Porsche mezi kytarami: Proč nástroj po hvězdě Red Hot Chili Peppers stál milion a jak se dostal do Česka
- Kytarista kapely Mirai Tomáš Javůrek vysvětluje, proč s nástrojem za milion korun koncertuje a proč kytarám v letadle kupuje vlastní letenku, někdy dokonce na jméno Kytara Elektrická.
- I když se vintage kytara může zdát jako předražený kus starého nábytku, její zvuk zformovalo sedmdesát let zrání, které moderní CNC stroje nenapodobí.
- Příběh Stratocasteru z roku 1959, který patřil Joshu Klinghofferovi z Red Hot Chili Peppers, v sobě nese energii největších světových pódií i tragický podtón.
Vypadá jen jako starý otlučený kus dřeva, ale rezonuje v něm historie světového rocku. Elektrická kytara Fender Stratocaster z roku 1959. Když se kytarista kapely Mirai, Tomáš Javůrek, rozhodl zaplatit za ni bez pár drobných milion korun, kupoval si více než hudební nástroj.
V rozhovoru popisuje, v čem se kytara po jeho idolu Joshi Klinghofferovi z Red Hot Chili Peppers (RHCP) liší od nástrojů vyrobených dnes a proč je pro něj i přes milionovou hodnotu především pracovním nástrojem, který nezůstane zavřený v trezoru.
Dalo by se říct, že je to jen kus dřeva, tři cívky, tři potenciometry a několik kovových součástek. Vy jste ale za tuhle kytaru utratil bezmála milion korun. Proč by to mělo stát tolik peněz?
Když to podáte takto, tak ano, dá se to teoreticky zjednodušit. Ale tyhle kytary jsou historické kousky, které už nikdy nevzniknou. Někdo si může říct, že materiály jsou zaměnitelné, ale to není pravda. Tato kytara je z roku 1959 a použité dřevo bylo už tehdy velmi staré. V továrně Fenderu tehdy navíc pracoval malý tým a například snímače se vinuly ručně. Dnes kytary vyřezávají CNC mašiny a ve fabrice Fender pracují stovky lidí.
Jsou to nástroje ze zlaté éry, které se zapsaly do historie a povědomí hráčů a skladatelů. A jejich hodnota roste i proto, že jich bylo vyrobeno jen pár kusů.
A ani když si objednám Masterbuilt z Fender Custom Shopu, na kterém bude konkrétní kytarář pracovat ručně, nedocílím stejného výsledku?
Není to stejné. Takové kytary se originálům velmi blíží – Masterbuildeři často vezmou konkrétní slavnou kytaru, třeba Blackie Erica Claptona, rozeberou ji, změří každou část a udělají přesnou kopii. Bude znít velmi podobně, ale nikdy ne stejně. To stáří dřeva a fakt, že po dekády pracovalo, moderní technologií nijak nenafingujete.
Ani kdybych vyrval prkno z podlahy renesančního zámku a nechal si z něj mistrem kytarářem vyrobit nástroj?
Můžete se o to pokusit, ale těch komponentů je tam více. Důležitá vlastnost je například to, jak tělo reaguje na krk. Ty nástroje jsou, jak my rádi říkáme, kus od kusu. Můžete vybrat to nejstarší možné dřevo, ale ne vždy je to záruka.
Když si koupíte kytaru z roku 1959 za milion, ještě to neznamená, že bude znít skvěle. Na kytary je potřeba hrát, dřevo potřebuje rezonovat. Mám rád kytary, na kterých je vidět, že se na ně hodně hrálo, tam je předpoklad, že budou znít skvěle. Zachovalé kousky s pěkným lakem sice mají svou sběratelskou hodnotu, ale jako nástroj nemusejí znít tak dobře jako ohrané kytary. Protože pokud ležely někde čtyřicet let ve futrálu ve sklepě, je to na nich poznat. Je pak cítit, že je kytara nevyhraná, toporná.
Šel jsem za vámi s předsudkem, že pro vás je hlavní hodnota v tom, že na kytaru hrál Josh Klinghoffer. Vy ale působíte přesvědčeně, že jde hlavně o kvalitu nástroje.
