energetice, ale ten přechod na ně musí být přirozený, bez dotací a iracionálního politického tlaku na klasickou energetiku.

Češi houfně mění dodavatele energií, tlačí je k tomu rostoucí ceny

Tady se dá namítnout, že u tepláren existují další negativní položky, jako je třeba znečištěné ovzduší, které nejsou zahrnuty do jejich skutečných nákladů.

Ano, ale otázka pak je, jak a jestli vůbec by se tyto – mnohdy pochybně vypočítané externality – měly začlenit do konkrétní energetické politiky státu. Já si to nemyslím. Největším znečišťovatelem je přece doprava. Tu nikdo zdražovat nebude. Málokdo mluví také o tom, že lokální topeniště na uhlí vyprodukují až desettisíckrát více škodlivin na jednotku produkované energie než teplárny.

Jak by porovnání dopadlo s plynovými kotli?

Plynové kotle jsou samozřejmě ekologičtější, ale plyn je mnohem dražší palivo, a ne každý si ho proto může dovolit. Nehledě na to, že s vyšší spotřebou plynu budeme zase mnohem závislejší na Rusku a každá geopolitická roztržka se nás dotkne mnohem více, než kdybychom spalovali naše uhlí.

Šéf ČEZ Beneš vydělal na akciích firmy 16 milionů. Vedení svému podniku nevěří, vzkázal Šnobr

Od roku 2021 mají platit nové přísnější unijní limity na emise oxidů síry. Jak velké investice budou potřeba, aby je větší teplárny splnily?

To je velmi složité vyčíslit, ale budou to určitě vyšší desítky miliard korun. Jak jsem ale zmínil už na začátku, první odsíření už proběhlo a bylo úspěšné. Teď má ale dojít k dalšímu dramatickému zpřísnění limitů a s tím už souhlasit nemůžeme. Nikdo například nedomyslel to, že těch firem, které dokážou zmodernizovat kotle, je v Evropě maximálně pět. To znamená, že když mají teplárny investici provést v omezeném čase a zároveň zde máme jen několik málo firem, náklady na investici budou enormně vysoké. Evropská unie se opět snaží být papežštější než papež a tím si podkopává i celou ekonomiku. Ostatní státy mimo Evropu zdaleka tak přísnou politiku nemají.

Jak je to s emisními limity v Plzeňské teplárenské, kde jste generálním ředitelem?

Nás tato investice teprve čeká. Na přelomu roku došlo k fúzi s relativně menší teplárnou, Plzeňskou energetikou, která už ekologizací kotlů prošla. Naše investice by tak díky tomu nemusela být tak nákladná (Majitelem Plzeňské energetiky je EPH, jejímž většinovým vlastníkem je Daniel Křetínský, který zároveň vlastní vydavatelství CNC, kam spadá i deník E15 – pozn. aut.).

Mají už některé větší teplárny splněno?

Ano, ale je jich málo. V současnosti většina spíše vyčkává. Zajímavé například je, že ani Německo své energeticko-klimatické cíle neplní a jejich cesta Energiewende se jim výrazně prodražuje.

Hitachi zmrazila projekt výstavby jaderné elektrárny v Británii, obává se brexitu

Budete tedy tlačit na to, aby teplárny dostaly výjimky a účinnost přísnějších limitů se oddálila?

Ano, budeme usilovat o výjimky, protože si myslíme, že za celkovou sumu investic zkrátka nedostaneme adekvátní zlepšení životního prostředí.

Co když se výjimky nepodaří schválit? Mohlo by to pro některé teplárny znamenat i konec provozu?

Vyšší riziko vnímám v politickém ovlivňování ceny emisních povolenek Evropským parlamentem. Pokud jejich cena nadále poroste stejným tempem jako dosud, skončí některé teplárny ještě dříve, než začnou platit zmíněné limity. Například Plzeňská teplárenská loni vydala za povolenky 56 milionů, na letošní rok už přitom plánujeme čtyřnásobek. To je ohromný rozdíl.

Když to celé shrneme, jakou mají teplárny budoucnost?

Musíme si přiznat, že jsme v Evropě boj o uhlí prohráli. Dnes lze uhelné teplárny rozdělit do tří skupin. Těm nejúspěšnějším klesl zisk na třetinu, další část je na nule a poslední skupina je v červených číslech. Navíc to vypadá, že bude hůř.

