Digitalizace v Česku je mnohem lepší, než si myslíme | E15.cz

Digitalizace v Česku je mnohem lepší, než si myslíme, říká ředitel OKsystem Vítězslav Ciml

Ředitel a místopředseda představenstva OKsystem Vítězslav Ciml
Ředitel a místopředseda představenstva OKsystem Vítězslav Ciml
• 
ZDROJ: OKsystem

Roman Pospíšil

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Jak daleko je Český úřad zeměměřický a katastrální s digitalizací map a celé agendy, že si vše můžete prohlédnout na internetu a zadat si upozornění, zda někdo k vaší nemovitosti nespustil nějaké řízení, to není ve světě úplně běžné, říká ředitel a místopředseda představenstva OKsystem Vítězslav Ciml. Češi podle něj rádi využívají internet a patří v tom ke světové špičce. Nicméně na straně státu vidí mnoho překážek, které brání tomu, aby jej lidé využívali ještě víc.

O vaší společnosti se hodně mluvilo kvůli výpadku systému při sčítání lidu. Co se stalo?

Naše firma měla na starosti dodávku uživatelského rozhraní formuláře pro sčítání. Takže jsme byli logicky první na ráně, když měl systém výpadek. Ovšem na celém systému se podílela řada dodavatelů. I z důvodů bezpečnosti byl projekt rozdělen do několika provázaných celků, které nemohou fungovat jeden bez druhého. Přičemž každý z nich měl jiného dodavatele.

V sobotu, kdy se stal nedostupným, došlo k jeho enormnímu vytížení a všichni dodavatelé začali pracovat na různých opatřeních v různých úrovních. My například ve zdrojovém kódu našeptávače, kde jsme nastavili nižší komfort pro uživatele při vyplňování adresy. Další práce ale probíhaly na úrovni provozu, datových center a v jiných oblastech, které nám nepřísluší a k nimž ani nemáme přístup.

I proto, že sčítání stále probíhá, tak do této chvíle vlastně není možné říct, co bylo přesnou příčinou nedostupnosti systému. Český statistický úřad to samozřejmě šetří. My tvrdíme, že to, co jsme mu dodali, bylo bez vad a v souladu s požadavky.

Co konkrétně teď ještě probíhá?

Probíhá takzvané vydávání dat a jejich ověřování. To začalo, kdy se stránka uzavřela pro veřejnost. Data putují do dalších systémů, které s nimi pracují směrem k požadovaným výstupům.

Samozřejmě je nám líto, že k té události došlo. Nicméně celá reakce veřejnosti se podle mě nesla na vlně přesvědčení, že cokoliv stát dělá v oblasti informačních technologií, stojí za starou bačkoru. Podle mě tomu tak není. Existuje spousta úspěšných projektů, o kterých se ale nepíše, protože nejsou tak zajímavé jako ty neúspěšné.

Zároveň je taky třeba říct, že projekt sčítání lidu byl poměrně unikátní a ve výsledku velice úspěšný. Online se sečetlo přes osm milionů osob, což předčilo očekávání.

Je namístě očekávat, že systémy budou fungovat bezvadně?

V každém případě ano, společnost se příliš nesmiřuje s tím, že by taky mohlo něco po spuštění nefungovat. Bohužel celé IT má v tomto ohledu špatnou pověst.

Zmínil jste, kolik lidí se zapojilo do sčítání online. O čem to svědčí?

Češi rádi používají internet a patří v tom ke špičce, doslova ke světové špičce. To se týká času stráveného na internetu, na sociálních sítích, využívání e-shopů a řady další parametrů. Například zavádění internetového bankovnictví šlo u nás obrovsky rychle. O platbách přes telefon ani nemluvě. Takže i při spuštění sčítání byli lidé připraveni hned v sobotu ráno po snídani sednout k internetu a sečíst se.

Bylo to jednodušší než vyplňovat papírový formulář. A o tom by měla být digitalizace. Pokud klientovi neulehčí život, nedává to smysl. Problém je však spíše na straně státu.

Proč to nejde lépe?

