Zvyšování platů státní správě je zběsilé a zásadně ohrožuje ekonomiku, říká lídr tradičních keramických závodů

Energetická krize, drahé vstupy a měnící se vkus zákazníků tlačí výrobce keramických dlaždic do defenzivy. Lasselsberger drží pozice, investuje do moderních technologií a hledá rovnováhu mezi náklady, cenami a zaměstnaností. Její šéf Herbert Kraus v rozhovoru popisuje, proč je dnes průmysl pod tlakem, jak stát vysává pracovní trh a proč bez rychlé pomoci může Česko ztratit konkurenceschopnost. 

Rostoucí náklady na energie musí být pro firmu velmi náročné, v jaké je kondici? 

Nehroutíme se, dílčí neúspěchy patří nejen k naší branži. Máme ale hodně práce s tím, abychom dokázali předloňské dobré výsledky alespoň zopakovat. V tak těžké době není naší ambicí růst za každou cenu, spíše se snažíme udržet pozice. 

Na kterých trzích nyní ztrácíte nejbolestněji? 

V Německu a Rakousku to není nejrůžovější. Německo v posledních letech strádá, je tam hodně špatná nálada. V poslední době však vidíme náznaky, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Naopak Rakousko vypadá, že ještě rok pojede v depresi. 

Ve kterých zemích naopak rostete? 

Zajímavý a důležitý je pro nás český trh, kde jsme se dokázali odrazit ode dna. Lepší se zdejší nálada i prodeje. Z méně obvyklých trhů se nám daří expandovat v Kanadě, i přesto, že je náš materiál těžký a jeho přepravu provází značné náklady. Děláme tam nejen základní stavby, ale například i bazény. 

Působíme na více než devadesáti trzích, takže se zakázky různí. Od roku 2018 například dodáváme do showroomů Škodovky, naše dlaždice putovaly i do nových ženských kolejí nové univerzity v Saúdské Arábii, nedávno jsme zásobovali i kasárny kuvajtské armády – to byl pro představu objem dlažby, který by stačil na 1,5 tunelu Blanka. 

Ceny energií a dopad na nabídku

Jak jste tedy loni hospodařili? 

Prodali jsme necelých dvacet milionů metrů čtverečních našich produktů a utržili přes 4,4 miliardy korun, meziročně je to takřka totožný výsledek. Naše výkonnost je těsně připoutaná k ceně energií. Do konce roku 2022 se nám skvěle dařilo. Tehdy ale vypuklo cenové šílenství kvůli energetické krizi. 

Od konce roku 2021 do září 2022 jsme museli zvýšit ceny čtyřikrát, dohromady asi o čtyřicet procent. Obchodní partneři si brali hodně zboží na sklad, na obchod to mělo fatální dopad. Následující roky včetně loňského proto byly velmi náročné. 

O kolik dražší jsou vaše produkty dnes ve srovnání s dobou před explozí cen energií v Evropě? 

Tak například dlaždice pro běžného spotřebitele, která stála před krizí pět set korun za metr čtvereční, zdražila v nejhorším období k 950 korunám. Dnes jsme na necelých osmi stech. 

Obecně řečeno: nejprve jsme zdražili zhruba o zmíněných čtyřicet procent, od té doby průběžně zlevňujeme. Jsme někde na půli cesty k původnímu stavu. Elektřinu musíme nakupovat na několik let dopředu. Tři čtvrtiny naší spotřeby tvoří zemní plyn, zbytek tvoří elektrická energie. Možná vás to překvapí, ale podobně důležitý jako cena energie je i vývoj vkusu zákazníků. 

Jak to myslíte? 

Mix produktů, které jsme prodávali ještě v roce 2022, je oproti dnešku úplně jiný. Lidé čím dál víc chtějí větší formáty obkladů z kvalitnějších materiálů. Ještě před deseti lety byl základní formát keramické dlaždice 30 na 30 centimetrů. Před pěti lety to byl formát 60 na 60, dnes se ve velkém prodává formát 120 na 60, umíme ale i 120 na 240. Máte jednolitý povrch a málo spár. 

Design na takovém výrobku více vynikne. Jsme za to rádi, protože zákazník poptává prémiové zboží s vyšší přidanou hodnotou. Na druhou stranu nás tím dostává pod tlak – musíme investovat do větších linek s vyšší kapacitou. Abychom udrželi krok s trendem, tak jsme předloni pořídili linku za 1,5 miliardy. Starší malá pec, která uměla formát 30 na 30, měla roční kapacitu 1,8 milionu metrů čtverečních. Nová velká pec, která umí formát 120 na 120, zvládne až pět milionů metrů. 

O energiích jsme mluvili, co náklady na lidi? 

