Pedofil Kuba: K lásce není sex potřeba

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: ajusticenetwork CC BY-ND 2.0

Co je pedofilie? Jaký je život s ní a jak ho zvládat? I na tyto otázky bude odpovídat naše třídílná miniserie věnovaná snad nejnenáviděnější sexuání orientaci. V prvním díle nám na otázky o svém životě i činnosti Československé pedofilní komunity odpovídá Kuba – správce online poradny pro ty, kteří hledají odpovědi. Kuba vystupuje pod pseudonymem „Myš“, je mu kolem dvaceti let a rozhovor s ním proběhl osobně. Další díly se budou věnovat obecným informacím, stejně jako odbornému pohledu člověka, který se výzkumu pedofilie věnuje.

Jak si definujete pedofilii?

V podstatě tak, jak ji definuje lékařská veřejnost. To znamená dlouhodobá sexuální, ale i emocionální náklonnost k dětem.

A je pro vás zásadnější sexuální, nebo emocionální náklonost?

Řekl bych, že ten podíl sexuální a emocionální složky se neliší od jiných orientací. Ale obecně je pro pedofilii klíčové, že člověk chce navázat především citový vztah. Podle mnoha výzkumů čistou fyzickou přitažlivost k dětem pociťuje docela velké procento populace. Dělal se třeba výzkum, kde studentům promítali videa s ženami i předpubertálními dívkami a měřili jejich fyzickou reakci pomocí penilní pletysmografie (PPG). A myslím, že až 26 % reagovalo stejně nebo s vyšší intenzitou na ty prepubertální dívky. Ale to ještě samozřejmě neznamená, že celých 26 % jsou pedofilové. Protože PPG nezměří cit. Omezuje se čistě na fyziologické projevy vzrušení.

Kdy jste si uvědomil svou orientaci? Co byl ten moment, kdy jste si řekl, že je něco jinak?

Těžko se mi vyhledává konkrétní moment. Člověk to prostě cítí s přirozeným probouzením sexuality na začátku puberty. Pak už jen každému trvá jinou dobu, než to pojmenuje. U mě konkrétně si nějaké náznaky zpětně pamatuji asi od dvanáctého roku, možná i dřív. A takový ten moment „cvak“, teď se dokážu sám zaškatulkovat, to bylo v sedmnácti.

Byl tam nějaký konkrétní spouštěč? Nebo to spíš postupně začalo dávat smysl, až jste si definitivně uvědomil, jak své pocity máte nazvat?

Já jsem se zajímal samozřejmě už mnohem dřív než v sedmnácti, ale nějak se mi nechtělo dělat závěry. I z toho důvodu, že není lehké zaškatulkovat se jako pedofil a taky proto, že 12–13 let je takové experimentální období, člověk se pořád vyvíjí. Nejdřív jsem si říkal, že asi budu homosexuál, pak že možná vlastně ne. Pořád jsem pátral, člověk cítí, že je něco jinak a hledá si vysvětlení. A tak jsem navštívil ČEPEK. Nejdřív jsem si říkal, že to není pravda, že to je divný a ještě nějakou dobu to zvažoval. A až později jsem si přiznal, že to tak zkrátka je.

Říká se, že pedofilové dětem rozumí více. Myslíte, že pedofil je opravdu nejlepší učitel? A není kontakt s dětmi akorát vystavení se většímu riziku neovládnutí se?

To je hodně zjednodušené. Určitě jsou pedofilové, kteří se dokáží dobře napojit na dětský svět, o pedofilní orientaci se spekuluje třeba u Andersena nebo Foglara. Ale existuje i spousta lidí, co mají hezký a dobrý vztah k dětem, aniž by byli pedofilové. A naopak, jsou pedofilové, co nechtějí u dětí být, nechtějí s nimi pracovat, protože mají obavu, že by to nedopadlo dobře, cítili by se nějak svádění. Ovšem pokud tam tenhle problém není, nevnímám to jako šlapání do vosího hnízda.