Rozhodně. Jel jsem se na tu kytaru o butiku v Paříži podívat s tím, že ji nechci koupit jen proto, že ji měl Josh. Už jsem předtím měl nějaké staré Fender Stratocastery a byly to super kytary. Jednu z nich, nástroj z roku 1964, jsem si tam bral na porovnání. A Joshova kytara byla zvukově o deset patnáct procent lepší. To byl důvod, proč jsem se ji rozhodl koupit. Samozřejmě, ta emoční stránka věci, to že na ni hrál můj hrdina, k mému rozhodnutí velmi přispěla, nebudu lhát. Ale hledali jsme na internetu podobné kytary z roku 1959 a srovnávali jsme, kolik mě stál samotný fakt, že ten nástroj patřil Joshovi Klinghofferovi. Najít můžete Fender Stratocaster z roku 1959 za cenu okolo 750 až 800 tisíc korun. Moje kytara stála přibližně 930 tisíc korun, takže to, že na ni hrál Josh, přidalo na hodnotě plus mínus sto padesát tisíc korun. Ale to pro mě jako pro kluka, který vyrůstal na Red Hot Chili Peppers, byla částka, kterou jsem byl ochotný dát
Pro kytaru jste letěl do Paříže do kytarového butiku Matt’s Guitar Shop. Jak se tam dostala?
Majitel butiku Matt Lucas ji pořídil kytaru v Chicago Music Exchange, což je světoznámý obchod se starými kytarami, a tam ji prodal přímo Josh Klinghoffer. Matt, jak mi vyprávěl, měl štěstí, že byl tou dobu v USA, hned druhý den mu z obchodu volali, protože Mattova specialita jsou právě kytary celebrit. Další den se tam vypravil a kytaru koupil.
Když jsem ji uviděl na fotce na Instagramu, kde ji Matt inzeroval na prodej, hned jsem mu psal. Na YouTube najdete videa, jak na ni Josh Klinghoffer hraje například na festivalu Lollapalooza v roce 2018 v Jižní Americe. A já jako veliký fanoušek Redhotů jsem tu kytaru od pohledu znal, protože má velmi specifický, takový ohnivý vzhled. Matt odpověděl, jasně, přileť, ale být tebou bych si pospíšil, protože už mi psali lidé z Jižní Ameriky a z Japonska. Bylo to vloni v červenci, objednal jsem letenky a během týdne jsme tam s Lukášem Chromkem a Adamem Krofiánem, se kterými máme YouTube kanál Kdo má nejlepší gear, letěli.
Je nějaká možnost, že by to byl podvrh?
Řešil jsem to s lidmi, kteří se ve starých kytarách hodně vyznají. Kytaru můžete rozebrat, odšroubujete krt, podíváte se pod něj, pod pickguard, který nese snímače, kde jsou různé značky a nápisy, které potvrzují, zda je to kytara z daného roku. Je vyloučeno, že by to byl podvrh. A zároveň mi už prošlo rukama pár kytar ze šedesátých let, takže už mám nějakou zkušenost. Takhle by ten „fejk“ nehrál.
Proč tak dobrou kytaru Josh Klinghoffer prodal?
Nevím to stoprocentně, ale zřejmě je za tím smutný příběh. Joshovi se asi před rokem stala nepříjemná věc, když řídil v Los Angeles svůj velký chevrolet. Zatáčel na křižovatce, nedával pozor, protože koukal se do mobilu, a srazil člověka. Pán kolem 45 let, otec od rodiny, následně zemřel. Takže obrovský průšvih. Protože je Josh Klinghoffer celebrita, stala se z toho v médiích ostře sledovaná věc. Josh bude zřejmě muset platit velkou kompenzaci pozůstalým. To je asi jeden z důvodů, proč se zbavil téhle kytary.
Vaše nová kytara má svoje jméno, jak ho získala?
Na hlavě zezadu je nálepka s nápisem Maggie a po ním je dvojka. Předpokládám, že dvojku tam dal kytarový technik od Joshe a znamená to, že jde o druhý hlavní koncertní nástroj. Maggie byla velkou fanynkou RHCP, objížděla spoustu koncertů, později ale měla velmi vážnou nemoc a zemřela. A kapela se rozhodla, že každý po ní pojmenuje jeden svůj nástroj. Ta kytara má kolem sebe spoustu silných příběhů.
