Stát rozdá zbraně na sestřel dronů. Temelín či letiště by nemusely čekat na policii a armádu
- Dronů ve vzdušném prostoru rapidně přibývá, kapacity českých bezpečnostních složek však zůstávají omezené.
- Snížit tuto nerovnováhu hodlá stát tak, že umožní eliminovat drony mnohem více subjektům než „jen“ policii a armádní vojenské policii.
- Elektrárny, letiště nebo některé státní podniky by se tak mohly samy aktivně bránit v případě ohrožení a nečekat na příjezd policie.
Bezpilotní prostředky se stávají čím dál oblíbenější volbou agresorů. Ať už v plnoformátových válkách na Ukrajině nebo v Íránu, v rámci hybridního působení útočníků na cizích územích nebo během různých incidentů kolem letišť, věznic či průmyslových areálů. Jako velmi efektivní zbraň se v poslední době ukazují zejména zcela běžné, menší, veřejnosti dostupné levné drony, s jejichž pomocí však lze napáchat škody nesrovnatelně vyšší hodnoty.
Naopak kapacity českých bezpečnostních složek, které mají výslovnou pravomoc aktivně zasahovat proti dronům v případě útoků, tedy policie a armádní vojenské policie, jsou logicky omezené. Vzhledem k napjaté bezpečnostní situaci v Evropě a možným hrozbám chce současnou praxi změnit výbor pro protidronovou ochranu, dronovou regulaci a rozvoj.
Nebezpečné drony nad Českem
„Policie a armáda nemohou zasahovat všude, prvků kritické infrastruktury je obrovské množství. Jsme připraveni dát zelenou k tomu, aby správci prvků kritické infrastruktury měli určitá oprávnění a nemuseli čekat na výjezd policie nebo vojenské policie armády,“ říká Zdeněk Jelínek, ředitel odboru civilního letectví ministerstva dopravy. Právě v gesci tohoto resortu funguje zmíněný výbor, který vznikl loni na podzim a je stálým pracovním orgánem Bezpečnostní rady státu.
Zástupci ministerstev dopravy, vnitra, obrany a spravedlnosti, Řízení letového provozu, Úřadu pro civilní letectví a dalších institucí chtějí letos rozhodnout mimo jiné dvě klíčové otázky: kdo se nově bude moci sám bránit vůči vzdušným hrozbám a jakým způsobem.
Výbor proto nyní vypracovává seznam prvků kritické infrastruktury, které by se mohly bránit po vlastní ose. Typicky na seznamu figurují některé elektrárny, vodní díla či letiště. Zdaleka to neplatí pro všechny správce kritické infrastruktury: mezi ně se totiž řadí jak prvky o významu jaderné elektrárny Temelín, tak ale i některé silnice prvních tříd nebo velkochovy prasat.
Letiště Václava Havla jako měkký cíl
Výbor zároveň pracuje i s variantou, že by stát poskytoval licence k aktivní obraně proti dronům společnostem či agenturám, které by splnily patřičné požadavky. „Podniky, které by se chtěly bránit, by tak mohly na trhu poptat komplexní řešení,“ dodává Jelínek.
Pravomoc k sebeobraně proti dronům by automaticky měly získat všechny státní objekty spadající pod ministerstvo obrany, jejichž objekty či území jsou důležité pro obranu státu, domnívá se ředitel státního podniku LOM Praha Jiří Protiva: „Na ministerstvu se dlouhodobě hovoří o strategických podnicích v rámci bezpečnosti dodávek pro armádu. To by se mělo v jednáních zohlednit.“
K největším takzvaným „měkkým cílům“ v Česku patří Letiště Václava Havla, jež se rozkládá na ploše o více než devíti kilometrech čtverečních a jehož dva nejvzdálenější body dělí vzdálenost až 4,5 kilometru.
„Dron letí rychleji, než jede auto. Přijet někam zabere minuty. Představa, že přijedete na místo a začnete střílet brokovnicí po něčem, o čem nevíte, zda vás ohrožuje, hraničí s přiměřeností reakce,“ uvádí v nadsázce člen představenstva Letiště Praha Martin Kučera. Dodává, že vznikající legislativa musí také určit odpovědnost za škody v případě, kdy by eliminovaný dron poškodil něčí majetek, v horším případě zdraví.
Zmíněná přiměřenost reakce představuje druhou klíčovou otázku, kterou se výbor nyní zabývá. „Oprávnit ke střelbě někoho jiného než bezpečnostní složky by byl problém,“ konstatuje Jelínek. Vzniká proto škála různých řešení, která by oprávněné společnosti mohly využít: například převzít kontrolu nad dronem vlastní vysílačkou, rušit signál agresora nebo dron fyzicky odchytit.