A může to člověk na sobě objektivně poznat? Kdy podle vás hrozí riziko, že neodhadne situaci?

Kdo jiný by měl. Jenom my vnímáme reakce, které v nás jsou, a myšlenky, které se nám honí hlavou. Odborník nám může pomoci si ty myšlenky uvědomit, může nám pomoci s nimi pracovat, ale hlavní kapacita na náš život jsme jenom my sami. Člověk, který rozumí svým motivacím, si třeba dopředu nastaví nějaké hranice. Člověk, který si to neuvědomuje, to neudělá, protože o tom vůbec neuvažuje.

V rozhovoru pedofilní ženy pro server idnes.cz padl názor, že člověk, který se dopustí zneužití dítěte, není pedofil, protože pedofil děti miluje a nikomu, koho milujete, přeci neublížíte. Že toho jsou schopni jen narušení jedinci šahající po snadné kořisti. Ztotožňujete se s takovým pohledem? Je pravdou, že pedofil nemůže zneužít dítě?

Pedofil samozřejmě může zneužít dítě. Ale převládající názor na veřejnosti je, že ten, kdo zneužije dítě, je pedofil. A tak to není. Nikdo neví přesná čísla, ale pro představu třeba podle pana Weisse jen 10 % zneužití mají na svědomí pedofilové. Pan Zvěřina zase říká, že je to 80 %. A většina pedofilů dítě nezneužije nikdy. A myslím si, a říkají to i sexuologové, že když máte „čistého“ pedofila, bez dalších osobnostních poruch, tak většinou zklame tím, že třeba osahává dítě, když spí, když v tu chvíli doufá, že mu to neublíží. Únosy nebo znásilnění, to už je hodně patologické.

Jak se díváte na možnost použití již vyrobené nebo kreslené dětské pornografie jako pomůcky pro zvládání pedofilie?

Studie se v tomhle rozcházejí. Jedna, myslím z Dánska, říkala, že kriminalizováním dětské pornografie se zvýšil počet zneužití a obtěžování dětí. Ale najde se i studie, která bude prokazovat něco jiného, a pak se můžeme bavit o jejich relevanci. Já osobně si myslím, že když chování nikomu neubližuje, tak by nemělo být kriminalizované. Posoudit tohle u hrané pornografie je samozřejmě složitější, protože se ublížilo už v ten moment, kdy se natáčelo, ale pak se neubližuje tím reprodukováním. Ale kdyby alespoň kreslená dětská pornografie byla legalizovaná, tak už se nebude tolik vyrábět ta filmová. Anebo psaná verze, ta je také kriminalizovaná. Tam jsem stoprocentně pro legalizaci.

A opravdu může pornografie pomoci udržet na uzdě zakázané touhy? Nemyslíte si, že spíše jen pomáhá šířit názor, že tohle je normální dělat s dítětem? Hodně se v téhle souvislosti mluví o Overtonově okně, jehož pomyslným otevíráním jsou původně nemyslitelné až zavrženíhodné myšlenky po malých krůčcích propašovány do veřejné diskuze, všeobecně přijmuty a nakonec i legalizovány bez většího společenského odporu. Není z tohoto pohledu povolení dětské pornografie otevíráním okna do rozměrů, o které nestojíme?

Co jsem četl, tak v době, kdy se tady koncem 90. let kriminalizovala dětská pornografie, byli sexuologové více méně proti. K tomu oknu a šíření mě napadá paralela se sadomasochistickým pornem. Nekoukám na to, ale tipuji, že jsou stránky, kde takové porno jde najít a pokud to není vyloženě bestiální, tak je to legální. Taky je to něco, co není úplně normální, něco, co v někom může probudit potřebu to dělat. Ale jen když k tomu má predispozice. Pokud je nemá a dostane se k takovému materiálu, tak nezačne takovou potřebu mít, sadomasochistické praktiky podle mě lidé nedělají z módy.

