Srpen 1968 ve fotografiích. Česko si připomíná začátek okupace
V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupila do Československa vojska pěti států Varšavské smlouvy. Invaze armád východního bloku, která přivedla do země až tři čtvrtě milionu vojáků, ukončila naděje Pražského jara a zahájila období normalizace. To přineslo potlačení svobod, politické represe i masovou emigraci. Důsledky okupace doznívaly až do sametové revoluce v listopadu 1989 a odchodu sovětských vojsk v roce 19919:27
Krátce před půlnocí 20. srpna 1968 překročila hranice Československa vojska Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a východního Německa. Okupace ukončila pokus vedení Komunistické strany Československa o „socialismus s lidskou tváří“ a otevřela cestu k dvacetileté normalizaci. Do jediné země východního bloku, která do té doby nehostila sovětskou armádu, nakonec dorazilo až 750 tisíc vojáků.
K invazi došlo na základě takzvaného „zvacího dopisu“, který konzervativní představitelé KSČ adresovali Moskvě. Tvrdili, že zemi ohrožuje kontrarevoluce a nacionalismus, a žádali Sovětský svaz o zásah. Reformní křídlo strany v čele s Alexandrem Dubčekem se tak ocitlo pod obrovským tlakem a brzy ztratilo své pozice.
Konec Pražského jara
Okupace vyvolala silný odpor veřejnosti a protesty. Jen do konce roku 1968 zemřelo podle historiků 137 lidí, celkově více než 400. Symboly odporu se stala protestní upálení Jana Palacha a Jana Zajíce a spolu s politickými represemi, cenzurou a porušováním lidských práv, přišla i vlna emigrace. Do exilu odešli například režisér Miloš Forman, spisovatelé Milan Kundera a Josef Škvorecký či písničkář Karel Kryl. Po Dubčekově sesazení se do čela KSČ dostal Gustáv Husák, který se v roce 1975 stal i prezidentem.
Sovětská vojska zůstala v zemi i po listopadu 1989, jejich odsun začal v únoru 1990 a poslední transport s vojáky opustil Československo 21. června 1991. Do značné míry se tím uvolnila území, která dosud plně využívala sovětská armáda, především výcvikové prostory Mimoň–Ralsko a Milovice–Mladá.
