EU podle loňských statistik Evropské komise dováží 133 miliard krychlových metrů ruského plynu ročně a polovina tohoto objemu se přepravuje plynovodem přes území Ukrajiny. V případě přerušení dodávek, ke kterému došlo v roce 2009 během krize mezi Ukrajinou a Ruskem, by bylo třeba chybějící objem doplnit. „Schopnost Evropy reagovat je od roku 2009 vyšší,“ míní však nejmenovaný odborník z branže.
Evropané by krátkodobě mohli spoléhat na tři faktory: použít jiné zásobovací trasy, sáhnout na vlastní zásoby, anebo koupit zkapalněný zemní plyn (LNG), který je možně přepravovat na lodích.
„Evropa je politicky slabá,“ myslí si expertka na energetiku ve společnosti Capgemini Colette Lewinerová. „Gazprom ale z krize roku 2009 nevyšel dobře, krize poškodila jeho pověst a skupina je v méně silném postavení.“
Plynovod Nord Stream, který od roku 2011 přímo spojuje Rusko a Německo přes Baltské moře, umožňuje přepravit 55 miliard krychlových metrů ročně. K tomu se přidává 30 miliard krychlových metrů ročně dostupných prostřednictvím plynovodu Jamal. Zvýšení objemu plynu přepravovaného oběma plynovody je ale třeba vyjednat s ruským monopolním vývozcem plynu Gazpromem. „S Rusy je tedy potřeba spolupráce, a ta se připravuje,“ uvedl jiný nejmenovaný zdroj z odvětví.
Země jako je Bulharsko, Finsko, Polsko nebo Slovensko jsou však nadále velmi zranitelné. Zde by mohl nastoupit druhý faktor, a to sdílení zásob plynu v rámci evropské solidarity. Nathalie Desbrossesová, která má ve společnosti Enerdata na starosti analýzu energetických trhů, například upozorňuje, že Evropa měla na konci roku 2013 kumulovanou kapacitu odpovídající 74 dnům spotřeby.
Nejistota kolem LNG
O věci pravidelně jedná unijní Skupina plynové spolupráce, která přijala opatření, jež mají umožnit obrátit tok plynu ze západu na východ. Jeden nejmenovaný expert ale míní, že na evropské úrovni je třeba koordinovaná a sdílená správa těchto zásob. To by prý umožnilo přečkat zimu jen s malou dodatečnou podporou v podobě LNG.
Spolehnout se výrazněji na mezinárodní trh s LNG je konečné řešení, které ale znamená problémy. Evropské země by totiž musely kupovat LNG na promptním trhu, kde jsou ceny podstatně vyšší než v dlouhodobých kontraktech s ruským plynem. LNG se v současnosti prodává hlavně v Asii, kde jsou ceny proti Evropě skoro dvojnásobné.
Celá věc má zásadnější význam i pro podniky v energetickém sektoru, protože hrozí, že vyvolá otazníky nad budoucností zemního plynu. Evropská komise má na podzim představit energetický a klimatický plán na rok 2030, Brusel přitom tlačí na rozvoj obnovitelných energií.