Křetínského EPH v Británii investuje miliardy do energetického využití odpadů

Jak moc mohou teplárnám pomoci poslední schválená opatření – tedy snížení DPH za odběr tepla z 15 na 10 procent a zvýšení podpory kombinované výroby elektřiny a tepla, kterou na konci roku schválil Energetický regulační úřad?

To jsou jen kosmetické změny. Ale i za toto je potřeba všem zúčastněným poděkovat. V roce 2018 vydali energetici za emisní povolenky do státního rozpočtu 15 miliard korun. Rozpočet přitom plánoval příjem ve výši šest miliard. To vše díky neočekávanému růstu ceny během roku 2018. ERÚ tak pouze reagoval na rostoucí cenu povolenky. DPH spolu se zvýšenou podporou ale zdaleka neeliminuje ty obrovské peníze, které jsme nad rámec zaplatili. Současný stav je zkrátka fatální a málokdo si to uvědomuje.

Co tedy chcete dělat?

Naším cílem je, aby se zabránilo živelnému rozpadu teplárenských soustav. Je jasné, že pokud budeme nuceni zdražovat, tak lidé budou přecházet na lokální kotle a vybudovaná infrastruktura a investice přijdou vniveč.

Mluví se o tom, že by teplárny měly v budoucnu přejít na plyn…

Tomu se částečně nevyhneme, u centrálního vytápění se ale zatím stále nevyplatí. Kromě plynu tu navíc máme i biomasu, odpady, vodárenské kaly atd. Přesto je jasné, že bez uhlí to ještě nějaký čas nepůjde, a proto chceme, aby k tomu přechodu došlo postupně, a nikoliv překotně. Zároveň bych ale očekával, že postupnou dekarbonizaci tepláren podpoří i Evropská unie nějakým smysluplným rozvojovým programem. Podle mého názoru se totiž s penězi Evropské unie ne vždy hospodaří rozumně. Mám na mysli podporu projektů typu golfová hřiště, aquaparky atd.

Novým šéfem ČEPS je bývalý manažer Unipetrolu Durčák

Mohou teplárnám v boji o přežití pomoci velkokapacitní baterie?

Rozhodně ano, ale byl bych opatrný přinejmenším na slovo velkokapacitní. Současné baterie mají stále několik slabin včetně rychlosti nabíjení. Zároveň je nutné si uvědomit, že naakumulovaná energie se v bateriích časem ztrácí, a proto se baterie musí neustále vybíjet a nabíjet, což značně snižuje jejich praktičnost. Bez dotací se navíc zatím nevyplatí.

Zatím jste tedy skeptický?

Obecně jsem pro baterie i další nové technologie, ale ať si najdou cestu na trh samy a bez dotací. Například v Plzni o koupi baterie uvažujeme. Měla by ale sloužit ke zvýšení bezpečnosti provozu zdroje jako takového, a nikoliv pro podpůrné služby. Když kvůli nestabilitě sítě například dojde přes všechny ochrany k výpadku zdroje z provozu, baterie nám ho pomohou znova nahodit.

V Německu ale podpůrné služby nabízejí nejen baterie se zdrojem, ale i ty samostatně stojící. Proč by to nemohlo fungovat u nás?

Ne všechno, co se děje v Německu, je přece správně. Česko zkrátka není Německo. Tam mohou tyto baterie fungovat jen díky vysokým dotacím. Bohužel tam evidentně celý plán na zelenou energetiku selhává a oni to vědí. Tuzemských fanoušků baterií bych se ptal, kdo to všechno zaplatí.

Provozní dotace dostávají přece i teplárny v rámci podpory kombinované výroby elektřiny a tepla.

Ano, ale to je díky tomu, že dokážeme využít více než 85 procent primárních zdrojů. V souhrnném objemu tato podpora činí zhruba miliardu a půl korun, podpora pro obnovitelné zdroje energie činí přes 40 miliard.

Nehledě na to, že teplárny na rozdíl od obnovitelných zdrojů přispívají ke stabilizaci síti, protože nejsou závislé na intenzitě slunečního svitu nebo rychlosti větru.

Tomáš Drápela (57)
Vystudoval Matematickofyzikální fakulta UK v Praze a poté dva roky po studiu působil na VŠST v Liberci jako samostatný vědecký pracovník. V roce 1996 nastoupil jako ekonom do společnosti Plzeňská teplárenská, kde od roku 2002 zastává funkci generálního ředitele. Do čela představenstva firmy se Drápela dostal o dvanáct let později, kde působil celkem čtyři roky. Nyní je předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR.
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!