V Česku bylo registrováno ke konci roku 19 716 autobusů a mikrobusů, z čehož je více než 87 procent naftových a skoro 52 procent starších deseti let. Velkých autobusů řazených do kategorie M3 bylo registrováno 15 507 v průměrném věku 11,19 roku. U 4209 ostatních autobusů činilo průměrné stáří téměř 28 let. Ekologických autobusů na stlačený zemní plyn (CNG) jezdí v Česku jen 430.
„Obměna parku autobusů je dlouhodobě nedostačující, situace se stále zhoršuje již od roku 2009. Má to samozřejmě negativní vliv na životní prostředí,“ uvedl Antonín Šípek, ředitel AutoSAP. „Před šestnácti lety musely autobusy splňovat normu Euro 3. Ta byla mnohem měkčí než současná Euro 5, tolerovala zhruba třikrát větší objem emisí,“ dodal.
U starších autobusů představuje riziko i jejich neuspokojivý technický stav. Podle motoristických expertů téměř u každého havarovaného autobusu byla nalezena nějaká technická závada. Podle Policie ČR se tyto závady podílely na třech čtvrtinách způsobených nehod.
„Dnes téměř třetina autobusů registrovaných v Česku neplní ani základní úroveň dnešních standardů bezpečnosti. Tento stav má pak logicky mnohem závažnější důsledky při dopravních nehodách,“ dodává Antonín Šípek.
Světová velmoc ve výrobě autobusů
Paradoxem přitom je, že Česko je dnes světovou velmocí ve výrobě autobusů v poměru k počtu obyvatel. Loni se meziročně zvýšila produkce o 14,31 procenta a bylo vyrobeno rekordních 3691 autobusů.
To bylo nejvíce v historii nejen České republiky, ale i Československa. Jenže na věkové struktuře vozového parku se to neprojevilo. Většina produkce českých výrobců, přes osmdesát procent, míří na vývoz.
Největším tuzemským producentem je Iveco CR, jehož podíl na výrobě autobusů v Česku činil 85,75 procenta o 0,13 procentního bodu méně než v roce 2012. Na druhém místě je SOR Libchavy s podílem 12,87 procenta. Podíl ostatních výrobců pak činil 1,38 procenta.
Alespoň částečně by mohla pomoci řešit současnou špatnou situaci dotace z evropského Fondu soudržnosti na pořízení autobusů na stlačený zemní plyn (CNG). Dotaci nakonec v lednu dojednal v Bruselu Tomáš Jan Podivínský, bývalý ministr životního prostředí, člen Rusnokovy vlády. V současné době se přijímají žádosti o podporu.