Když už jsme u možností odborné pomoci, některé sexuální minority si stěžují na necitlivý až ignorantský přístup sexuologů vůči nim. Víš o obdobných problémech ve vztahu k pedofilní komunitě?

Myslím si, že osvěta by měla mířit i na sexuology. Sám jsem odbornou pomoc nevyhledal, ale co vím, tak ne všichni jsou s tím tématem seznámeni a otevření ke spolupráci s někým takovým. A když už tam třeba vůle byla, tak často ve stylu „prostě předepíšeme hormony“ – a to za mě není práce na sobě, to je potlačení důsledku něčeho, co se děje ve mně. Prášky mají vedlejší účinky, já bych je jen tak nechtěl, musel bych mít fakt velký důvod a lékař by měl být schopen mi nabídnout i jiné možnosti, pokud to jde. Ale nechci tvrdit, že tohle je pravidlo, jsou i edukovaní sexuologové. Přes ČEPEK jsem s nimi v kontaktu a jsou velmi dobří.

Má být pedofilie na seznamu nemocí?

Mně přijde aktuální nastavení docela rozumný. Pedofilie je zařazená mezi parafilie (pozn. red.: parafilie, dříve sexuální deviace, je psychiatrický termín označující kvalitativně změněné sexuální motivace, tedy stav, kdy je jedinec přitahován a vzrušován neobvyklým objektem nebo chováním. Kromě pedofilie spadá do této kategorie např. exhibicionismus, sadomasochismus nebo fetišismus), ale když člověku nepůsobí distres v životě, tak není považována za poruchu. Někomu vadí, že je to pořád diagnóza, že heterosexuálové nejsou diagnostikováni nijak, což já chápu, kdyby tam pedofilie nebyla, bylo by to sympatický. Mohla by tam zůstat jen pedofilní porucha, aby se lidé dostali k léčbě, ale nebojuji za to, není to moje priorita.

Pro ČEPEK pracujete jako správce poradny. Na co se lidé typicky ptají? Řeší hlavně svou vlastní sexualitu, nebo jiná témata?

Lidé hodně řeší, co se děje v jejich životě. Nejenom ti, kteří přemýšlí, jestli jsou pedofilové. Ale píšou třeba i partnerky, ptají se, jestli jejich muž není pedofil. Protože něco pozorují nebo jim o své orientaci muž i řekl a ony pak mají strach, neumí si s tím poradit a chtějí od sexuologa nebo ostatních lidí vědět, jak reagovat.

Řeší třeba i riziko zneužití jejich vlastních dětí?

Existuje psychologický efekt, díky kterému pedofilové nemají tendenci zneužívat vlastní děti a i sexuologové říkají, že když otec zneužije své dítě, tak spíš než pedofilie je tam nějaké osobnostní narušení nebo jiná motivace. Ale ty manželky to řeší. Neví to a mají strach.

Jaké byste dal doporučení lidem, kteří mají podezření, že jsou pedofilové či pedofilky?

Dávám návodné otázky, podle toho, co vidím v textu. Existuje lékařská definice pedofilie, určitá kritéria. Často se ale ptají mladí lidé, 15 nebo i 13 let. To je ten věk, kdy člověk naplno řeší svou identitu. Často tak píšu, že dle lékařské definice pedofil nejsi, protože by ti muselo být 16, ale podle toho, co píšeš, prožíváš a co tě nutí o tom přemýšlet, tak to vypadá, že to pedofilie možná bude.

Internet je v tomhle pro mladé lidi dvousečná zbraň. První názor, co otevřou, může být totální hate. I některé naučné slovníky měly pedofilii popsanou špatně, třeba že pedofilem je někdo, kdo zneužije dítě. Nebo že pedofilové chtějí jenom sex s dítětem. Ale zas se mohou dostat přes internet třeba i k nám do poradny na ČEPEK. Myslím, že by se o parafiliích mělo mluvit více už na školách, aby lidé mohli včas slyšet objektivní informace.

