Dům s výhledem na Medník levituje nad terénem. Pan domácí s kamarádem tesařem jej postavili sami

Na trojúhelníkovitý pozemek na temeni kopce nad údolím Sázavy pozval majitel tvůrce ze studia päivä architekti už podruhé. V roce 2010 zde rekonstruovali jeho rodinný dům postavený na počátku 20. století. Objekt přestavěli poměrně zásadně a doplnili ho o vysutou část přesahující do zahrady.

O dekádu později majitel seznal, že potřebuje více prostoru jednak pro rodinu, jednak pro tvůrčí aktivity vlastní a pro výtvarnou i sportovní činnost své ženy. Což takhle vytvořit prostor, kde by se dalo žít, malovat a zároveň uspořádat malé umělecké sympozium nebo jógový víkend?

Stavba levituje nad kořeny stromů

„Nabízelo se hmotu domu již nerozšiřovat, ale umístit na pozemek takřka samostatný nový objekt, který ale bude provozně propojený s tím stávajícím. A umístit ho tak, aby se co nejlépe zužitkoval potenciál zahrady, a skutečnost, že z tohoto místa se otevírá výhled na Medník, do údolí Sázavy a je to nejblíž u lesa,“ popisuje východiska architekt Miloš Munzar. U lesa – to byla zároveň jedna z největších komplikací, jelikož téměř celý pozemek je v ochranném pásmu lesa a takřka na jakýkoliv nápad na takovém místě stavět se úřady dopředu dívají podezřívavě a nesouhlasně.

„Nakonec se povedlo stavbu umístit tak, že neukousla z pozemku místo, kde by sice de iure měl nějaký objekt stát, aby splnil ochranné pásmo lesa, ale pro klienta by to bylo nešťastné řešení,“ líčí Munzar. Klíčem bylo umístění stavby na pilotech, přičemž důvodů k tomuto založení bylo více. Patří k nim terén, kdy rovina přechází v prudký svah, geologické podloží, kvůli kterému by konvenční základ stavby vyžadoval vybagrování a zabetonování až nesmyslně hluboké jámy, a tím hlavním a nejdůležitějším motivem byly stromy. „Povedlo se nám tak do stavby zakomponovat vzrostlý dub a ochránit i ostatní přiléhající stromy,“ vysvětluje architekt. Díky základu na mikropilotech zůstal terén takový, jaký byl předtím.

Dva krát čtyři. Základem je stavební systém two by four

„Na mikropiloty jsme položili svařenou ocelovou rámovou desku a tím jsme vytvořili nosnou platformu, na které je postavená klasická dřevostavba řešená kombinací ‚two by four‘ konstrukce a rámové těžké konstrukce,“ popisuje Munzar.

Systém two by four odkazující svým názvem na profil stavebního dřeva v palcích, tedy přibližně pět krát deset centimetrů, je tradiční řešení dřevostaveb používané v Severní Americe, které se rozšířilo po celém světě. Rámovou konstrukcí využívající už masivnější dřevěné profily je vynesená pultová střecha.

Piloty založila odborná firma, ale téměř vše ostatní z hrubé stavby si majitel v souladu s původním plánem postavil spolu se sousedy svépomocí. Z lokálních zdrojů je i stavební materiál, povětšinou zakoupený na místní pile.

„Výtvarně ten dům vychází ze stávající stavby na pozemku, která je tvořená dvěma letícími betonovými deskami, mezi nimiž je sklo. Ateliér tuto horizontalitu dvou desek zachovává, jedna je podlaha, druhá strop, mezi tím jsou dřevěné sloupky a okna na celou výšku. Nahoře je posazený špičatý světlík. Chtěli jsme maximálně propojit estetiku přístavby se stávající stavbou, aby to tvořilo harmonickou dvojici,“ popisuje Munzar.

Veškeré pohledové i konstruk­ční prvky na fasádě jsou z ručně opalovaného modřínu. Materiál interiéru tvoří kartáčovaná smrková deska.

Architekti vytvořili studio na energeticky samostatném ostrově

Při pohledu do interiéru lesního ateliéru návštěvníka napadne, že to je přesně to místo, kde můžete s přáteli rozložit třeba šest jógových podložek a cvičit před okny otevřenými do lesa nebo tančit, usednout ke skupinové terapii či prostor zaplnit tvůrčí činností. Přitom jste v plnohodnotném domě, kde máte k dispozici ložnici, kuchyň, koupelnu… A nejen to. Možnosti rozšiřuje jednoduchá visutá galerie, která může být nejen intimnějším koutkem ke čtení, ale i místem na přespání nebo přechodným odkladištěm obrazů či výtvarného materiálu.

Atraktivní zavěšená krbová kamna jsou podle architekta spíše zážitkovým prvkem, k vytápění slouží podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo. Oba objekty na pozemku tvoří z pohledu energií ostrovní autonomní systém. K tepelnému čerpadlu se přidává fotovoltaika doplněná bateriovým úložištěm a také vodu čerpají obyvatelé z vlastního vrtu.

Pojďme se ale podívat znovu ven. „Koncept pracuje s myšlenkou, že stávající dům a přístavba mohou fungovat odděleně, ale zároveň jsou propojené. Mezi těmito dvěma hmotami je nezasklená, ovšem zastřešená část, kde jsou sauna, ochlazovací bazének a pobytové terasy. To je to společné místo uprostřed kompozice, kde se můžou obyvatelé obou objektů potkávat,“ vysvětluje architekt.

Na druhou stranu ta část přístavby, kde je zevnitř situovaná kuchyňská linka a schodiště, je uzavřená a otočená proti stávajícímu objektu, což umožňuje dostatek soukromí. Okna dřevěného pavilonu nesměřují k domu, ale naopak do zeleně.

Protože nový objekt na pilotech je situovaný výše než stávající dům, vzniká onen členitý zastřešený venkovní prostor. Propojovací část umístili architekti o půl patra výše, než je stávají objekt, a o půl patra níže, než je nový objekt. „Tím jsme dosáhli pozvolného přechodu a zároveň to vytváří výškovou hru schodů, na které se můžete třeba posadit,“ říká Munzar.

Do hlavní části zahrady je přístavba otevřená sloupovým ambitem, který slouží jednak jako krytá chodba, jednak jako prodloužená terasa. Je to zároveň hlavní vstupní strana přístavby krytá před sluncem a deštěm. „Když přijdete, nejprve vstupujete na tento ambit, kde už jste v podloubí, už na vás neprší ani nepraží slunce. Můžete si sem dát lavičku, uložit boty, skladovat dříví… Je to taková cover verze na zápraží,“ popisuje architekt.

Podloubí, zápraží, a hlavně společná členitá část se stupni z opalovaného modřínu možná až překračují přidělené pravomoci: Jaképak pozvání dovnitř, člověk by tu strávil celý den.