Ve zvyšování mezd se snažíme kopírovat republikový trend. Bohužel se stát rozhodl zcela nepochopitelně přidávat státním zaměstnancům takovým tempem, že má soukromá sféra veliký problém tomu stačit. Pokud bude stále více kvalitních lidí pracovat na pozicích, kde mají velmi omezenou možnost vyprodukovat přidanou hodnotu, tedy ve státní správě, tak stát nakonec začne chřadnout, nebude mít například rostoucí tržby firem ke zdanění. O tom přináší historie nespočet důkazů. 

Stát vysává trh práce

To zní, jako kdybyste měli i vy s tímto trendem vážný problém… 

Bohužel už v některých profesích dost jasně vidíme, že je pro lidi atraktivnější práce pro stát. Zběsilost přidávání ve státní správě vidím jako jedno z nejvážnějších ohrožení české ekonomiky jako takové. To tempo – naposledy o deset procent – je nesmyslně vysoké, protože není vyvážené růstem efektivity. Až to začne být pro podnikatele neúnosné, přestěhují se tam, kde zátěž není taková. 

Soukromá firma si může dovolit obvykle jednotky procent, na úrovni inflace. Ne deset ročně. Jeden rok nad tím možná mávnete rukou. Když to ale takhle půjde více let po sobě, tak nezadržitelně rostoucí příjmy ve státní sféře budou tak vysoké, že soukromník nezvládne na trhu práce konkurovat. To je bohužel nevyhnutelný dopad stále větší míry populismu v české politice. S miliardami žonglují jako s míčky. 

Naplňuje se tato hrozba pro českou ekonomiku částečně už nyní? 

Ano, například průmysl takto ztrácí konkurenceschopnost. To je vážné. Z průmyslu má stát významné příjmy z nákupu surovin, prodeje produktů, zisků podniků i příjmů zaměstnanců. V průmyslu pracuje mnoho lidí a vytváří velmi dobrou přidanou hodnotu. 

Každý člověk, který přejde ze soukromé do státní sféry, se mění z čistého dodavatele peněz státu na čistého příjemce. Jak dlouho to takhle chce stát dělat, když bude uměle navyšovat atraktivitu práce pro něj? Nerad bych se někoho dotkl, proto nebudu úplně konkrétní. Ale u každé profese platí, že pokud chceme razantně přidávat, tak musíme současně i adekvátně zvýšit produktivitu. 

Z úsporných důvodů jste zavřeli závod v Podbořanech a propustili desítky zaměstnanců. Chystáte se zavírat i další závody? 

Ne. Měli jsme jich pět, jeden jsme zavřeli. Byla tam linka, která nebyla z nejnovějších a produkovala menší dlaždice, o které už není takový zájem. Areál v Podbořanech budeme používat jako sklad ještě dva až tři roky, než doprodáme materiály. Je to těžký proces, ale nezbytný. O to efektivnější jsou ostatní závody, hlavně Lubná u Rakovníka. 

Bude následovat další významnější propouštění jako v Podbořanech? 

Ne, dějí se pouze běžné odchody. Určité typy jednodušších profesí propouštíme, například manipulanty. Naopak nabíráme kvalifikovanější sílu. Máme orientačně 1200 zaměstnanců, přičemž v příštích třech letech jich odejde asi 120 do důchodu. Často to jsou lidé na klíčových pozicích, ať už v řízení, nebo odbornosti. Musíme proto mít speciální vnitropodnikový program a strategii pro zajišťování těchto odborníků. 

Vidíte konkrétní řešení, která by mohla pomoci a zvýšit konkurenceschopnost obecně energeticky náročnějších firem? Taková, která by mohla zavést nová vláda Andreje Babiše (ANO)? 

Vláda na řešení pracuje, to jí nesmíme křivdit. Ostatně už nyní je vidět, že téma si začíná razit cestu na politickou úroveň. V úterý 10. února proběhla konference České Antverpy, kde vláda spolu se zástupci energeticky náročného průmyslu otevřeně diskutovala konkrétní možnosti řešení kritické situace. Teď bude klíčové, zda se tato debata promění v rychlá a účinná opatření – výsledky ukážou následující měsíce. 

Vláda by především měla na nenadálé situace reagovat v reálném čase, a ne se zpožděním. Například Německo, které se rozhodlo masivně dotovat energeticky náročné firmy, často dusí konkurenty českého průmyslu. Není žádná hanba podporu později zrušit, když už není potřeba. Nutné je ji ale aktivovat bezodkladně, když byznys hoří. 

V reálném čase se řeší především téma Filip Turek… 

Co bych k tomu dodal. Je to strašné. Navíc to jsou naprosto zbytečné malichernosti z pohledu etiky a slušnosti tak jednoznačné. Lidé, kteří jsou zodpovědní za zaměstnávání tisíců lidí, se nad tím mohou zasmát, zároveň jim je z toho do pláče. Chová-li se někdo dlouhodobě jako Filip Turek, tak pro mě přece vůbec není tématem, zda by měl nebo neměl zastávat jakýkoliv post.