Britská vláda je tak zaneprázdněná snahou "vzít si zpět kontrolu" od Evropské unie, že už se tolik nevěnuje otázce, k čemu ona znovunabytá kontrola bude. Prosinec přinesl jednu výjimku v podobě záměru některých konzervativců zbavit se omezení pro počet odpracovaných hodin za týden prosazeného na základě směrnice EU. Čím podrobněji ale člověk tuto myšlenku zkoumá, tím scestnější se jeví, komentovala redaktorka deníku Financial Times.
Evropská směrnice o pracovním čase byla do britského práva zapracována v roce 1998. Britové podle ní nemohou být nuceni pracovat víc než 48 hodin týdně a získali s ní také právo na placenou dovolenou a pracovní přestávky. Zastánci jejího zrušení podávají tento krok jako dlouho očekávané osvobození britské pracovní síly od byrokratických limitů. "Když si bereme zpět kontrolu, jde přesně o tyto věci," řekl jeden z nich deníku The Sun.
Ekonomika však zrušení regulace nepotřebuje, zaměstnancům by se to nelíbilo a zaměstnavatelé o to nežádají. Kdyby tato pravidla opravdu britskému pracovnímu trhu překážela, očekával by člověk, že velká část zaměstnanců se bude limitu 48 hodin týdně blížit. Průměr osob zaměstnaných na plný úvazek ale dnes činí 37,3 hodiny, tedy téměř o hodinu méně než v roce 1998.
To neznamená, že omezení nemělo žádný dopad. Podíl lidí, kteří za týden odpracují víc než 50 hodin, se oproti roku 1995 v následujících 20 letech zmenšil o pět procent asi na 11 procent. Až na nulu však neklesl proto, že většina pracujících v Británii si může zvolit, že 48hodinový limit překročí.
Je tedy těžké si představit, že by konec těchto regulací zaměstnanci viděli rádi. Lehčí už je argumentace v případě zaměstnavatelů, ale zatímco některé podniky by jistě zrušení omezení potěšilo, dosud jsem se nesetkala se zaměstnavatelem, pro nějž by představovala velký problém. Firmy obecně nemají rády změny. Střední proud podnikatelské sféry si na časové regulace zvykl a podnikatelští lobbisté jejich odvolání nepožadují. S ohledem na aktuální nejnižší nezaměstnanost od roku 1975 lze také těžko tvrdit, že by v Británii otupily vytváření pracovních míst.
Když tedy zrušení regulace nepřinese užitek zaměstnancům ani zaměstnavatelům, proč jej činit? Pro určitou skupinu euroskeptických konzervativců je směrnice politickým symbolem. Byla přijata navzdory výhradám konzervativní strany. Pokud ale chtějí stoupenci odchodu z EU "udělat z brexitu úspěch", budou muset hledět dopředu, nikoli do minulosti.
Británie naléhavě potřebuje odvážná a nápaditá opatření na oživení dlouhodobě neuspokojivé produktivity. To je problém, který škodí jak pracujícím, tak jejich zaměstnavatelům. Mnohá z těchto opatření mohou být zavedena, ať už bude Británie v unii či nikoli: lepší investice do infrastruktury, technologie a výcviku na pracovištích.
Jedna věc je ale jistá: delší pracovní doba není řešením problémů Británie. Únava a vyhoření činí lidi méně produktivními, ne více.
