V JAR vyhánějí cizince, není práce ani pro místní, Johannesburg kolabuje
- Cizinci se bojí, že po vypršení ultimáta na ně budou domobranci ještě drsnější a stát nebude schopný zasáhnout.
- Celá země se potýká s obřími problémy od chátrající infrastruktury přes špatné služby až po korupci.
- Největší město Johannesburg přestává být funkční a hrozí mu nucená správa.
Tisíce lidí z jiných států kontinentu v posledních týdnech raději opouštějí Jižní Afriku. V zemi totiž zesílily protiimigrační nálady a lídři protestních skupin dali cizincům drsné ultimátum: odejděte do konce června dobrovolně, jinak to půjde po zlém. Houstnoucí atmosféra v zemi odráží širší nespokojenost obyvatel se selháváním služeb a vysokou nezaměstnaností. Pracovní sílu ze zahraničí mnozí Jihoafričané považují za přítěž a používají ji jako hromosvod.
Xenofobní rétorika se v JAR šíří už měsíce. Působí tam řada protestních skupin, které se snaží cizince svévolně vystrnadit. Jedna z organizací March & March vyzvala v úterý k masovým protestům, pokud nebudou splněny její požadavky na masivní deportaci všech „ilegálů“.
Policie tvrdí, že je připravená zasáhnout
Zahradník z Malawi Kaunga Nyirenda vylíčil CNN, jak za ním na počátku června přišli dva muži. „Zeptali se mě: Kdy se chystáš opustit zemi? Chceme ji napravit. Pokud neodejdeš teď, pojedeš odtud v rakvi, protože po 30. červnu tu nikoho nepotřebujeme,“ popsal výzvu.
Vláda odmítá, že by široce přetřásaný termín byl oficiální. Jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa před plánovanými demonstracemi varoval, že kabinet nebude tolerovat žádné pokusy o destabilizaci země ze strany kohokoli. Opakovaně odsoudil útoky na cizí státní příslušníky.
„Apelujeme na všechny, kteří se zúčastní pochodu, aby respektovali policii,“ vyzval Phumelele Makoba, policejní komisař provincie KwaZulu-Natal, která by měla být jedním z ohnisek napětí. Policie slibuje masivní nasazení k zajištění pořádku, obavy z akce jsou přesto velké. March & March se brání, že nikoho nevyzývá k násilí. Podotkla však, že neponese odpovědnost za to, pokud se stane něco „špatného“.
Strach z násilí vůči cizincům sílí
„Máme strach, protože nikdy nevíte, co vám lidé plánují udělat. Není správné čekat a sledovat, co se stane,“ řekl Reuters sedmatřicetiletý Ebrahim Moosa, který se se svou ženou snažil v Durbanu dostat do autobusu do Malawi.
Mosambičan Antonio Njive, který v Jihoafrické republice vykonával různé práce od roku 2019, odešel 1. června poté, co mu byl vypálen dům. „Odešel jsem z domu bez oblečení. Všechno shořelo,“ vylíčil zmíněné agentuře telefonicky z mozambického Chibuta.
Mosambik, Malawi i Zimbabwe nestíhají uspokojit zájem o repatriaci svých občanů. Někteří lidé navíc nemají žádné bezpečné místo, kam jít, protože pocházejí ze zemí, kde zuří konflikty, například z Demokratické republiky Kongo.
Protestující viní imigranty z toho, že berou místním práci, zatěžují veřejné služby a jsou zodpovědní za vysokou kriminalitu. „Jihoafričané jsou unavení ze stání v dlouhých frontách v nemocnicích, ze soupeření o místa ve veřejných školách s nelegálními imigranty, ze soutěže o pracovní místa s cizinci. Jsou unavení z Nigerijců, kteří prodávají drogy mladým lidem,“ řekl novinářům Musa Hlongwa, šéf skupiny United South Africa.
Protiimigrační nálady maskují mnohem hlubší problémy
Protiimigrační nálady podle sociologických šetření rostou v celé společnosti. Průzkum Human Sciences Research Council ukázal, že 42 procent dotázaných v zemi nechce žádné cizince. Před pěti lety to byla třetina. Průzkum Afrobarometr zjistil, že sedm z deseti Jihoafričanů vnímá ekonomický dopad imigrantů jako negativní. Agentura Ipsos zjistila, že téměř tři čtvrtiny respondentů imigrantům z Afriky silně nedůvěřují.