Všimla jsem si, že na fóru hodně řešíte i prevenci zneužívání dětí. Někdo například popisoval, jak si založil falešný účet holčičky na online dětském serveru a pak monitoroval, jaké „nabídky“ mu chodily do zpráv, a řešil, co s tím, jak ty děti ochránit. Pro neznalého je to docela zvláštní obsah webu pedofilní komunity.

Je to přístup komunity, která se od zneužívání dětí distancuje. Když někoho máte rádi, jde vám o jeho spokojenost. Bavíme se i o různých aférách, o právech dětí, není to jen o naší sexualitě. Většina lidí si řekne, že v pedofilní komunitě si budou akorát posílat nějaký porno, ale o tom ČEPEK není.

V pravidlech máte zmíněno, že nepodporujete trestnou činnost a že již došlo i k trestnímu udání na policii, když toto pravidlo někdo porušil. Můžete se podělit o nějaký konkrétní příběh?

Myslím, že šlo o pokus distribuovat přes ČEPEK dětskou pornografii. Tam je to jasný a kontaktuje se policie. Stejně tak kdyby si někdo plánoval zneužití a podobně, to by taky bylo na nahlášení.

Zachytila jsem vaše vyjádření k pronásledování zástupců ČEPEK organizátory Prague Pride. Jak si vysvětlujete netolerantní postoj od lidí, kteří mají bojovat za uznání práv sexuálních menšin?

V roce 2014 jsem zkusil s Pridem navázat komunikaci. Ne abych se tam prostě vkradl s letáčkama, ale že se s nimi opravdu domluvíme. Jenže po měsíci mailování se ukázalo, že navzdory všem argumentům nemají zájem.

Konverzace jde dohledat na ČEPEKu, odkazoval jsem se i na jejich stanovy, ale krátce po naší konverzaci je změnili tak, aby se už nedaly vztáhnout na lidi s jinou orientací než na ty, které reprezentuje zkratka LGBT. Je to jen moje domněnka, ale myslím, že mají pocit, že by si tím ublížili v očích veřejnosti. Už takhle to není úplně hladce přijímaný festival a kdyby tam byli ještě i pedofilové, to už by byla opravdu kalamita. Pride je taky projekt závislý na sponzorech, které by při spojitosti s pedofilní komunitou mohli ztratit. Svým způsobem to chápu, respektuju to a od té doby nemám potřebu se vůbec účastnit, cítím se tam nechtěný a tak tam prostě nelezu.

Postřehla jsem na vašem webu i zmínku o nepříjemnostech s policií na Prague Pride v roce 2014.

Ano, to byl vlastně poslední rok, co jsem byl na Pridu. Vyhledala si nás tam policie, tři vyšetřovatelé a pět strážníků, a všechny nás legitimovali. Podávali jsme pak vysvětlení na stanici, byl jsem tam asi dvě nebo tři hodiny. Šlo o větu na transparentu, nějak že „pedofilie není zneužívání dětí“. Nevím jak, moc nechápu ten myšlenkový konstrukt, ale nějak došli k tomu, že nabádáme k trestnému činu. Nejdřív byli docela nepříjemný, ale přerodilo se to v docela příjemnou konverzaci a myslím, že se dozvěděli i něco nového (smích). A dneska už si z toho dělám jen legraci…

Vadí vám vtipy o pedofilech? Všimla jsem si, že na fóru máte na vtipy celou sekci. Máte třeba nějaký svůj oblíbený?

Já obecně nejsem moc „vtipovej“, jako zasměju se, ale nevyprávím. V hlavě mi uvízl jen takový nejtypičtější: Jaký je rozdíl mezi pedofilem a učitelem? Pedofil má děti rád.