Protože státní instituce je něco úplně jiného než soukromá firma. To se týká i motivace zaměstnanců. Často se hovoří o tom, jak těžké je dostat do státní správy odborníky. Ano, stát nepřetáhne špičkového IT architekta například z Avastu, ale zaplatit kvalitní odborníky dokáže. Problém je pak spíš v samotné práci, kde se potýká s tím, že neustále někdo kriminalizuje ty, kteří zadávají veřejné zakázky, podílejí se na řešeních s externími firmami a mají skoro jistotu, že je někdo bude při nejmenším dehonestovat. V horším případě budou 10 let běhat po soudech.

V takové atmosféře člověk přemýšlí nad každým rozhodnutí úplně jinak než v soukromé sféře. Stát si tím sám sobě nenápadně vytváří bariéry, bránící rychlejšímu rozvoji digitalizace.

Jsme na tom opravdu tak špatně?

Já myslím, že my Češi jsme mistry ve skepticismu. Všechno vidíme hodně černě. Já jsem například pátral, jaké prostředky se v Evropě vynakládaly na systémy související s covidem. Ve Velké Británii přišla aplikace na zobrazování, jestli je dotyčný člověk očkovaný nebo prodělal covid, s kým se stýkal a podobně na 15 milionů liber. Článek, ve kterém jsem se to dočetl, zmíněnou sumu ani nijak zvlášť nerozporoval.

Kdyby tady někdo dělal mobilní aplikaci pro potřeby boje s covidem za skoro půl miliardy korun, strhla by se vlna negativních reakcí jak u systému na dálniční známky. Což je mimochodem dobrý příklad.

U něj se zjistilo, že za těch 450 milionů nevznikl e-shop na dálniční známky, ale že to byla podfunkcionalita systému, která se na ceně 450 milionů podílela nějakým drobným zlomkem. Systém byl neuvěřitelně složitý a rozsáhlý, zahrnoval 24/7 call centra v několika světových jazycích. A když se nyní podíváte na skutečné náklady státu, tak nakonec nebyly nižší, než co původně vysoutěžil se soukromou firmou. A navíc stát přišel o možnost mít smluvní páky na soukromého dodavatele.

Mluvil jste o projektech, které fungují bezvadně. Které to jsou?

Skoro třicet let děláme systémy pro Úřady práce, které vyplácejí dávky. Za celou dobu se nestalo, abychom měli nějaký problém. Přitom jde o výplatu sto miliard korun ročně.

Unikátním příkladem je i Český úřad zeměměřičský a katastrální. Jak daleko je Česká republika s digitalizací map a celé agendy, že si vše můžete prohlédnout na internetu a zadat si upozornění, zda někdo k vaši nemovitost nespustil nějaké řízení, to není ve světě úplně běžné.

I datové schránky podle mě dnes už fungují velice dobře. Navíc v řadě případů není na vině problémů programátor samotné aplikace, to je pouze jeden z dílků celé složité skládačky. Já to přirovnávám k medicíně, kde titul doktora medicíny neznamená, že umíte operovat srdce, řešit kožní onemocnění a léčit lidskou psychiku. Podobně je to v IT, kde „ajťáci“ mají úzké specializace na určité obory.

Jak se v tom vyznat, když počítače, internet a chytré mobily používá skoro každý a občas potřebuje něco řešit?

Ačkoliv stojím v čele velké české IT firmy, musím říct, že mě nečiní radost, kam všude se informační technologie dostávají. Závislost na tom, aby všechno fungovalo, je čím dál tím větší, a někdy mě to trochu děsí.

Co se s tím ale dá dělat?

Nemám na to žádný zázračný recept. Je přirozené, že svět se vyvíjí. Stoupat si před rozjetou mašinu a říkat, že budu chodit bez chytrého telefonu a nebudu se připojovat na internet by znamenalo se zcela vyloučit někam na okraj společnosti. Pokud dotyčný člověk nebude nomád, který se rozhodne chodit po světě pěšky a živit se tím, co si kde uloví nebo utrhne, tak je to skoro nemožné.

Je ale důležité, aby si lidé uvědomovali tu nezvratnou sílu, kterou IT a hlavně internet má. Že by měli hodně přemýšlet nad tím, jestli je opravdu rozumné nahrávat své fotky na Facebook, Instagram a další sítě. To, co tam nahrajete, už z internetu nikdy nedostanete. Přestože si můžete třeba fotku na nějaké síti smazat, tak v mnoha případech se ta fotka jen skryje, ale pořád někde existuje.