Statistiky tvrdí, že v roce 2023 žilo v Jihoafrické republice 3,1 milionu imigrantů, tedy zhruba pět procent populace. To je relativně nízký podíl. Třeba ve Spojeném království podle OSN dosahuje sedmnácti procent, v Kanadě 23 procent a v Austrálii dokonce třiceti procent. Aktivisté však oficiální čísla zpochybňují.
Někteří experti míní, že nařčení z vyšší kriminality cizinců nejsou pravdivá. Další už dříve zdůrazňovali, že objasněnost i vážných kriminálních činů je tak nízká, že policie netuší, kdo je vlastně páchá.
Jižní Afrika v době apartheidu používala levnou práci z dovozu k udržení nízkých mezd v dolech, zemědělství i jinde. I po pádu tohoto režimu v devadesátých letech lákala JAR mnoho obyvatel subsaharských zemí svou prosperitou. Jenže dnes se země potýká s řadou problémů. Některé sektory a lokality stagnují, země zápolí s věčnými výpadky elektřiny a domácnosti s růstem nákladů. Zahraniční investoři odtamtud prchají kvůli koktejlu korupce, špatné infrastruktury, kriminality a omezujících zákonů.
Johannesburgu hrozí, že nad ním stát převezme kontrolu
Kritická je situace hlavně v provincii Gauteng, kde se nachází největší město Johannesburg. „Gauteng, navzdory své roli ekonomického jádra Jihoafrické republiky a přispěvatele více než třetinou HDP, je uvězněn v cyklu stagnace růstu, nekontrolované nezaměstnanosti a prohlubující se nerovnosti,“ citoval na jaře Bloomberg ze zprávy místní samosprávy.
Nyní agentura varovala, že správa Johannesburgu je v podstatě nefunkční, město chátrá, hrozí mu finanční kolaps a vládní intervence. Dluží státním energetickým a vodárenským společnostem stovky milionů dolarů. Došlo mu i palivo pro vozidla používaná k poskytování základních služeb, jako jsou opravy rozbitých silnic, nefungujících semaforů a chátrajících mostů. Problémy s vozy má údajně i policie. Úpadek města dopadá na hodnotu nemovitostí, jejichž ceny klesají, zatímco v Kapském Městě rostou.
V celé zemi ale míra nezaměstnanosti dosahuje téměř 33 procent a mezi nejmladšími je téměř dvojnásobná. Komentátoři míní, že krize na pracovním trhu je příliš rozsáhlá, aby se dala vysvětlit zahraničními pracovníky. Na vině je podle nich vláda, která nedokáže řešit vážné problémy, jako jsou nezaměstnanost, chudoba a stav veřejných služeb.
„Ignorují potíže, tolerují korupci, dovolují prohlubování úpadku a reagují až poté, co situace dosáhne svého vrcholu,“ postěžovala si Deutsche Welle socioložka Tessa Doomsová.
„Nejde tedy o to, že by lidé byli xenofobní. Ale spíše o to, že toto konkrétní hnutí vnímají jako místo, kde jsou slyšet a kde mohou najít jednoduché řešení složitých problémů,“ dodala.
Nárůst xenofobie je varovným signálem
„Migranti nezpůsobili krizi nezaměstnanosti v Jihoafrické republice, nezpůsobili kolaps místní samosprávy, nedeindustrializovali ekonomiku, nesnížili veřejné výdaje, nezavírali továrny, neprivatizovali veřejné služby, neoslabili ochranu pracovníků ani nedovolili rozkvět korupce,“ napsal pro Al-Džazíru šéf jihoafrických odborů SAFTU Zwelinzima Vavi.
Poukázal na historické kořeny vysoké nerovnosti v zemi v době kolonialismu a apartheidu i neschopnost ekonomické transformace země po změnách v devadesátých letech.
„Dnes miliony Jihoafričanů pociťují důsledky tohoto selhání. Hospodářský růst je od globální finanční krize v roce 2008 slabý. Výroba poklesla. Stabilní zaměstnání bylo nahrazeno nejistou prací a rostoucí neformální ekonomikou. Mladí lidé vstupují na trh práce, který nabízí jen malou naději na jisté zaměstnání,“ popsal současný stav.
Také Anthony Kaziboni z University of Johannesburg je přesvědčený, že špatný stav zdravotnictví a dalších služeb je důsledkem zanedbaných investic a tolerance úřadů ke korupci. Tvrdí, že během funkčního období bývalého prezidenta Jacoba Zumy bylo v důsledku korupce zmařeno více než devadesát miliard dolarů.
Komentátoři tak považují současnou vlnu xenofobie za varovný signál, který odráží frustraci místních. Zdůrazňují, že pokud ho bude vláda nadále ignorovat, může to vést k ještě větším potížím a nepokojům.
