Auta jsou přetechnizovaná. Zjednodušme je, vyzývá nový šéfdesignér interiérů Škody Park

Bakaláře jste vystudoval doma v jihokorejském Soulu a pak jste se přestěhoval za studiem do Evropy. Co pro vás byl největší kulturní šok?

Něco vám prozradím. Většina Korejců, Číňanů a Japonců, kteří se vydají do Evropy studovat nebo pracovat, nejvíce trpí kvůli jídlu. A já trpěl také. Autentických kvalitních asijských ingrediencí je tu prostě pořád málo. Zlom u mě nastal, když jsem narazil na letišti. Obří zavazadlo jsem měl narvané potravinami k prasknutí a přesáhl jsem váhový limit. Trapné. A tehdy jsem se rozhodl: ode dneška už žádné korejské jídlo. A skutečně jsem přestal, tehdy jsem pobýval v Itálii. Na můj další život to mělo zásadní dopad.

Jaký?

Naučilo mě to otevřít mysl novým věcem. V supermarketu jsem musel poznávat vše nové, to samé v restauracích. Přátelé v Evropě pořád chodí do asijských obchodů, já už takřka vůbec. Zamiloval jsem si českou kuchyni. Je mnohem sofistikovanější než německá, jež působí spíš dojmem firemní kantýny. Česká má prémiový odlesk, jako kdyby vám pokaždé vařila maminka. A objevuji tady stále nové věci. Zrovna dnes jsem si koupil tři krabičky medovníku, který jsem dosud neznal. Báječné. Výrazné odlišnosti lze najít nejen v kuchyních, ale také v přístupu k výuce studentů v Evropě a Asii.

Vystudoval jste prestižní Royal College of Art v Londýně, nazval byste i tuto zkušenost kulturním šokem?

Máte pravdu, tenhle šok byl možná větší než ono vaření. Byl jsem na evropskou kulturu hrozně zvědavý. Je to domov minimalismu, jednoduchosti. Stylu, který je mi vlastní. Očekával jsem, že mi v Londýně konečně odhalí ten tajný recept, jak se ten nejlepší design dělá. Když budu znát tenhle kód, budu dobrý. Samozřejmě jsem byl naivní, byť ne tak úplně. Asijské školství totiž daleko více dbá na výuku mechaničtějších dovedností: jak kreslit atraktivnější tvary a podobně.

Kdežto Londýn?

To je jiný svět. Kulturní šok. I když tam přijdete na přednášku s něčím přenádherným, stejně bude klíčová debata ve stylu: Proč tohle potřebujeme? Vysvětlení je jednoduché – v centru pozornosti je člověk. Nikdo se příliš nezaobírá tím, zda je dílo hezké, či ošklivé, ale tím, jak může světu prospět. Pamatuji si, že jsem v rámci jednoho kurzu kreslil sporťák. Byl jsem jediný, překvapilo mě to. Spolužák například kreslil parkoviště. Dělal návrh, jak efektivně parkovat ve městě. „Proč zrovna tohle?“ ptal jsem se sám sebe. Pak mi to došlo. Tohle je to, co Londýn učí. Najít řešení, která lidem skutečně pomohou. To je to největší, co mi Londýn dal: ne krása, ale člověk je na prvním místě. A tím se řídím i ve Škodě.

K vaší aktuální práci se hned dostaneme, jen mi ještě povězte, ve které fázi svého života jste se rozhodl, že se budete věnovat zrovna automobilovému designu a proč? Kreslil jste si už jako dítě?

Jasně, jakmile jsem viděl nepopsaný papír, nutilo mě to ho „vylepšit“. Nekreslil jsem ani tak auta, jako spíš zvířata, fotbalisty střílející gól a mnoho dalšího. V ruce jsem měl spíše kostky lega než autíčka. Ten hlavní verdikt ale přišel až na škole, když jsem jako teenager přemýšlel, co budu dělat. K umělecké dráze mě přiměly paradoxně předměty jako matematika, fyzika či chemie, které pracují jen se špatnými a správnými odpověďmi. Ano, i na výtvarce vám může váš kantor ohodnotit dílo jako slabší, ale nikdy nemůže říci, že to máte špatně.

Chan Park (designer škoda auto) | e15 Michaela Szkanderová

A proč design aut?

Jeden moudrý člověk mi před čtvrtstoletím poradil a řekl, že v budoucnu se bude většina technologií integrovat. Měl pravdu, podívejte se, jak dopadl byznys s foťáky a kamerami. Skončily v mobilu, stejně jako budíky, přehrávače… Ale tehdy i dnes bylo a je jasné, že se tohle auta netýká. Smartphone vás z A do B nepřeveze. Tahle myšlenka mě tehdy zaujala, že se budu věnovat produktu, který má budoucnost.