Já osobně jsem na to velmi citlivý u dětí. Ty nemohou rozhodovat, zda někam nahrajete jejich fotku a jednou je to může dohnat. Třeba, že jsou na Facebooku jejich snímky, na nichž jsou nahé. Pak vám to mohu i nadosmrti vyčítat.

Takže resumé?

Žít zcela mimo internet dnes nelze. Ale mít na něj připojenou ledničku mi přijde úplně mimo. Především z pohledu bezpečnosti. Já si rád doma stáhnu žaluzie ručně, zvednu se gauče a zhasnu si. Nemám potřebu to dělat přes telefon a vystavovat tak tyto věci nebezpečí, že na ně někdo zaútočí.

Lidé by prostě měli víc zapojit selský rozum. Protože to, co může pomoc, s sebou nese i nějaké nepříjemnosti.

Co je pro vás dnes největší výzvou?

Jednoznačně bezpečnost. Čím víc toho máte na internetu, tím víc jste zranitelnější. Třeba i u aut. I na ně už se dá zaútočit, pokud jsou někam vzdáleně připojená. A to není legrace, tam může jít o život.  Za bezpečností následuje robotizace. Přijde mi úsměvné, pokud někdo vystupuje proti tomu, že robotizace připraví lidi o pracovní místa. Ona skutečně nahradí vybrané profese, ale zároveň přinese velké množství nových pracovních příležitostí. Roboty musí někdo spravovat, nastavovat, udržovat v chodu a tak dále.

Je to stejné, jako když se drožkáři s koňmi bouřili proti prvním automobilům. Průmysl 4.0 přináší obrovskou výzvu v tom, že bude potřeba najít lidi se vzděláním a kompetencemi tak, aby tu přidanou hodnotu automatizace bylo možno efektivně využít.

Loni jste řekl, že Češi jsou v bezpečnosti absolutní špička.

V zahraničí nás takto vnímají. I proto že tu vznikly dvě celosvětově proslulé antivirové firmy Avast a AVG, dnes spojené v jednu společnost. Pro svět jsme regionem, kde se rodí lidé s vynikajícím matematickým myšlením a vysokým vzděláním.

Stoupá povědomí o bezpečnosti v návaznosti na rostoucí počty hackerských útoků?

Určitě v tom sehrává velice dobrou roli Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Upozorňuje, komunikuje a vzdělává. Troufl bych si ale říct, že ve větší míře jeho snaha na úrodnou půdu ještě nedopadá. Jistě je spousta úřadů a firem, které to berou vážně a do bezpečnosti investují. Ale ve spoustě dalších případů to není téma.

Objevují se případy, kdy někdo investuje prostředky do bezpečnosti až po útoku. Ale měl je investovat už dávno předtím. Často se stává, že IT specialisté ve firmách mají rozpočet na bezpečnost velice nízký. A když dojde na útok, tak mají najednou rozpočet, že ani neví, jak ho utratit.

Jak to má řešit malá firma?

Je to otázka strategického rozhodnutí. Třeba používání cloudových služeb je vhodným řešením. Když najmete IT specialistu, potřebujete aspoň dva kvůli zastupitelnosti. Musíte neustále investovat do jejich vzdělávání. To stojí spoustu peněz. Když zapojíte na internet nechráněné zařízení, máte útok v desítkách vteřin.

Svět je pokryt obrovským množstvím robotů, které monitorují celou síť a hledají místa, která napadnou. Skutečně je správné vnímat svět internetu tak, že za těmi dráty pod stolem nebo za skříní se skrývá ošklivá džungle bezpočtu kybernetických zločinců.

To nezní dobře. Co se dá říct optimistického?

Svět IT a internetu nás určitě posouvá k vyšší kvalitě života. Umožňuje obrovskou rychlostí přenášet výsledky pokroku. Týká se to například výroby nebo medicíny, ale dnes třeba i tradičních oborů, jako je například zemědělství. Sdílení informací umožňuje dokonce lepší využití půdy, takže nakonec šetří i přírodu. Jen je třeba ošetřovat rizika. Nevidět jen tu jednoduchost ale i možné hrozby.

 

Vítězslav Ciml

Vítězslav Ciml je ředitelem a místopředsedou představenstva společnosti OKsystem. Vystudoval Technickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. V minulosti pracoval pro DHL či Siemens.

Autor: Roman Pospíšil

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah