Snídaně o samotě- metla mileniálů? | E15.cz

Snídaně o samotě- metla mileniálů?

Snídaně o samotě- metla mileniálů?
Ilustrační foto
• 
ZDROJ: Holger Thie

Vojtěch Kadaňka

Je jezení o samotě skutečně škodlivé? Titulky před ním často varují a hrozí vážnými zdravotními následky. Při podrobnějším prostudování citovaných studií však rychle zjistíme, že nic není tak horké, jak se zdá, a rozhodně nemá cenu rychle a se sebezapřením shánět společníka na obědy. 

Ráno vstavám, beru kolo a vyjíždím na menší projížďku, sám. Cítím se naprosto skvělě, právě díky tom, že jedu sám. Ta naprostá svoboda je občas až opojná. Můžu si udávat svoje tempo, svůj terén, svou trasu a když jsem se asi v půli cesty ztrácím, vůbec na tom nezáleží. Jet s někým, byla by celá situace dost možná jiná. Přišel by stres, možná dokonce panika. Minimálně bych ztratil veškerý komfort sólo jízdy.

Hookup culture se nekoná: Mladí mají méně sexu, svatbu odkládají a jsou bez předsudků

Vracím se domů a jdu si uvařit pozdní snídani. Připravuji si všechny suroviny a krásný pocit svobody, nezávislosti a samoty přetrvává. Omeleta samotná je mírně řečeno mdlá a dva dny staré pečivo, co k ní přikusuji, tomu moc nepomáhá. Mně ale stačí jen ten pocit, že jsem si ji uvařil já sám. Při jídle si dopřávám něco, co by mi asi taky neprošlo, kdybych měl společnost. Spokojeně listuju Facebookem a pročítám články.

Jak škodlivá je snídaně o samotě?

„Why Eating Alone May Be Bad for You“ – Proč je pro vás jezení o samotě dost možná škodlivé, vykoukne na mě výhružně článek od TIME. Dočítám se, že moje opravdu příjemná snídaně pro jednoho s sebou mimo jiné nese hrozbu možného zvýšeného výskytu různých onemocnění srdce nebo cukrovku. Kromě toho také může být indikátorem nespokojenosti a osamělosti v životě. To, že jím často sám, mi dává statisticky vysokou pravděpodobnost, že jsem obézní a trpím depresemi. Silněji než časté jezení o samotě jsou s životní nespokojeností spojeny už jen duševní choroby.

Často jím sám. Vyhovuje mi to. Stejně jako na kole, ani tady nemusím nic řešit, ale prostě si jen jídlo užít. Upřímně jsem i spokojenější, když si dám něco doma nebo si něco rychle koupím ve městě, než když mám s sebou další lidi. Nikdy mě ani nenapadlo, že ze všech mých zvyků a zlozvyků je zrovna tento škodlivý. Navíc v tom zdaleka nejsem jediný. Počet lidí, kteří dobrovolně či z nutnosti jí sólo, neustále stoupá. Naše dny jsou hektičtější a trávíme čas izolovaněji. Někdy prostě není možné najíst se společně. Především z tohoto důvodu pak odpadá nepříjemné stigma ohledně jezení single. V Amsterdamu například vznikla restaurace, která má pouze stoly pro jednoho. Méně dramaticky, ale přesto se novému trendu uzpůsobuje většina restaurací. Oběd pro jednoho je prostě nový standart vynucený uspěchanou a osamělou dobou.

Nic není tak horké, jako se zdá

Data výzkumů se ale na první pohled zdají neúprosná a spousta článků, často mnohem méně zdrženlivých než ten od seriózního TIME, mě před příjemným, klidným a osamoceným obědem varují. Lidé, kteří jedí o samotě, mají oproti těm, co jedí s přáteli či rodinou, větší šanci trpět poruchou příjmu potravy nebo tzv. metabolickým syndromem, také známým jako „smrtící kvarteto“. Kombinací cukrovky, obezity, zvýšeného krevního tlaku a zvýšené hladiny cholesterolu trpí v ČR třicet dva procent mužů mezi dvaceti čtyřmi a šedesáti pěti lety a dvacet čtyři procent žen ve stejné věkové kategorii. Procenta pak dále rostou s vyšším věkem.

Kovy: Pro mnoho youtuberů je výhodnější nepouštět se do kontroverzních témat

Na obálce stopařova průvodce po galaxii od Douglase Adamse se skví velký uklidňující nápis NEPANIKAŘTE. Podobně uklidňující dojmem působí i část perexu článku od the Guardian, který se zabývá tímto fenoménem. „But the science is more complex“, věda je ale mnohem komplexnější, slova, která by si také zasloužila být napsaná velkým červeným písmem vlastně kdekoliv a na čemkoliv. Když se na data podíváme pořádně, zjistíme, že nic není tak definitivní, jak mnohé články prezentují. Jak the Guardian poukazuje, absolutní většina studií se odehrála za krátkého časového úseku, nemůžeme tedy říct, jestli negativa spojovaná s jezením o samotě jsou důsledky nebo příčiny. Jako perfektní příklad uvádí Naveed Sattar, profesorka metabolické medicíny z University of Glasgow, obezitu – obézní člověk se radši nají v soukromí. Tzv. „Fatshamingu“, zesměšňování či ponižování lidí kvůli jejich postavě, jsme se jako společnost ještě rozhodně nezbavili. Další problém je pak to, že ve spoustě dílčích závěrů si jednotlivé studie odporují. Jedna zjistila, že lidé obecně mají tendenci jíst nezdravější a míň kvalitní jídla, když jsou sami, jiná naopak zjistila, že mladí lidé dělají přesný opak. Spory se dají vést i o tom, jestli sníme víc o samotě, nebo na veřejnosti.

Důležité je pak především, jak uvádí Dr. Stephanie Cacioppo z University of Chicago, že pokud se cítíme při jídle osamělí, nespokojení, nešťastní nebo jakkoliv jinak mizerně, zvýší se příjem kalorií. Přitom ale nezáleží na tom, jestli je jídlo skutečně o samotě nebo třeba na pracovním obědě, případně jiné podobné příležitosti. Záleží jen na tom, jak se mi sami při jídle cítíme. Článek tedy zakončím menší krádeží od Pavla Mauera a napíšu jen, že ať sami nebo spolu s ostatními, hlavně nejezte nepijte a ani nežijte blbě.

Autor: Vojtěch Kadaňka
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!