Možná není nic výjimečného, když si někdo koupí svůj nástroj za milion…
No, někdo se může zamyslet, že je to trochu overkill… Samozřejmě, že bych nemusel hrát na takhle drahou kytaru. Kdybychom se bavili jen o té kvalitě a porovnávali to, kolik kytara stojí vůči tomu, jak hraje, tak bych řekl, že u nástroje jako je ten z řady Fender Custom Shop za přibližně sto tisíc korun, dostanete poměr cena výkon mnohem lepší. Ale pořád je tahle stará kytara o třicet procent lepší nástroj. Ale není to desetkrát lepší nástroj. Připlácíte si opravdu hodně za to, že to je to vintage záležitost. Ale má i svou historickou hodnotu a můžete se na to dívat jako na investici. Do budoucna bude růst na hodnotě.
Bude to váš pracovní nástroj?
Ano, už je. Naivně jsem si říkal, že na tu kytaru nebudu hrát, budu ji mít doma a budu se k ní modlit, má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. Pak jsem ji ale vytáhl na koncert a pochopil, jak se mi na ni hraje dobře, jak si našla přesně to potřebné zvukové spektrum. Je to hodně pronikavý nástroj, dokonalý do kapely. Odehrál jsem na ni vloni polovinu našich summerfestů a už jsem ji nedal z ruky. Pochopil jsem, že jsem doteď jezdil Škodou Octavia a tohle je Porsche 911.
A poznají to posluchači?
To je dobrá otázka. Myslím si, že trénovanější ucho to uslyší. Ale zásadní je fakt, že ta kytara strašně ovlivňuje to, jak na ni hraju. Obrovsky mě inspiruje hrát určitým způsobem, kterým bych na jinou kytaru nehrál. A to už slyšet je.
Máte o ni strach?
Mám o ni veliký strach. Když ji mám s sebou, mám ji pořád na zádech, tohle opravdu není kytara, kterou bych nechal někde ležet na stojanu.
Když bluesman Joe Bonomasa cestuje se svými kytarami, kupuje jim sedadlo vedle sebe v letadle. Jak cestuje vaše kytara?
Tahle kytara také měla svoje sedadlo, když jsme letěli z Paříže. Takový nástroj prostě nemůžete poslat v zavazadlovém prostoru.
A to ji nemůžete mít v letadle třeba jen mezi koleny nebo v zavazadlovém prostoru nad hlavou?
Ne. Z bezpečnostních důvodů musí mít svoje sedadlo u okna, musí být v obalu a připoutaná.
A co uvádíte při koupi letenky?
K tomu mám docela legrační příběh, který se váže k cestování s předchozí kytarou, když jsme letěli s kapelou natáčet klip do Malagy. Na stránkách aerolinky nešlo nikde najít, jak se kupuje letenka pro předmět, jako třeba drahý nástroj. Neměl jsem trpělivost to na webu víc hledat, tak jsem koupil letenku jako pro pasažéra a napsal jsem do kolonky pro jméno a příjmení Kytara Elektrická. Paní v Praze na letišti na přepážce to nevzala úplně s humorem. Přitom jsem si zaplatil plnou cenu i pro kytaru. To ale neocenila a poslal mě, ať si to jdu vyřídit jinam. Nakonec to samozřejmě nebyl problém.
Každá aerolinka to má jinak. Když jsme letěli z Paříže, řešil jsem to dopředu telefonicky.
Svoji předchozí starou kytaru z roku 1964 si necháte, nebo ji prodáte?
Ještě jsem ji nějakou dobu po koupi téhle kytary měl. I když jsem ji měl moc rád, s kapelou jsem s ní odehrál některé velké koncerty a měla pro mě už i sentimentální hodnotu, nakonec jsem si říkal, že je trochu zbytečné vlastnit dvě v podstatě velmi podobné kytary za tolik peněz, tak jsem se ji rozhodl prodat. Inzeroval jsem ji na mezinárodní webu Reverb, ale zajímavé je, že se mi ozval pán z Prahy. Za dva týdny si pro ni přijel a bylo hotovo.
Čímž pro vás je Josh Klingoffer?
