Revoluce nebude. Ale zvítězí rozum nad aktivismem, říká šéf pražské kanceláře Evropského parlamentu
Volby do Evropského parlamentu přinesly jasný vzkaz voličů směrem k přehodnocení dosavadního přístupu k zelené politice nebo migraci. Žádné velké revoluce se ale v Evropské unii přesto nedočkáme, Green deal Evropa neopustí, možná jen upraví, myslí si Jiří Kubíček, vedoucí kanceláře Evropského parlamentu v Praze. „Posílí hlasy revize těch posledních pěti let a oslabí se federalistické tendence,“ říká Kubíček. který stojí v čele kanceláře, jež se letos přestěhovala do nových prostor na Národní třídě a otevřela tu také nové interaktivní muzeum Zažijte Evropu – Europa Experience. Hlavním cílem pražské kanceláře je zvyšovat v Česku povědomí o Evropské unii a dění v europarlamentu.
Jak hodnotíte účast v evropských volbách? A myslíte, že k vyšší účasti přispělo i nové sídlo zastoupení Evropského parlamentu na Národní třídě?
Doufal jsem, že to bude nad 30 procent a účast oproti minulým volbám v roce 2019 vzroste, což se potvrdilo. Nedělám si žádné iluze, že nový Evropský dům na Národní třídě nějak zásadně k té vyšší účasti přispěl. Kdyby to bylo jedno nebo dvě procenta, byl bych úplně nadšený. Samozřejmě všichni víme, že ta účast vyplývá z celkového zájmu o Evropskou unii a z toho, jestli si lidé uvědomí, jaký má Evropský parlament vliv, jestli třeba znají nebo mají nějaký vztah k nějakému poslanci nebo alespoň povědomí o tom poslanci.
Co říkáte na častou námitku, že 21 českých europoslanců toho v Bruselu moc nezmůže?
Není úplně pravda, že by našich 21 poslanců nic nezmohlo. Malťani mají pouhých šest europoslanců a jedním z nich je předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová, takže hodně záleží na těch poslancích, záleží na tom, kdo co jak dělá, jak se angažuje. Pro europoslance je strašně těžké angažovat se ve stejné míře doma a zrovna tak aktivně pracovat v Bruselu, potažmo ve Štrasburku, to opravdu není legrace. Když jste v Evropském parlamentu hodně aktivní, tak nejste aktivní zase doma a obráceně. Najít nějaký takový průnik není jednoduché.
Co čekáte od nové reprezentace Česka v Evropském parlamentu?
Bude záležet, do jakých politických skupin se zařadí, nakolik se tam etablují, jak moc začnou pracovat. Ten návod pro nové poslance je velmi jednoduchý: přihlásit se ihned o takzvané raportérství neboli zpravodajcování nějakého návrhu. Tím se dá práce v parlamentu asi nejrychleji naučit.
Nutno říct, že ten administrativní personál je tam nesmírně kvalifikovaný a čeká skutečně na politické vedení, na ten politický směr, jak nějakou politickou dohodu projednat napříč nějakým spektrem. Nemělo by se ani zapomínat na to, co je naše priorita. Všichni mluvíme o českých zájmech, ale já vím, že kdysi na ministerstvu zahraničí, kde jsem pracoval, byl pokus tyto české zájmy nějak definovat a myslím, že se to ještě dodnes nepodařilo. A zeptejte se na to tří ministerstev, získáte čtyři názory.
Řekl byste, že se díky posílení krajně pravicových sil v Evropě nějak zásadně změní směřování Evropské unie?
Myslím, že žádná revoluce v Evropském parlamentu nebude. Ale posílí hlasy revize těch posledních pěti let. Oslabí se federalistické tendence. Asi se v mnohých věcech vrátíme k období, kdy to dobře fungovalo, a začne se uvažovat o dlouhodobých dopadových prognózách určitých opatření a nebudou se řešit reformy rychle za sebou. Pochopitelně na covid se nedá reagovat dlouhodobě, nedá se takto reagovat ani na situaci na Ukrajině, na to se musí samozřejmě reagovat okamžitě. Ale řada jiných věcí se dá lépe připravit.
Co nám tedy výsledky voleb říkají o těch posledních pěti letech? Jaké je to vysvědčení pro současný parlament a komisi?
Řekl bych, že nastane malinká racionalizace, ne nijak radikální, žádné rušení Green dealu nebude. Po zvážení těch dlouhodobých aspektů i po zvážení toho, jestli na to máme dneska – a teď nemyslím jenom finančně, dojde k přehodnocení. Jde o to, jestli na ty reformy máme vůbec v tom objemu a lhůtách, jak jsou naplánované. A možná se k nim přistupovalo až příliš aktivisticky.
Jiří Kubíček
Vystudoval mezinárodní právo a mezinárodní vztahy v Kijevě a mezinárodní ekonomické vztahy na VŠE. Pracoval v podniku zahraničního obchodu Centrotex a na československém a později českém ministerstvu zahraničních věcí. Působil na českých ambasádách v Rize a Římě a jako generální konzul v Miláně a Benátkách.
Není to vlastně dobrá zpráva o tom, že evropská demokracie funguje? Stále se bavíme o demokratickém deficitu, ale tady vidíme, že evropští občané dokážou celkem jasně ovlivnit budoucnost unie.
Asi by to tak z tohoto hlediska mohlo být. Vystřízlivění z nadšení ukazuje, že lidé si úplně nemyslí, že to směřování je správné.
A to nejen v nových členských státech, ale i v těch původních včetně Francie, kde vyhrála Marine Le Penová, nebo Německa, kde skončila druhá AfD.
Přesně tak. To má nějaké příčiny a nějaké napětí v těch společnostech určitě je.
Neposílí se volbami ještě víc fragmentace Evropského parlamentu? Viděli jsme, že uspěly menší frakce a je nadále vysoký i počet nezařazených poslanců.
Může také nastat vznik úplně nové frakce. To bude všechno otázka následujícího půldruhého měsíce do příštího plenárního zasedání. Teď se chystají prvotní zasedání politických frakcí, kde posoudí nové členy, protože to není tak, že kam se kdo přihlásí, tam ho přijmou. S tím musí taky ještě souhlasit ta samotná frakce.
To může být případ i maďarského Fideszu Viktora Orbána, který by se rád stal členem frakce Evropských konzervaticů a reformistů (ECR), kde má ale hlavní slovo italská premiérka Giorgia Meloniová a polská strana Právo a spravedlnost.
Každá frakce samozřejmě shání co nejvíce hlasů, ale teď jde o to, za jakou cenu.
