Evropa řeší, zda přistřihnout VPN. Ve jménu bezpečí může ztratit kus svobodného internetu
- Debata o digitálním dohledu v Evropské unii se vyostřuje a v hledáčku úřadů se nyní ocitly technologie zajišťující anonymitu - VPN.
- Kritici varují, že snahy omezit zabezpečenou komunikaci v Evropě nebezpečně připomínají praktiky v autoritářských režimech.
- Poslanci v Evropském parlamentu žádají jasné vysvětlení, jaké kroky Komise plánuje v oblasti ověřování věku a regulace sítí.
V evropských debatách stále častěji zaznívá zkratka VPN, tedy virtuální privátní síť. Technologie, která pomáhá zachovat anonymitu na internetu, se dostala do hledáčku Evropského parlamentu. O „VéPéEnkách“ se však nemluví jako o něčem, co je třeba v otevřené, svobodné Evropě podporovat, ale naopak o něčem, čemu bychom měli zatnout tipec.
VPN jsou vlastně šifrované tunely mezi uživatelem a místem, k němuž se připojuje. Ztěžují sbírání vašich osobních dat, můžete se s nimi bez obav přihlásit k veřejné hotelové wi-fi, používat tam bezpečně internetové bankovnictví nebo rovnou koukat na seriály, které jste si předplatili doma v České republice.
Jak být v cizině i doma během jendoho kliknutí
VPN totiž dokážou maskovat vaši polohu, takže se před zbytkem světa můžete tvářit, že jste doma, i když jste zrovna v zahraničí (nebo naopak). Díky tomu na nich často závisejí i lidé, kteří se potřebují z dobrých důvodů chránit – jako třeba novináři, kteří odkrývají citlivé kauzy, nebo účastníci protestů v autoritářských zemích.
V zásadě jde všude o stejný princip – o to, aby měli lidé svou bezpečnost ve svých rukou a nečekali, co jim zrovna povolí stát, provozovatel sítě nebo cizí web. Tahle logika svobodného internetu byla dřív samozřejmá. A VPN dnes mnoha evropským politikům leží v žaludku, protože tuto svobodu pomáhají zachovat i v dnešním světě.
Kde udělali soudruzi chybu?
Jak se to stalo? Je to další dějství debaty „svoboda versus dohled“, která instituce EU zaměstnává už několik let. Začalo to sporem o „Chat Control“, tedy o to, zda by internetové firmy měly plošně skenovat, jestli při posílání zpráv nesdílíte něco závadného.
Jejím symbolem se stal výrok dánského ministra spravedlnosti Petera Hummelgaarda (autora dánské verze Chat Control), který před dvěma lety prohlásil: „Musíme se zbavit zcela chybného dojmu, že používání šifrovaných komunikačních aplikací patří k občanským právům.“
Tento zásah do soukromí původně získal dočasnou výjimku, ospravedlňovanou bojem proti šíření dětské pornografie. Protože se ale EU dlouho nedokázala shodnout na finálním řešení, Evropský parlament nedávno možnosti sledování výrazně omezil a výjimku (i díky mému hlasu) neprodloužil. Náš argument byl jasný – ze sledování uživatelů se nesmí stát něco běžného a očekávatelného.
Skenovat versus detekovat
Debata se tím posunula z plošného skenování k cílené detekci. Proto ten zájem o VPN, které jakoukoli detekci ztěžují. Řada politiků nejen v Dánsku, ale také ve Francii, Švédsku nebo třeba Španělsku by prostě byla nejradši, kdyby se lidé nedostali na internet bez povolení.
Tenhle reflex veřejné moci je pochopitelný. Úřady chtějí mít vždycky přehled, mnohdy z legitimních důvodů, jako je právě ochrana dětí. Jenže kvůli jednomu bohulibému cíli prostě nesmíme zahodit všechno ostatní, co nám svobodná komunikace přináší.
Navíc se tu pod závojem veřejného zájmu sbíhají zájmy, které by správně měly stát proti sobě: Vaše občanské průkazy, obličeje, otisky prstů atd. chtějí kontrolovat nejen státy, ale i provozovatelé digitálních platforem, pro něž jsou ověřené údaje nejlépe zpeněžitelné. A když vlády a nejvlivnější světové korporace chtějí totéž, občan by se měl mít hodně na pozoru.
Kam se bude regulace ubírat?
Proto jsem se v Evropském parlamentu podepsal pod otázku na Komisi, kterou inicioval kolega z naší konzervativní frakce ECR Piotr Müller. Chceme, aby Komise veřejně odpověděla, co plánuje udělat s VPN, jak se staví k výzvám týkajícím se ověřování věku na internetu a v neposlední řadě kdo bude zodpovědný za případné úniky citlivých dat.
Naším cílem je dostat téma na plénum a vynutit si jasné stanovisko Komise dřív, než přijdou konkrétní návrhy, které zastánce soukromí postaví do defenzivní pozice. Nenechme si vnutit narativ, že „kdo používá zabezpečené technologie, dělá něco podezřelého“. V dnešním světě je naopak nutnost takovou možnost mít.
EU se nesmí chovat jako vlády v Minsku, Moskvě nebo Pekingu. Pevně zakotvené občanské svobody jsou jedna z hlavních věcí, která Evropu odlišuje od ostatních. Všechny pokusy zničit svobodný internet musíme rázně odmítnout, dokud je čas.
Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.
