Střídání es. Tak by se dala popsat situace v hokejové brance Vítkovic. Na místo nejlepšího brankáře loňské extraligové sezony Jakuba Štěpánka, který odešel chytat do Petrohradu, přichází z Rigy zkušený Martin Prusek. Mistr světa z roku 1999 se vrací tam, kde svoji úspěšnou kariéru začal.
Na jak dlouho jste podepsal smlouvu?
Na dva roky s opcí.
Proč jste už nechtěl v Rize pokračovat?
Působení v Kontinentální lize mi bohatě stačilo. Po většinu času jsem tam byl sám. Prostě to nešlo. Mám už velké děti, které začnou chodit do školy, a aby chodily v Rusku, to jsem nechtěl.
Hrálo roli, že jste podepsal smlouvu ve Vítkovicích to, že odešel Jakub Štěpánek?
Jasně. Takhle to bylo i předběžně domluvené. Kuba je kvalitní gólman, který se chce poprat o místo v zahraničí, a Vítkovice sháněly náhradu. Kdyby Kuba zůstal ve Vítkovicích, asi bych tam nešel.
Teď jste ve Vítkovicích, kde se buduje nový tým. Nemáte strach, že se v Ostravě nebude hrát ve vyšších patrech tabulky jako loni?
Určitě nemám. Vítkovice sice před novou sezonou hodně omladily, ale silný mančaft tady je pořád. Myslím, že máme na to, abychom se dostali do vyřazovacích bojů.
Působil jste v NHL i v KHL. Dají se tyto dvě soutěže nějak srovnat?
Těžko. Každá ta soutěž má svoje. Ale vidím to tak, že NHL je pořád kvalitnější liga, než ruská KHL. Vždyť i ti nejlepší Rusové odcházejí do NHL. V Rusku hrají i Kanaďané, ale především ti, kteří mají problém sehnat smlouvu v NHL. Rusové navíc dobře platí. KHL je ale také dobrá soutěž, vždyť v ní hrají borci třeba jako Jágr. Ale opravdu těžko se to srovnává. I střelci z NHL by měli třeba problém si zvyknout na širší hřiště.
Které hokejové období bylo pro vás nejpříjemnější?
Asi doba, kdy jsem chytal v NHL. Tam jsem sice hrál ve dvou týmech, Ottawě a Columbusu, ale hlavně Ottawa se mi vryla do paměti. Byl tam silný tým, a co se týče města, bylo to výborné i pro rodinu. V Columbusu už to bylo horší. Mančaft tam nebyl tak kvalitní a na místo v play-off jsme ztráceli i třicet bodů. Pomalu v polovině soutěže jsme věděli, že po základní části budeme mít po sezoně.
Byl jste i u dvou bronzových medailí a jednoho titulu mistra světa. Vždy ale jako brankář číslo tři. Nemrzí vás to s odstupem času?
Teď už ani ne. Ale když jsem byl mladší, tak jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych chytal. Ale teď vím, jaký to byl úspěch vůbec se dostat na mistrovství světa. Vždyť se mnou v nároďáku byly hvězdy jako Roman Čechmánek nebo Milan Hnilička. Tehdy byla česká brankářská škola proslavená, v NHL jsme měli snad šest nebo sedm brankářů, kteří výborně chytali.