Kapela Red Hod Chili Peppers mě hodně formovala, jak kytarista John Frusciante, tak Josh Klinghoffer. V době, kdy jsem Redhoty nejvíce poslouchal, byl Josh jejich kytaristou, od roku 2009 do roku 2019. V O2 aréně v Praze jsem si vystál frontu, abych byl v první řadě před ním. Je to pro mě idol. Zařadil bych ho mezi velikány jako Eric Clapton, Jimi Hendrix, John Mayer, Angus Young. To jsou jména, která mě nejvíc formovala. Josh mezi ně rozhodně patří a mít možnost vlastnit po něm kytaru mi přišlo jako nepopsatelné.
Jak se stalo, že se živíte muzikou?
V deseti letech jsem začal hrát na kytaru. Už jsem chtěl hrát dávno před tím, ale v sedmi letech mi učitel v ZUŠ v Havířově tvrdil, že jsem na to ještě malý. V deseti letech mi mamka našla fajn mladého učitele, k němu jsem do ZUŠ chodil sedm let. Mezi tím jsem se učil i na bicí a chodil jsem na zpěv. Hudba pro mě vždycky byla největší vášeň, vzbuzovala ve mně největší emoce. Hrál jsem pak v různých kapelách v Havířově. V roce 2017, když kapela Mirai hledala kytaristu, mě klukům z Mirai různí muzikanti z Havířova doporučili. Mirai Navrátil mi zavolal, zda bych chtěl přijít na konkurz, tak jsem se chytnul příležitosti. Naučil jsem se všechny písničky, přišel na zkoušku a krásně si to sedlo.
Měl jsem obrovské štěstí. V roce 2017 jsem přesně skončil studium na gymnáziu a rovnou jsem naskočil do rozjetého vlaku kapely Mirai. Ten rok byl pro kapelu stěžejní – ne díky nějaké mojí zásluze – vyhráli jsme Slavíky i cenu Anděl. Byl to start skoro z nuly na sto.
S kapelou se teď chystáte na největší českou koncertní metu, a to je stadion v Edenu…
Klepu na dřevo, že se kapele daří posouvat laťku stále výš a výš. Náš největší koncert v Edenu bude v červnu 2027. Už prodáváme vstupenky.
Dá se v Česku muzikou uživit?
Myslím si, že ano. Ale na té vysoké úrovni. Ať už děláte rap, rock nebo pop, musíte být v první desítce, aby to šlo.
Beru jako obrovské privilegium, že se můžu živit něčím, co mě naplňuje, hrát na kytaru po svém idolovi a přenášet radost z hudby dál.
Kromě kapely jste také založil YouTube kanál pro kytarové nadšence. Na co se zaměřuje?
S Lukášem Chromkem a Adamem Krofiánem jsme rozjeli pořad Kdo má nejlepší gear. Kluky považuju za dva nejlepší kytaristy v Česku, proto jsem s nimi chtěl udělat kanál na YouTube. Před dvěma roky jsme natočili první video, ve kterém řešíme, rozdíl různých kytar mezi sebou, byl to právě Feneder Stratocaster, tehdy jsem tam měl právě Stratocasterera z roku 1964. Porovnávali jsme tam kytary v různých cenových relacích, ať už ve standardní model z USA, který se pohybuje kolem 40 až 50 tisíc korun až po ten nejvyšší vintage model za stovky tisíc. A zajímavé je, že častokrát se může stát, že model, který stojí pár desítek tisíc korun, může být výjimečný. V každém díle řešíme jiný typ kytary…
S kolegy kytary také prodáváte…
Všichni sbíráme kytary a máme je rádi. Na ten popud jsme loni v prosinci založili malý on-line butik. Prodáváme nástroje, které nám prošly pod rukama ve studiu nebo na pódiu. Jsou to všechno kytary, které jsou vyhrané a podle nás opravdu stojí za to. Zatím je to spíš zábava, ale máme představu, jak do toho začneme víc šlapat. Myslím, že je k tomu na českém trhu příležitost.
Vloni jste se oženil a zároveň si koupil kytaru za milion. Jak to své novomanželce vysvětlujete?
Mám to štěstí, že jsem si našel skvělou partnerku, která mě v mých investicích podporuje, vidí můj obrovský zápal pro věc, a vidí, že je to moje živobytí. V tom má ode mne respekt a obdiv. A abych to upřesnil: tu kytaru jsem si koupil asi měsíc před svatbou.
Prodáte ji někdy?
Pokud se nedostanu do nějakých potíží, chci si tuhle kytaru nechat do konce života a třeba ji jednu zdědí moje děti.