„Málokdo si uvědomuje, že elektronické rušení je dnes protizákonné,“ říká ředitel Řízení letového provozu Jan Klas. Státní podnik letových dispečerů dlouhodobě spolupracuje se správci kritické infrastruktury. „Ty firmy stojí před zásadním rozhodnutím, zda investovat desítky či stovky milionů korun do ochrany a detekce dronů. Čím je přesnější, tím je i dražší. V regulaci musí být naprosto jasno předtím, než tito velcí hráči začnou investovat,“ dodává Klas.
Způsoby eliminace dronů
- Rušení signálu (jamming) – nejčastější metoda, která přeruší spojení mezi pilotem a dronem nebo satelitní navigaci. Dron pak obvykle přistane, nebo se vrátí na místo startu.
- Převzetí kontroly (takeover/spoofing) – pokročilejší systémy dokážou dron „přesvědčit“, že komunikují s jeho vlastním ovladačem, a bezpečně ho odvést jinam.
- Záchytné systémy – například speciální drony vystřelující síť nebo zařízení, která dron fyzicky zachytí. Pozemní síťové systémy – tzv. „anti-drone guns“ nebo síťové pistole/bazuky, které dron zachytí do sítě a stáhnou k zemi.
- Kinetické prostředky – v extrémních případech může jít o sestřelení nebo interceptory (drony, které loví drony), ale to je spíše krajní varianta kvůli riziku dopadu trosek.
- Experimentální přístupy – například použití vycvičených dravců, což se testovalo v některých státech, ale v praxi se to příliš neprosadilo.
Ve střednědobém horizontu by tak v Česku mohl vzniknout trh v řádu stovek milionů korun, domnívá se prezident Aliance pro bezpilotní letecký průmysl Jakub Karas. Pokud by stát rozšířil ochranu na letiště, energetiku, chemický průmysl, logistická a datová centra a další, množství chráněných lokalit by čítalo stovky prvků.
„V Česku už dnes existují firmy z oblasti dronů, radarů, elektronického boje nebo bezpečnostních systémů, které by měly šanci se kvalifikovat. Reálně by se mohlo jednat o jednotky až nízké desítky společností, které by dokázaly splnit technické, bezpečnostní případně licenční požadavky.“
Shodu na podobě vznikající úpravy chce výbor podle Jelínka nalézt do konce tohoto roku, nejpozději do poloviny příštího. Poté má započít samotný legislativní proces. Zdání, že drony coby moderní technologie dávno předletěly tuzemskou legislativu, lze nabýt například tím, že Česko dosud nemá data o reálném pohybu dronů v čase. „Co se týče statistik pohybu dronů, současný legislativní a technický rámec neumožňuje plošné sledování intenzity provozu,“ konstatuje mluvčí Úřadu pro civilní letectví Jitka Ungerová. Samotný výbor pro protidronovou ochranu, regulaci a rozvoj ostatně vznikl loni na podzim.
Jen oficiálně registrovaných provozovatelů dronů přitom Agentura EU pro bezpečnost letectví (EASA) eviduje přes dva miliony. V Česku jich bylo koncem loňska přes 85 tisíc. I ty stroje z kategorie cenově dostupnějších přitom disponují více než slušnými parametry. K oblíbeným modelům patří například Mini 5 Pro z dílny čínského výrobce DJI, který dominuje globálnímu trhu v segmentu dronů „na hraní“.
Schopnosti levných čínských dronů DJI
Stroj dle výrobce váží čtvrt kilogramu, dokáže vyvinout horizontální rychlost až osmnáct metrů za vteřinu, stoupat rychlostí až deset metrů za vteřinu, vyletět do výšky šesti kilometrů (a pak se vybít), uletět až 21 kilometrů a vydržet ve vzduchu přes 21 minut. U českého dovozce a distributora Telink si ho může pořídit kdokoliv, a to za aktuální cenu 25 tisíc korun, která zahrnuje i další příslušenství. Cena výrazně pokročilejších dronů napříč trhem je vyšší pouze o desítky tisíc.
„V rámci celé ČR disponujeme téměř dvěma sty bezpilotních systémů. Proškolených dálkově řídících pilotů a provozovatelů bezpilotních systémů máme k dispozici v rámci celorepublikových útvarů a krajských ředitelství kolem pěti set," uvádí vrchní komisařka Irena Brodská z Policejního prezidia.
„Flotila“ policejních dronů se dále nemá rozrůstat závratným tempem – veřejně známá letecká koncepce policie do roku 2032 počítá s pořízením 112 dronů, které mají sloužit všem možným účelům, nikoliv výhradně jako antidronová ochrana.
Ministerstvo obrany aktuálně soutěží nadlimitní veřejnou zakázku na antidronový systém pro vojenskou policii, zatím bez známého výsledku. Ministerstvo například požaduje, aby pilot během testů operoval ve vzdálenosti tří až čtyř kilometrů od chráněného objektu, detekoval cizí dron minimálně na vzdálenost tří kilometrů a eliminoval ho přinejmenším na vzdálenost jednoho kilometru.
